První verš
Druhý Samuel
Falešná zpráva o Saulově smrti a DAVIDova modlitba za Saula a Jonatána
Na tomto místě není třeba psát úvod, protože úvod k První i Druhé Samuelově knize jsem zařadil do svého komentáře k První Samuelově knize. Knihy původně tvořily jeden svazek, ale kvůli těžkopádným rozměrům starověkých svitků, na které se knihy zapisovaly, byl Samuel rozdělen do dvou svitků.
Falešná zpráva o Saulově smrti
„Po Saulově smrti, když se David vrátil z porážky Amalečanů, zůstal David dva dny v Siklagu a třetího dne hle, ze Saulova tábora přišel muž s oděvem a zemí na hlavě. Když přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se. David se ho zeptal: „Odkud přicházíš?“ David se ho zeptal: „Odkud přicházíš? Odpověděl mu: „Utekl jsem z izraelského tábora.“ David mu odpověděl: „Ne. David se ho zeptal: „Jak to šlo? Pověz mi to.“ Odpověděl: „Lid utekl z boje a mnoho lidí také padlo a zemřelo; Saul a jeho syn Jónatan jsou také mrtví.“ David mu odpověděl: „Utekli jsme. David se tedy zeptal mladíka, který mu to řekl: „Jak víš, že Saul a jeho syn Jonatán jsou mrtví?“ „Ano,“ odpověděl David. Mladík, který mu to řekl, odpověděl: „Náhodou jsem se ocitl na hoře Gilboa a tam se Saul opíral o své kopí a hle, vozy a jezdci byli těsně u něho. Když se ohlédl za sebe, uviděl mě a zavolal na mě. Odpověděl jsem: „Tady jsem. A on mi řekl: ‚Kdo jsi ty?‘ Odpověděl jsem mu: „Jsem Amálekita. A on mi řekl: ‚Postav se ke mně a zabij mě, neboť mě zachvátila úzkost, a přesto můj život ještě trvá‘. Postavil jsem se tedy vedle něho a zabil jsem ho, protože jsem si byl jistý, že po pádu nemůže žít; vzal jsem korunu, kterou měl na hlavě, a nárameník, který měl na ruce, a přinesl jsem je sem svému pánu.“
Kritici, kteří zřejmě hledají v Bibli věci, které by mohli nazvat „rozpory“, si stěžují, že tuto zprávu o Saulově smrti „nelze sladit s vyprávěním v První knize Samuelově“. To není žádný problém, protože, jak uvedl Willis, „Amálekitova zpráva byla záměrnou lží. To, co se skutečně stalo, je zaznamenáno v 1. Samuelově 31 a tento odstavec podává zprávu o tom, co Amálekita řekl Davidovi“. Podobný takzvaný „rozpor“ je v knize Genesis, kde Bůh řekl: „Určitě zemřete“ (Genesis 2,17) a Satan řekl: „Určitě NEzemřete“ (Genesis 3,4). Lež je vždy v rozporu s pravdou.
Amalekitovo vlastnictví Saulovy koruny a nárameníku „nedokazuje“ pravdivost jeho lži. „Ten muž pravděpodobně našel Saula až po jeho smrti a předtím, než se Filištíni vrátili, aby svlékli zabité“. „Každé vojsko provázejí tuláci, kteří chtějí získat zisk, nakupují kořist, drancují nebo loupí, kde se dá, a provozují výnosný, nezákonný obchod.“ Podle názoru F. C. Cooka byl tento Amálekita ve skutečnosti jedním z těch, kteří přišli svléknout zabité den PO bitvě, a měl to štěstí, že našel Saula ještě s jeho korunou a nárameníkem“. Tomuto autorovi se tento názor zdá být nejpravděpodobnější pravdivou odpovědí na otázku, kdo byl onen Amálekijec.
V celé Bibli jsou pouze čtyři příklady sebevraždy: (1) Saulova; (2) Achitofelova (2 Samuelova 17,23); (3) Zimriho (1 Královská 16,18); a (4) Jidáše Iškariotského (Matoušova 27,5).
Jedna položka v příběhu Amálekity je zjevně skutečností. Skutečně vzal Saulovi z hlavy korunu a z paže nárameník. Jaká je v tom ironie: „Že Amálekita vzal Saulovi z hlavy korunu, o kterou přišel tím, že neuposlechl Božího příkazu zabít amálekitského krále Agaga!“
„A Saul se opíral o své kopí“ (2. Samuelova 1,6). Vzhledem k velké délce kopí ve srovnání s délkou meče je toto tvrzení samo o sobě dostatečným důkazem, že Amálečan byl lhář. Opírat se o kopí by se sotva pokusil někdo, kdo se snaží zabít, zvláště když má také meč. Keil tento výrok v 2 Samuelově 1,6 správně označil za zjevně „nepravděpodobný, nepravdivý“
.