Jak souvisí hlásání evangelia s potřebami chudých mezi námi?
Není pochyb o tom, že důležitým aspektem Pavlovy apoštolské služby bylo shromažďování prostředků pro chudé v Jeruzalémě. Nejenže by sbírka řešila některé velmi reálné ekonomické potřeby – židovské sbory byly obvykle chudší než jejich pohanské protějšky – ale také by posilovala jednotu a smíření mezi židovskými a pohanskými křesťany.1 Pavlův apoštolský přístup ke shromažďování prostředků pro chudé má hluboký význam pro to, jak bychom i my mohli propojit vyznávání Kristova evangelia se sdílením svého bohatství s chudými.
- Milost a zkouška
Pavlovo použití řeckého slova charis – obvykle překládaného jako „milost“ – nám poskytuje vodítko, jak propojit vyznávání evangelia se sdílením bohatství s chudými. Toto slovo se v 8. a 9. kapitole vyskytuje poměrně často a označuje nejen Boží a Kristovu milost, ale také štědrost, která v nás přetéká v důsledku Boží milosti.
Slovo charis je však jako „milost“ přeloženo pouze v 2K 8,1 a 2K 9,14. V tomto případě se jedná o „milost“. Jinde je překládáno jako „výsada“ (2 Kor 8,4), „velkorysý podnik“ (2 Kor 8,6-7.19), „velkorysý čin“ (2 Kor 8,9), „požehnání“ (2 Kor 9,8) a „díky“ (2 Kor 8,16; 9,15). Co kdybychom však všechny tyto případy slova charis přeložili českým slovem „milost“ a nechali Pavla, aby sám použil toto slovo v těchto kapitolách, aby určil, co toto slovo znamená?
Pavel začíná svou diskusi o sbírce odkazem na Boží milost udělenou makedonským církvím, které navzdory svému trápení a chudobě „překypovaly“ (eperisseusen) bohatstvím štědrosti pro druhé (2 Kor 8,1). Makedonci prosili Pavla a jeho spolupracovníky o milost podílet se na této službě svatým (2K 8,4) a také potvrdili, že Pavel má poslat Tita, aby dokončil milost shromažďování prostředků, které již začal vybírat od Korinťanů (2K 8,6).
Pavel nyní vyzývá Korinťany, aby také následovali příkladu Makedonců a také oni „přetékali“ touto milostí. Oni už „přetékají“ vším ostatním – vírou, řečí, poznáním, každou horlivostí a láskou, kterou k nim mají spolukřesťané – tak proč by nemohli přetékat i v této milosti (2 Kor 8,7).
Paul dává jasně najevo, že to není příkaz, ale „zkouška“ opravdovosti jejich lásky oproti horlivosti ostatních. V celém 2. listu Korintským Pavel používá slovo „zkouška“ – jako sloveso (dokimazo) i jako podstatné jméno (dokime) – k označení způsobu, jakým se rozeznává, zkoumá nebo prokazuje náš pravý charakter – to, kým skutečně jsme -, když čelíme obtížím nebo výzvám.2
- Kristus jako příklad
Hlavním důvodem jeho výzvy je milost našeho Pána Ježíše Krista: Ačkoli je bohatý, stal se Kristus kvůli nám chudým, abychom my jeho chudobou zbohatli (2 Kor 8,9). Již dříve v listu Pavel vylíčil, jak se Kristus, přestože byl bez hříchu, stal hříchem, abychom se my mohli stát Boží spravedlností (2 Kor 5,21; Gal 3,13.14). A v listu Filipanům popisuje, jak Kristus, ačkoli sdílel rovnost s Bohem, vyprázdnil sám sebe – dokonce až k smrti na kříži -, aby mohl být vyvýšen a abychom i my mohli mít podíl na jeho životě s druhými (Flp 2,1-11).
- Touha a dovršení
Jak se tedy může toto přelévání Boží a Kristovy milosti, které již přetéká u Makedonců, přelévat také u Korinťanů? V návaznosti na to, že se nejedná o příkaz, ale pouze o „názor“, Pavel říká, že by bylo vhodné, aby si to v této době nejen přáli, ale aby také dokončili již započatou sbírku. Přijatelnost jejich daru je založena na dvou věcech: na jejich dychtivosti dávat a na tom, že dávají jen to, co je v jejich možnostech dát – to, co mají, ne to, co nemají (2K 8,10-11).
- Rovnost v hojnosti a nouzi
Jak se tato překypující milost a štědrost projevuje v našem životě? Pavel jasně říká, že nejde o to, aby se jedněm ulevilo a druhé trápilo; nejde o to, aby se jedněm ulevilo a druzí se cítili provinile. Jde spíše o rovnost či spravedlnost (isotes) – skutečnou vzájemnost -, kterou umožňuje Boží smíření celého světa. Přebytek nebo hojnost jednoho má uspokojit potřeby druhého a naopak, aby si oba mohli být navzájem k dispozici ve všech případech hojnosti a nouze – duchovní nebo peněžní. Stejně jako se Izraelci spravedlivě dělili o chléb, který padal z nebe, tak i my jsme povoláni dělit se o své bohatství, aby jedni neměli příliš mnoho a druzí příliš málo (2 Kor 8,15; Ex 16,18).
Božské smíření celého světa skrze Krista se přelévá do našich životů – skrze výměnu Kristova bohatství za naši chudobu -, abychom i my mohli přetékat v hlubokém „sdílení“ (koinonia) všech věcí mezi sebou. Tento přeliv či přebytek milosti skrze Krista je přelivem a přebytkem, který se rozlévá do všech oblastí našeho života. Boží milost, která hojně uspokojuje všechny naše potřeby, nám dává sílu nejen odpouštět a smiřovat se navzájem, ale také se navzájem dělit o své bohatství.
Pavlovy postřehy o přetékajícím významu Božího smíření celého světa skrze Krista mají stále hluboký význam pro naši dobu, kdy se v naší zemi i ve světě stále jen prohlubují vážné nerovnosti mezi bohatými a chudými. Stejně jako Korinťané i my procházíme „zkouškou“ naší služby – a odhalujeme, kým a kým skutečně jsme – ve všem, čím jsme a co děláme. I my oslavujeme Boha tím, že vyznáváme Kristovo evangelium, i když se zároveň velkoryse zapojujeme do vzájemného sdílení (koinonia) toho, kdo jsme, a všeho, co máme, zejména v nouzi (2 Kor 9,13).
Poznámky:
1 Kromě 2 Kor 8-9 viz také Ř 15,25-32; 1 Kor 16,1-4; Gal 2,10; také Sk 24,17.
2 Použití slova „zkouška“ ve 2 Kor viz 2,9; 8,2.8.22; 9,13; 13,3.5.
2.