Tento příspěvek obsahuje stručné shrnutí otce Callana k verši 4,1-8, po kterém následují jeho poznámky. Text vyznačený červeně jsou mé doplňky.
Poslední výzva TIMOTEJOVI
Shrnutí 2 Timoteovi 4,1-8~Teď, když se blíží konec, starý apoštol, který cítí, že jeho dny jsou sečteny a jeho dílo skončeno, neustále nabádá Timoteje, aby pokračoval v práci ve službě a snášel její zkoušky a byl připraven na nápory budoucích falešných učitelů. Pokud jde o samotného Pavla, chystá se prolít svou krev jako oběť za věc; je však připraven a čeká ho odměna. Spravedlivý Soudce ho nikdy nezklame, stejně jako nikoho jiného, kdo žil a pracoval pro věc.
1. Zavazuji tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, svým příchodem a svým královstvím:
Svatý Pavel ve verších 1-4 Timoteovi slavnostně ukládá, aby tím více kázal Boží slovo, čím více se bezbožní vzdalují od pravdy.
Zavazuji tě atd. Lépe: „Slavnostně ti ukládám atd.“. Stejná slavnostní formule se znovu objevuje v 1 Tim 5,21 a 2 Tim 2,14.
Živé i mrtvé. Viz komentář k 1 Te 4,16-17.
Jeho příchod při všeobecném soudu, aby odplatil každému podle jeho skutků. Slovo „příchod“ je řecké επιφανειαν (epifanie), odkud pochází naše slovo „epifanie“. Stejné slovo bylo použito již dříve v listu, kde se svatý Pavel začal připravovat na obvinění, které nyní předkládá: Děkuji Bohu, kterému sloužím od svých předků, s čistým svědomím, že tě mám bez přestání na paměti ve svých modlitbách ve dne v noci. Toužím tě vidět, pamětliv tvých slz, abych byl naplněn radostí: Vzpomínaje na tu víru, která je v tobě bezúhonná, která také nejprve přebývala v tvé babičce Lois a v tvé matce Eunice, a jsem si jist, že i v tobě. Proto tě napomínám, abys vzbudila Boží milost, která je v tobě, skrze vkládání mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha strachu, ale moci, lásky a střízlivosti. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, ale pracuj s evangeliem podle moci Boží. Kterýžto vysvobodil nás a povolal povoláním svým svatým, ne podle skutků našich, ale podle předsevzetí svého a milosti své, kteráž nám dána jest v Kristu Ježíši před časy světa: ale nyní je zjeveno osvícením (επιφανειας = epiphaneius) našeho Spasitele Ježíše Krista, který zničil smrt a vyvedl na světlo život a neporušitelnost skrze evangelium. V něm jsem ustanoven kazatelem, apoštolem a učitelem pohanů. Proto také trpím tyto věci, ale nestydím se za to. Neboť vím, komu jsem uvěřil, a jsem si jist, že to, co jsem mu svěřil, může zachovat až do onoho dne. Drž se podoby zdravých slov, která jsi ode mne slyšel, ve víře a v lásce, která je v Kristu Ježíši. Zachovávej to dobré, co ti svěřil Duch svatý, který v nás přebývá (2 Tim 1,3-14). Hlásání evangelia má kořeny ve věčném Božím záměru, který byl zahájen v důsledku Kristova prvního příchodu a směřuje k jeho druhému.
Jeho království, k jehož sdílení budou dobří pozváni. Slova „příchod“ a „království“ jsou v řečtině akuzativy adjektiv a tvoří součást apoštolské přísahy. Tj. nepíše, že živí a mrtví budou souzeni jeho příchodem a královstvím, což je možný důsledek českého překladu, pokud se náležitě nezohlední čárka, nýbrž „zapřísahám vás … jeho příchodem a jeho královstvím“. Viz různé překlady, které kladou spojku „a“ za vedlejší větu „který bude soudit živé i mrtvé“) bezprostředně před slova „svým příchodem“.
2. Hlásejte slovo: buďte pohotoví v pravý čas i mimo něj: kárejte, napomínejte, kárejte ve vší trpělivosti a učení.
Hlásejte slovo: buďte pohotoví (επιστηθι) v pravý čas i mimo něj. Téměř by se dalo přeložit: „Hlásejte slovo: stůjte (επιστηθι) v pravý čas a mimo pravý čas“. Napomenutí, které zde svatý Pavel uvádí, je ve výrazném kontrastu s napomenutím pohanských moralistů prvního století, kteří upozorňovali, že výzva ke správnému jednání má být pouze časná (tj. v pravý čas). K tomuto bodu viz PASTORÁLNÍ EPISTOLY otce Benjamina Fioreho. Skutečnost, že křesťané vědí, že se nacházejí v posledních časech, a nevědí, kdy se Kristus vrátí, aby soudil, je tím, co zde Pavla motivuje k naléhání, a také vědomí, že přijde čas, kdy (lidé) nebudou snášet zdravé učení, ale podle svých vlastních choutek si budou hromadit učitele, které svrbí uši: A skutečně odvrátí svůj sluch od pravdy, ale obrátí se k bájím (viz níže, verše 3-4). Duch předpověděl, že takoví lidé přijdou: Duch pak zjevně říká, že v posledních časech někteří odpadnou od (αποστησονται = „přestanou stát na“) víry a dají na bludné duchy a ďábelská učení (1 Tim 4,1). Proto má být Timoteus pohotový (επιστηθι = „stát na svém“) v pravý čas i mimo něj
Slovo, tj. poselství evangelia (Gal 6,6; Kol 4,3). To má Timoteus neustále hlásat, aby je všichni slyšeli a měli možnost přijmout jeho učení. „Neustále hlásejte, aby všichni slyšeli.“ Otec George T. Montague ve svém komentáři k PRVÉMU A DRUHÉMU ČASOPISU TITUS poznamenává, že slovní spojení „hlásat slovo“ by dnes mohlo v některých lidech vyvolat dojem, že svatý Pavel má na mysli krátká kázání, která se příležitostně pronášejí ve shromáždění. Slovo „kázat“ má však velmi veřejný podtext a naznačuje velmi veřejné poselství, které má být hlásáno ze střech (viz Mt 10,27). Představa, že by náboženství mělo být soukromé, je Písmu velmi cizí. Vytváří se zde kontrast mezi velmi veřejnou povahou evangelia a praktikami falešných učitelů, kteří se „vkrádají do domů“ (2 Tim 3,6), „podvracejí celé domy“ (Tit 1,11).
Kázat… kárat… prosit… kárat. To, co je zde řečeno svatému Timoteovi, připomíná, co řekl svatý Pavel ohledně používání Písma pro Božího člověka: Všecko Písmo, inspirované Bohem, je užitečné k vyučování, k usvědčování, k nápravě, k poučování o spravedlnosti: Aby Boží člověk byl dokonalý, vybavený ke každému dobrému skutku (2 Tim 3,16-17).
V učení. Kázání bez nauky má malou hodnotu, protože postrádá obsah a ponechává kárání a napomínání bez důvodu a základu. Řecké slovo, které se zde překládá jako „učení“, je διδαχή (didaché). Toto slovo může označovat jak akt poučování, tak předmět poučování
3. Přijde totiž čas, kdy nebudou snášet zdravé učení, ale podle svých vlastních choutek si budou hromadit učitele, kteří mají svrbící uši:
Nyní je uveden důvod, proč musí Timoteus zdvojnásobit svou horlivost; ještě za jeho života se totiž najdou lidé, kteří podle svých vlastních choutek a touhy po novotách budou odmítat zdravé učení, budou zavrhovat a odvracet se od církevních dogmat a místo toho budou vyhledávat učitele, jejichž učení oslovuje vášně a nižší choutky. Právě k tomu dochází v naší době. Zástupy lidí se dnes vysmívají samotnému pojmu dogmatu jako staromódnímu a zastaralému a utíkají za těmi kazateli, kteří ospravedlňují umělou antikoncepci, manželství na zkoušku, rozvody a podobné nepořádky. Pokud vás to zajímá, otec Callan napsal tato slova v roce 1922:
Bude totiž čas (καιρος = kairos, určený, stanovený nebo vhodný čas). Jak již bylo naznačeno, právě to vyžaduje, aby svatý Timoteus a všichni ti, kdo jsou pověřeni hlásáním evangelia, zaujali své stanovisko v pravý čas (ευκαιρως = eukairos) a mimo pravý čas (ακαιρως = akairos).
Nesnesou ( mají, drží, ανεξονται) zdravé ( zdravé, υγιαινουσης) učení (poučení, nauku, διδασκαλιας). Slovo přeložené zde jako „snášet“ by se dalo přeložit také jako „trpět“, což naznačuje poněkud sarkastické vyjádření: Nebudou trpět zdravé učení. Slovo ανεξονται se však objevuje pouze zde v pastorále a svatý Pavel používá pro utrpení jiné slovo (viz 2 Tim 3,11). Kořen slova ανεξονται je ἔχω („mít, držet, vlastnit“). Toto slovo je v Pastorálce použito několikrát a jeho použití ve 2. listu Timoteovi je poučné, protože se někdy vztahuje na kazatele evangelia a jindy na falešné učitele; tím se vytváří kontrast: Drž se podoby zdravých slov, která jsi ode mne slyšel: ve víře a v lásce, která je v Kristu Ježíši (2 Tim 1,13). A jejich (tj. falešných učitelů) řeči se uchytí jako rakovina (2 Tim 2,17). Pevný je však Boží základ, který má tuto pečeť: Pán ví, kdo jsou jeho, a každý, kdo jmenuje jméno Páně, ať se odvrátí od nepravosti (2 Tim 2,19). Majíce sice zdání zbožnosti, ale popírajíce její moc. Ti se pak vyhýbají (2 Tim 3,5).
Ale podle svých vlastních žádostí. Stanovuje motivaci pro to, že nevydrží zdravé, zdravé učení. „Své vlastní“ naznačuje sebestředný individualismus a celá věta připomíná ty, o nichž byla řeč dříve: Vězte také, že v posledních dnech přijdou nebezpečné časy. Lidé budou milovníci sami sebe, chamtiví, povýšení, pyšní, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, zlí, bez lásky, bez pokoje, pomlouvači, nestřídmí, nemilosrdní, bez laskavosti, zrádci, tvrdohlaví, nadutí a milovníci rozkoší více než Boha: Majíce sice zdání zbožnosti, ale popírajíce její moc. Těmto se vyhýbají (2 Tim 3,1-5). Všimněme si, že je třeba se vyhýbat těm, kdo odmítají evangelium kvůli svým vlastním zálibám (1 Kor 5,9-11; Mt 18,15-18).
Hromadí si (επισωρευσουσιν) učitele. To dělají lidé, kteří jsou zatíženi („nahromaděni“ σεσωρευμενα) hříchy, kteří jsou svedeni rozličnými žádostmi (viz 2 Tim 3,6).
Mají svědící uši, tj, budou dychtit po všelijakých novotách.
4. A skutečně odvrátí svůj sluch od pravdy, ale obrátí se k pohádkám.
Oni odvrátí svůj sluch. Kvůli svým „svědícím uším“. O „odvrácení“ viz 2 Tim 1,15; Tt 1,14.
Odvrátili se k bájím. Pro „obrátili se k“ viz 1 Tim 1,6; 5,15. V 1 Tim 6,20 svatý Pavel varuje Timoteje, aby se vyhýbal (doslova, aby se neodvracel k) slovním novotám.
Básním. Viz k 1 Tim 1,4; 4,7. K 1 Tim 1,4 otec Callan napsal: „Báje byly nejspíše židovské legendy (Tit 1,14), jaké se často vyskytují v Talmudu; a rodokmeny byly extravagantní, legendární příběhy o dávných patriarších, jaké nacházíme v Knize Jubileí. Spekulace o těchto neužitečných tématech by odváděly od velkých pravd víry a praktických skutečností křesťanského života; a tím by se církvi a duším způsobila obrovská škoda.“
5. Buď však rozvážný, pracuj ve všem, snášej těžkosti, konej práci evangelisty, plň svou službu.
Vzhledem k právě popsaným obtížím má být Timoteus rozvážný a dobře naladěný ve všem, snášet těžkosti, kázat evangelium a věrně plnit všechny své povinnosti Kristova služebníka, jemuž byla svěřena práce jeho pána.
Evangelisté. Evangelista. Viz k Ef 4,11. Otec Callan ve svých poznámkách k Ef 4,11 napsal: Evangelisté nejsou nutně jen ti, kdo napsali evangelia, ale i misionáři a hlasatelé slova mezi cizinci a nevěřícími (Jan 21,15 n.; Sk 21,8; 2 Tim 4,5; 1 Petr 2,25).
Ministerium. Viz k 1 Tim 1,12. Otec Callan ve svých poznámkách k 1 Tim 1,12 píše: „Řecké slovo „služba“ zde v době svatého Pavla znamenalo apoštolát, zatímco ve 2. století se jím začal označovat řád jáhnů. Proto zde máme v použití tohoto slova argument pro ranou dataci tohoto listu. Svatý Pavel by sotva mluvil o sobě jako o povolaném k jáhenství.“ V době otce Callana někteří racionalističtí učenci postulovali pro Pastorálku datum 2. století, což je dnes již téměř zcela opuštěné stanovisko
6. Vždyť i já jsem nyní připraven k obětování a čas mého odchodu se blíží.
Tajemství apoštolova znepokojení nad Timotejovou připraveností, horlivostí, ochotou trpět atd. je nyní odhaleno; starý bojovník za evangelium se ho chystá brzy opustit, hledí do jeho otevřeného hrobu.
Připraven k obětování. Lépe „vylit v oběť“, tj. chystá se prolít svou krev jako oběť Bohu, jako se při některých starých židovských obětech vyléval nápoj z vína jako úlitba Bohu (Num 15,1-10); apoštolova smrt je blízko. Připomíná to, co napsal ve Filipským 2,17~Jestliže mám být vylit jako úlitba na obětní dar vaší víry, těším se a raduji s vámi všemi (RSV).
Můj odchod. Další obraz, který má naznačit bezprostřední blízkost jeho smrti. Ve Filipským 1,23 svatý Pavel mluví o své touze odejít a být s Kristem.
7. Bojoval jsem dobrý boj, dokončil jsem svůj běh, zachoval jsem víru.
8. Co se týče ostatního, je pro mě uložena koruna spravedlnosti, kterou mi Pán, spravedlivý soudce, v onen den odplatí, a nejen mně, ale i těm, kdo milují jeho příchod.
Metafory jsou zde čerpány z arény a dostihového závodiště. Apoštol jako silný atlet bojoval dobrý boj na obranu víry (1 Tim 6,12); jako věrný běžec v závodě dokončil trať; splnil všechny své povinnosti a uchoval svěřený vklad víry. Nyní je připraven na korunu, odměnu, kterou ho Pán, jeho spravedlivý soudce, odmění.
Tato odměna se nazývá „koruna spravedlnosti“, protože byla zasloužená; je to něco, co apoštolovi náleží podle spravedlnosti. Zde máme výslovný důkaz, že spravedlivý si může dobrými skutky vykonanými ve stavu milosti zasloužit věčný život de condigno. A přesto zůstává pravdou, že nebeské radosti jsou bezplatným darem; Bůh totiž od věčnosti bezplatně předurčil spravedlivé k věčnému životu a v čase jim bezplatně uděluje milost, díky níž pracují na své spáse a zaslouží si věčnou odměnu. Srov. konk. Trid., sess. VI, can. 32.
V onen den, tj. v den posledního soudu. Hned po smrti obdržel apoštol, jako je tomu u všech spravedlivých, svou korunu, ale koruna života zazáří v celé své nádheře až po skončení posledního soudu, kdy tělo dostane svou odměnu spolu s duší.