Ať už tato Davidova „poslední slova“ pronesl sám král, nebo je složil pozdější stoupenec monarchie (jak se domnívá většina badatelů), jejich účel je jasný:
slibují božskou legitimitu Davidovy vlády pro rod, který z něj vzešel, a pro monarchii jako instituci. Mají jasné politické cíle. Ale řeči o Bohu mají zvláštní způsob, jak předstihnout i naše záměry. A tato krátká báseň nakonec říká více i méně, než možná chtěl její autor říci.
V 1. verši je mluvčí identifikován jako David. Poté identifikuje Davida prostřednictvím stále velkolepějšího sledu přívlastků. V prvním verši je pouze „David“. Ve druhém řádku je odlišen svými rodinnými vazbami jako „syn Jesseho“. Ve třetím řádku se poezie začíná rozbíhat: David je „muž, kterého Bůh vyvýšil / pomazaný od Boha Jákobova / oblíbenec Silného Izraele“ (verš 1c-e). Ještě než věštba začne, báseň vynesla nad Davidem svůj verdikt. Je oblíbencem – „miláčkem“ či „milovaným“ – Silného z Izraele.1
Verše 2-3a přidávají Davidovi další titul, pro ty, kdo čtou mezi řádky. Je to prorok. Metafora, která je jádrem básně, je uvedena náznakem svého božského původu: „Bůh Izraele promluvil,“ říká David ve verši 3a, „Skála Izraele mi řekla…“
David je miláčkem Boha Izraele a Bůh mluví k Davidovi. Bůh také mluví skrze Davida. „Duch Hospodinův mluví skrze mne, / jeho slovo je na mém jazyku,“ říká mluvčí označený jako David ve 2. verši. Bůh mluví k Davidovi jako k Božímu milovanému a skrze Davida jako k Božímu prorokovi.
Tato identifikace Davida jako proroka má silné politické důsledky. Jestliže „prorok“ nebyl formálním politickým úřadem, stal se jasně definovanou rolí, zvláště s nástupem monarchie. Proroci měli pravomoc vyzývat krále, jako Nátan vyzval Davida po jeho sňatku s Batšebou a po jeho vraždě Urijáše (2 Sam 11,27b – 12,15a). Je-li však David zároveň králem i prorokem, drží-li tyto dvě role pohromadě ve své osobě, pak je mnohem obtížnější nabídnout legitimní opozici vůči jeho vládě. Báseň ve 2. Samuelově 23 tak nabízí nejen chvalozpěv na Davidovu ctnost, ale také – ještě před začátkem věštby – upevnění jeho moci.
Věštba o králi-knězi má podobu rozšířené metafory. Spravedlivý vládce je „jako slunce vycházející za bezmračného jitra“ (verš 4b). Slunce dává život a světlo těm, kdo se vyhřívají v jeho teple. Vyvolává růst a plodnost. Síla slunce však může být také postrachem. Peče „bezbožníky“, dokud nejsou jako křehké trny, které lze jen odhodit. Takových trnů by se nemělo sahat rukama, ale mělo by se s nimi zacházet „železnou tyčí“ nebo „násadou kopí“. Totéž slunce, které dává život travinám, spaluje bezbožné trny. Vysává z nich život, dokud nepropuknou ve stravující oheň (verše 6-7). Taková je moc spravedlivého vládce.
Báseň tuto metaforu obtáčí meditací o Davidově domě. Po popisu moci slunce pro život a před popisem jeho moci pohlcovat báseň mluví o Davidově domě. Davidův dům je v centru metafory, je ztotožněn se sluncem. Nová revidovaná standardní verze překládá toto ztotožnění jako otázku: „Není můj dům takový jako u Boha?“. Jiné překlady čtou tento verš jako zesílenou formu Davidova tvrzení: „Jistě je můj dům jako tento u Boha. „2
Ani jeden z překladů sám o sobě nevystihuje celou složitost tohoto verše. Nejlepší výklady drží otázku a tvrzení pohromadě, bez rozlišení. Pokud je totiž verš otázkou, je to řečnická otázka, nepřímý způsob, jak učinit silnější tvrzení. Představení Davida v prvním verši již na otázku odpovědělo. Davidův dům je u Boha takový. Čteme-li verš jako otázku, odpovídá sám o sobě. Pokud však verš překládáme jako jisté, určité tvrzení, zpochybňuje ho celá Samuelova kniha.
Je Davidův dům opravdu takový? Davidův dům, postavený na tělech Saula a Jonatána? Davidův dům, kde Amnon znásilnil Támar (s nemalou pomocí samotného Davida)? Davidův dům, kde Abšalom zabil Amnóna a postavil vojsko proti svému otci? Davidův dům, kde bude královská linie pokračovat skrze dítě Batšeby, ženy, kterou si David „vzal“ před i po zabití jejího manžela? Davidův dům, pod nímž lid již trpěl občanskou válkou a pod nímž bude trpět dobýváním? David je sice Boží miláček, ale je jeho dům skutečně jako slunce? Ať už to bylo zamýšleno jakkoli, ztotožnění Davidova domu se spravedlivým sluncem v pátém verši obsahuje jak potvrzení, tak otázku.
Jako potvrzení i otázka drží verš pohromadě Boží lásku k Davidovi i Boží soud nad jeho vládou. David může být Bohem pomazán, dokonce milován Bohem, ale jeho vláda může být přesto zpochybněna. Právě Boží přízeň, která Davida legitimizuje, slouží také k jeho soudu.
Pokud je cílem básně upevnit Davidův rod, nakonec se tohoto cíle nedosáhne. Stále existují otázky, které je třeba si klást. Nastolením těchto otázek báseň poukazuje mimo Davidův dům na Boží vládu. Její plný význam přesahuje její bezprostřední záměry.
Básníci by mohli tuto dynamiku vysvětlit srovnáním se zakládajícími dokumenty Spojených států. Deklarace nezávislosti obhajuje právo založit nový národ – oproti vládě práva – odvoláním na řadu „samozřejmých“ pravd. Mezi ně patří pravda, že „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“. Hranice záměrů zakladatelské generace v této klauzuli lze spatřovat v ústavní definici zotročené osoby jako tří pětin člověka. Deklarace legitimizuje národ založený ústavou, ale také jej soudí. Čeká, až přijde prorok jako Martin Luther King, chopí se šeku, který vypisuje bez plného vědomí, a předloží tento šek s novým požadavkem na zaplacení. Davidovo orákulum o spravedlivém vládci nabízí podobné zdroje prorokům, kteří přijdou později. Podobně jako zakladatelé Spojených států David říká víc, než ví.
Pro kazatele může být lákavé obsadit se do role proroků, kteří vyvolávají všechna ta stará, odvážná tvrzení a mění je v požadavky na spravedlnost. Tato práce je nutná a kazatelé se jí musí ujmout. Měli bychom se však také připomínat jako lidé podobní Davidovi.
Když se snažíme hlásat evangelium, když se odvážíme říci, že skrze nás mluví Hospodinův duch, zjistíme, že říkáme víc, než si myslíme. Zjistíme, že říkáme slova, jejichž plný význam přesahuje vše, co si dokážeme představit. Budeme říkat slova, která nás budou soudit, i když budou nově zvěstovat vykupitelskou Boží lásku k nám i k celému světu.3
Díky Bohu.3
.