Jakkoli bychom rádi příběh o boháči a Lazarovi zduchovnili, je velmi obtížné vysvětlit jeho hlavní poselství, zejména vzhledem k tomu, co Lukáš říká o penězích a majetku na jiných místech svého evangelia.
Osudy těchto dvou osob po smrti jsou do značné míry spjaty s jejich zkušenostmi s bohatstvím a chudobou v tomto životě.
Bohatý muž nemá jméno, ačkoli v pozdějších dějinách dostal různá jména, například Dives, což latinsky znamená „bohatý“. Naproti tomu Lazar je jediné jméno, které někdo v Ježíšových podobenstvích dostal; znamená El-azar, „Bůh pomohl“. (Zdá se, že mezi tímto Lazarem a oživeným mužem v Jan 11,1-44 není žádná souvislost.)
Příběh začíná drastickým zvratem, který nastane po smrti těchto dvou mužů (16,19-23). Bohatý muž za svého života okázale vystavoval na odiv své bohatství krásným oblečením a okázalými hostinami. Naproti tomu Lazar byl pokrytý vředy, hladověl a měl jen psy, kteří mu olizovali rány. Po smrti je Lazar přenesen na čestné místo vedle Abrahama, Božího přítele a otce Izraele (3,8; 13,28-29). Naproti tomu boháč se ocitá v Hádu, v místě muk a věčného trestu (10,15).
Následuje rozhovor mezi boháčem a Abrahamem (16,24-26). Boháč žádá Abraháma, aby mu poslal Lazara, který by zmírnil jeho bolest v Hádu, ale Abrahám mu odpovídá, že to nelze udělat. Jejich osudy se změnily. Za jejich života Lazar trpěl špatné věci a on zažíval dobré věci, ale nyní je Lazar utěšován a on se trápí. Mezi nimi je nyní „velká propast“, kterou nelze překročit.
Boháč pak prosí Abraháma, aby poslal Lazara varovat jeho pět bratrů před Hádem (16,27-41). Abraham odpovídá, že už mají Mojžíše a proroky, aby je varovali. Tato odpověď je v souladu s Lukášovým důrazem na kontinuitu Ježíšova učení s učením Mojžíše a proroků (viz 24,26-28; 44-48; viz také 16,16-17). Když Lazar tvrdí, že jeho bratři změní své jednání, pokud k nim někdo přijde z mrtvých, Abraham odpovídá, že pokud neposlouchali Mojžíše a proroky, rozhodně se nenechají přesvědčit tím, že je někdo vzkřísí z mrtvých, což je možná narážka na Ježíšovo zmrtvýchvstání (9,22; Sk 1,22).
V centru příběhu je obrácení osudu, ke kterému dojde po smrti Lazara a boháče. Spojuje agónii či útěchu po smrti s tím, jak se chováme k méně šťastným lidem kolem nás, podobně jako Matouš spojuje věčný život a trest s tím, jak se chováme k hladovým a žíznivým, cizincům, nahým, nemocným a vězněným (25,31-46). Tento zvrat po smrti je konečný. Mezi Lazarem po Abrahamově boku a boháčem v Hádu zeje nepřekonatelná propast.
Zejména Lukáš zdůrazňuje, jak se v Božím království obrací postavení bohatých a chudých. Když je Ježíš počat v Mariině lůně, jásá, že hladoví byli nasyceni a bohatí propuštěni s prázdnou (1,46-55; srov. 1S 2,1-10). V Kázání na rovině Ježíš říká chudým, že jim Bůh projevuje přízeň a že jim patří Boží království, ale varuje bohaté před tím, co přijde, protože oni už dostali útěchu v tomto životě (6,20-25).
Lukáš jasně ukazuje, že chudí jsou středem Ježíšovy služby. Ve svém inauguračním kázání Ježíš prohlašuje, že byl pomazán Duchem Páně, „aby přinesl chudým dobrou zprávu“ (4,18; viz také 7,22). Ježíš nabádá své následovníky, aby na své oslavy nezvali jen přátele a sousedy, kteří se jim mohou odvděčit, ale aby pozvání rozšířili i na „chudé, zmrzačené, chromé a slepé“ (14,13). To se opakuje, když Ježíš popisuje Boží království jako svatební hostinu, na kterou byli pozváni „chudí, zmrzačení, chromí a slepí“ (14,21).
Jestliže chudým je zvěstována dobrá zpráva, pak bohatí dostávají poněkud jiné poselství. Bohatému mladému vladaři, který se Ježíše ptá, jak může zdědit věčný život, je řečeno, že má prodat vše, co má, a peníze rozdělit chudým. Když ho to rozesmutní (kvůli jeho bohatství), Ježíš to komentuje slovy, že bohatí mají obvykle větší potíže se vstupem do Božího království (18,18-30). Stejně jako bohatý blázen i bohatí ukládají své poklady do stále větších stodol, které si po smrti nemohou vzít s sebou (12,8-21). Mohou si hromadit „poklady pro sebe“, ale nejsou „bohatí vůči Bohu“ (12,21).
Být „bohatý vůči Bohu“ – a mít „poklad v nebi“ – však není jen o zbožnosti. Jde také o prodej majetku a rozdávání bohatství chudým (12,33; 18,22). Po setkání s Ježíšem dává Zacheus polovinu svého majetku chudým a každému, koho ošidil, vrací čtyřikrát tolik (19,1-10). Jak vzniká církev ve Skutcích, nově obrácení „prodávali svůj majetek a zboží a výtěžek rozdělovali všem, jak kdo potřeboval“ (2,45; 4,32-34).
Příběh o boháči a Lazarovi může být obtížný pro mnoho Severoameričanů, jejichž životní styl ostře kontrastuje s většinou lidí na světě, kteří žijí z mnohem menšího příjmu. Stejně jako mnoho dalších věcí, které Lukáš říká o penězích a majetku, stojí jako palčivá obžaloba nejen velké důvěry, kterou vkládáme do finančního zabezpečení, ale také drastické nerovnosti mezi bohatými a chudými, kterou necháváme přetrvávat.
V tomto příběhu má Boží věčný soud co dělat s tím, jak v tomto životě nakládáme s bohatstvím a zda se věnujeme těm méně šťastným ve svém okolí. Naším pokušením je vysvětlit takový příběh a odstranit jeho zjevné zobrazení toho, jak Bůh nakonec ospravedlní věc chudých. Poselství je však jasně formulováno. Stejně jako pěti bratrům boháče se nám dostalo veškerého varování, které potřebujeme.
.