Versus 6
DAVIDOVO DOBÝVÁNÍ JERUZALÉMA
„Král se svými muži vytáhl do Jeruzaléma proti Jebusejcům, obyvatelům země, kteří Davidovi řekli: „Ty sem nevstoupíš, ale slepí a chromí tě odhánějí“ … a mysleli si: „David sem nemůže vstoupit“. Přesto David dobyl pevnost Sijón, tedy město Davidovo. A David toho dne řekl: „Kdo by chtěl porazit Jebusejce, ať se postaví na vodní šachtu, aby napadl chromé a slepé, které Davidova duše nenávidí.“ Proto je řečeno: „Slepí a chromí do domu nevstoupí.“ A tak se stalo. David se usadil v pevnosti a nazval ji Davidovým městem. David vystavěl město kolem dokola od Miló dovnitř. A David se stával stále větším a větším, neboť Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.“
„Jeruzalém byl nazván duchovním hlavním městem světa, což podtrhuje rozsudek rezoluce Organizace spojených národů z roku 1947, která jej označila za mezinárodní svaté město, které mají v úctě jak muslimové, tak židé a křesťané.“ Křesťané ctí Jeruzalém jako místo, odkud „vyšlo Slovo Páně“, jako dějiště pozemského působení našeho Pána, zejména jako místo, kde vykonal smíření za hříchy lidstva svou zástupnou smrtí na Kalvárii a svým zmrtvýchvstáním, a jako předobraz onoho „nebeského Jeruzaléma, který je naší matkou“ (Gal 4,26).
Ohledně Davidova dobytí tohoto města panuje mezi schopnými učenci silná neshoda ohledně přesné doby jeho dobytí. Jak řekl Willis, „diskutuje se o tom“; a my nepovažujeme tuto otázku za schopnou jakéhokoli dogmatického řešení. Kdyby přesná doba měla nějaký velký význam, jistě by nás o ní svatý pisatel informoval. Keil klade dobytí tohoto jebuzejského města na samý počátek Davidovy vlády na základě toho, že součet třiatřiceti let Davidovy vlády byl v Jeruzalémě, takže nezbývá žádné mezidobí, kdy by část jeho vlády nad celým Izraelem mohla být, zatímco David žil kdekoli jinde. To přijal i Caird, když uvedl, že „je docela dobře možné, že tažení proti Jeruzalému skončilo ještě předtím, než se Pelištejci dozvěděli, že se David stal králem nad sjednoceným královstvím“. Willis dával přednost názoru, že „k oběma bitvám s Filištíny došlo mezi Davidovým pomazáním na krále nad celým Izraelem a jeho dobytím Jeruzaléma“. Zdá se, že prostou pravdou je, že to nikdo neví jistě.
Hebrejský text této pasáže byl při přechodu poškozen a jeho význam není jistý, jak ukazuje srovnání různých verzí. Také paralelní zpráva v 1. Paralipomenon 11,4-9 uvádí, že David řekl: „Kdo porazí Jebusejce jako první, bude náčelníkem a velitelem. A Joáb, syn Sarvie, vystoupil první, a tak se stal náčelníkem.“
Staré město Jebusejců mělo chráněný vodní zdroj, který stékal k prameni na východním úpatí hřebene, na němž bylo město postaveno a který se v 2. Samuelově 5,8 nazývá vodní šachta. David město přemohl tak, že poslal své muže do této vodní šachty. To způsobilo, že se někteří domnívají, že David dobyl Jeruzalém mnohem dříve, neboť Joáb je zmiňován jako vůdce Davidových mužů v první části Iškóšetovy vlády (2 Samuelova 2,13). Je však příznačné, že Joáb tam není nazván „náčelníkem a velitelem“, což naznačuje, že po tomto Joábově činu při dobývání Jeruzaléma obdržel uvedené tituly. V těchto extrémně zkrácených záznamech není možné vyčíst všechny podrobnosti.
„Slepí a chromí tě budou odhánět“ (2 Samuelova 5,6). Ješitnost Jebúsejců byla taková, že se chlubili, že mohou odrazit jakýkoli Davidův útok tím, že jejich opevnění obsadí slepí a chromí. Jeruzalém byl skutečně silný, starobylá citadela zaujímala skalnatý výběžek hřebene ležícího mezi údolím Kedron na východě a údolím Tyropeon na západě v místě, kde se obě údolí spojovala.
„Zaútočte na chromé a slepé, které nenávidí Davidova duše“ (2 Sam 5,8). Nejlépe je chápat tato slova jako Davidovu narážku na Jebusejce, kteří tak označili své obránce. Ačkoli Židé později zakázali mrzákům a slepcům sloužit v chrámu, není důvod spojovat to s tím, co je zde řečeno. Úsudek H. P. Smitha, že tento verš je poškozený, může být docela dobře pravdivý.
„David vystavěl město … od Miló dovnitř“ (2 Samuelova 5,9). V Palestině mohla existovat řada opevnění, která se nazývala „Millo“, jedno z nich bylo v Šekemu (Soudců 9,6.20). „Zdá se, že to byla jakási pevnost, severní obrana Davidova města, a že byla součástí původního kanaánského opevnění města Sijónu“. Šalomoun i Ezechiáš v pozdějších dobách Millo posílili a opravili.
Dobytím této pevnosti David zlikvidoval jebuzejskou pevnost, která v podstatě rozdělovala jeho království na dvě části; a to, že se Jeruzalém stal jeho hlavním městem, bylo jedním z nejdůležitějších úspěchů Davidova kralování.