Termín komár se dnes používá téměř ve všech zemích světa. Jeho používání je tak rozšířené, že i časopisy specializované na různé aspekty těchto organismů nesou názvy jako Mosquito News a Mosquito Systematics, mluví se o „Mezinárodním sympoziu o ekologii komárů“. Univerzálnost názvu, který je pravděpodobně bezprostředně španělského nebo portugalského původu, je však způsobena jeho převzetím anglickými a americkými autory na počátku 20. století.
Christophers a další autoři se domnívají, že výraz komár byl zaveden do španělštiny kolem roku 1400 a že pravděpodobně pochází z italského moschetto, malý šíp vystřelený z jakési kuše. Jeho původ je však pravděpodobně v latinském musca (moucha).
V Peru, Kolumbii, Venezuele, Hondurasu a Chile se nejčastěji používá termín „zancudo“; je pravděpodobně populárnější než komár a pro mnoho lidí lépe definuje tento druh hmyzu. Jeho etymologie je podle Corominase velmi stará a jeho kořeny jsou ve staroperském „zanga“, což znamená noha. Později se v latině používalo jako zanca pro označení určitého typu obuvi a z něj pak vzniklo mnoho výrazů spojených s chůzí po vodě nebo dlouhými kroky (chůdy, strides). Bezprostřední původ musel vzniknout z dvojího spojení s názvem používaným pro některé ptáky, chůdaře, a přirozeně odkazoval na dlouhé nohy a častý kontakt s vodou. Zajímavostí je, že ve Venezuele se „ovocné mušce“ Drosophila melanogaster říká „komár“.
Přítomnost komárů zřejmě uznávají všichni obyvatelé Země a v každém jazyce existuje více či méně specifický termín pro jejich označení. Nejstarší písemné zmínky, v nichž můžeme jasně rozpoznat aktéra, jsou pravděpodobně ty Aristotelovy. Slavný řecký filozof a přírodovědec je ostatně cituje jak ve své Historia animalium, tak v De generatione animalibus. V obou dílech je označuje jménem empis a řadí je mezi bytosti, které mají pozemskou a vodní fázi života a které rovněž vznikly spontánním vznikem z hnijících tekutin. Tyto myšlenky převládaly v Evropě až do nedávné doby.
Po Aristotelovi existují další zajímavé spisy, například od Plinia Secunda (23-79 n. l.), který žasne nad složitostí a správným fungováním orgánů tak malého tvora. Stejně jako u většiny hmyzu se však první podrobná pozorování biologie a anatomie komárů objevila až v 17. a 18. století. Aldrovando (1602), Mouffet (1634), Hooke (1665) a především Swammerdam (1669) byli prvními „komářími vědci“. Hooke, tajemník Královské společnosti, poprvé ilustroval larvu ve svém slavném díle Micrographia a Swammerdam pečlivě popsal každou fázi její složité metamorfózy.