Vláda Billa Clintona
Začátek 90. let 20. století byl pro Spojené státy obtížným obdobím. Zemi trápila nejen pomalá ekonomika, ale i násilná trestná činnost (z velké části spojená s drogami), chudoba, závislost na sociálních dávkách, problematické rasové vztahy a spirálovitě rostoucí náklady na zdravotní péči. Ačkoli Clinton sliboval, že povzbudí ekonomiku i kvalitu života, jeho administrativa začala nejistě a stala se obětí toho, co někteří kritici označovali za neschopnost a špatný úsudek. Jedním z prvních Clintonových činů byl pokus o splnění předvolebního slibu ukončit diskriminaci homosexuálů a lesbiček v armádě. Poté, co se setkal se silnou kritikou ze strany konzervativců a některých vojenských představitelů – včetně Colina Powella, předsedy sboru náčelníků štábů – byl Clinton nakonec nucen podpořit kompromisní politiku – shrnutou do fráze „Don’t ask, don’t tell“ – která byla považována za nejednoznačnou, neuspokojivou pro obě strany problému a možná i protiústavní. (Praktickým důsledkem této politiky bylo ve skutečnosti zvýšení počtu mužů a žen propuštěných z armády kvůli homosexualitě.) Jeho první dva kandidáti na post generálního prokurátora odstoupili kvůli otázkám etiky a dva významné zákony – balíček ekonomických stimulů a zákon o reformě financování volebních kampaní – byly zablokovány republikánskou obstrukcí v Senátu. V naději, že se vyhne velké konfrontaci s Kongresem, odložil další pokusy o reformu financování volebních kampaní. Během prezidentské kampaně Clinton slíbil zavést systém všeobecného zdravotního pojištění. Jmenování jeho manželky Hillary Clintonové předsedkyní pracovní skupiny pro reformu zdravotnictví vyvolalo ostrou kritiku ze strany republikánů, kteří měli námitky jak proti vhodnosti tohoto opatření, tak proti jejímu podle nich vyhraněnému feminismu. Proti konečnému návrhu pracovní skupiny vedli ostrou kampaň a žádné z četných doporučení nebylo oficiálně předloženo Kongresu.
Přes tyto počáteční přešlapy zaznamenala Clintonova vláda řadu politických i personálních úspěchů. Ačkoli Perot živě hovořil o důsledcích Severoamerické dohody o volném obchodu, která podle něj způsobí „obrovské sání“, protože americká pracovní místa budou ztracena ve prospěch Mexika, Kongres toto opatření schválil a Clinton jej podepsal, čímž vznikla vcelku úspěšná zóna volného obchodu mezi Spojenými státy, Kanadou a Mexikem. Během Clintonova prvního funkčního období Kongres s jeho podporou přijal balíček na snížení deficitu, který měl zvrátit spirálovitě rostoucí dluh, jenž se vytvořil v 80. a 90. letech, a podepsal přibližně 30 významných zákonů týkajících se problematiky žen a rodiny, včetně zákona o rodinné a zdravotní dovolené a zákona o prevenci násilí Bradyho ručními zbraněmi. Clinton také změnil tvář federální vlády a po celou dobu své vlády jmenoval do významných funkcí ženy a příslušníky menšin: Janet Reno se stala první ženou na postu generálního prokurátora, Donna Shalala ministryní zdravotnictví a sociálních služeb, Joycelyn Eldersová generální lékařkou, Madeleine Albrightová první ženou na postu ministryně zahraničí a Ruth Bader Ginsburgová soudkyní Nejvyššího soudu.
Když Clintonova popularita po debaklu ve zdravotnictví poklesla, volby v roce 1994 vedly k tomu, že opoziční Republikánská strana poprvé po 40 letech získala většinu v obou komorách Kongresu. Toto historické vítězství mnozí – zejména republikáni ve Sněmovně reprezentantů v čele s předsedou Newtem Gingrichem – považovali za odmítnutí Clintonova prezidentství ze strany voličů. Poté se potrestaný Clinton přizpůsobil některým návrhům republikánů a nabídl agresivnější plán snižování deficitu a rozsáhlou revizi národního sociálního systému, zatímco se postavil proti snahám republikánů zpomalit růst vládních výdajů na populární programy, jako je Medicare. Nekompromisní a konfrontační chování republikánů v Kongresu nakonec vedlo k opaku jejich záměrů a po rozpočtové patové situaci mezi republikány a Clintonem v letech 1995 a 1996 – která si vynutila dvě částečná zastavení činnosti vlády, z toho jedno na 22 dní (dosud nejdelší zastavení činnosti vlády) – získal Clinton značnou podporu veřejnosti pro svůj umírněnější přístup.
K Clintonovým zahraničněpolitickým počinům patřila v roce 1994 úspěšná snaha o znovudosazení haitského prezidenta Jeana-Bertranda Aristida, který byl svržen vojenským převratem v roce 1991; zapojení amerických sil do mírové iniciativy v Bosně a Hercegovině a vedoucí úloha v probíhajících iniciativách, jejichž cílem bylo dosáhnout trvalého řešení sporu mezi Palestinci a Izraelci. V roce 1993 pozval izraelského premiéra Jicchaka Rabina (později zavražděného židovským extremistou, který se stavěl proti územním ústupkům Palestincům) a předsedu Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafata do Washingtonu k podpisu historické dohody, která Palestincům přiznávala omezenou samosprávu v pásmu Gazy a Jerichu.
Během Clintonovy vlády zůstaly Spojené státy terčem mezinárodních teroristů, kteří provedli bombové útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku (1993), na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii (1998) a na americké námořnictvo v Jemenu (2000). Na domácí frontě však došlo k nečekanému protivládnímu násilí, když 19. dubna 1995 Američan Timothy McVeigh odpálil bombu při teroristickém útoku na letišti Alfred P. Murrah Federal Building v Oklahoma City v Oklahomě, při němž zahynulo 168 lidí a více než 500 bylo zraněno.
Ačkoli skandál nebyl nikdy daleko od Bílého domu – Arkansasan, který byl součástí administrativy, spáchal sebevraždu; kolovaly zvěsti o finančních nesrovnalostech, k nimž došlo v době, kdy byl Clinton guvernérem Arkansasu; odpůrci obviňovali první dámu, že zosnovala propuštění zaměstnanců cestovní kanceláře Bílého domu („Travelgate“); bývalí spolupracovníci byli obviněni a odsouzeni za trestné činy; přetrvávaly zvěsti o sexuálních nekalostech – ekonomika se po roce 1991 pomalu, ale vytrvale zotavovala a v polovině 90. let zaznamenala dramatický růst na burze. Povzbuzen hospodářským růstem byl Clinton v roce 1996 snadno znovuzvolen a získal 49 % hlasů voličů, zatímco republikánský vyzyvatel Bob Dole 41 % a Perot 8 %. Ve Sboru volitelů získal Clinton 379 hlasů proti 159 hlasům Dolea.
Hospodářský růst pokračoval i během Clintonova druhého funkčního období a nakonec stanovil rekord nejdelší hospodářské expanze v zemi v době míru. Po obrovských rozpočtových deficitech v průběhu 80. a počátkem 90. let – včetně schodku ve výši 290 miliard dolarů v roce 1992 – dohlížela Clintonova vláda v roce 1998 na první vyrovnaný rozpočet a rozpočtové přebytky od roku 1969. Živá ekonomika přinesla ztrojnásobení hodnoty akciového trhu, historicky vysokou úroveň vlastnictví domů a nejnižší míru nezaměstnanosti za posledních téměř 30 let.
V průběhu Clintonova prvního funkčního období schválila generální prokurátorka Reno vyšetřování Clintonových obchodních aktivit v Arkansasu. Výsledné vyšetřování, známé pod názvem Whitewater – název developerské společnosti, která stála v centru sporu – vedl od roku 1994 nezávislý poradce Kenneth Starr. Přestože vyšetřování trvalo několik let a stálo více než 50 milionů dolarů, Starr nebyl schopen najít přesvědčivé důkazy o pochybení Clintonových. Když mu však tříčlenný soudní senát povolil rozšířit rozsah vyšetřování, objevil důkazy o aféře mezi Clintonem a Monikou Lewinskou, stážistkou v Bílém domě. Clinton opakovaně a veřejně popíral, že by k aféře došlo. Poté, co se objevily nezvratné důkazy o aféře, Clinton aféru přiznal a omluvil se své rodině i americké veřejnosti. Na základě Starrovy 445stránkové zprávy a podpůrných důkazů vyústilo slyšení před volbami v polovině volebního období v roce 1998 v Clintonovo obvinění z křivé přísahy a maření výkonu spravedlnosti, které po volbách schválila Sněmovna reprezentantů na svém zasedání. V roce 1999 byl Clinton Senátem zproštěn obvinění. Během řízení o impeachmentu dominovala titulkům novin také zahraniční politika. V prosinci 1998 Clinton s odvoláním na nedodržování iráckých rezolucí OSN a zbrojních inspektorů nařídil čtyřdenní bombardovací kampaň proti Iráku; vojenská akce přiměla Irák k zastavení dalších zbrojních inspekcí.
Když se prach usadil, Clintonova vláda byla poškozena, ale nikoliv zlomena. Hodnocení Billa Clintona v zaměstnání zůstalo v posledních letech jeho prezidentství vysoké a v roce 1999 Hillary Clintonová zahájila úspěšnou kampaň na uvolněné místo v Senátu USA po demokratovi Danielu Patricku Moynihanovi v New Yorku, čímž se stala první dámou, která získala volitelnou funkci. V posledním roce svého prezidentství pozval Clinton do Spojených států Jásira Arafata a izraelského premiéra Ehuda Baraka ve snaze zprostředkovat konečné urovnání mezi Izraelci a Palestinci. Konečný krach rozhovorů spolu s následnými událostmi v Jeruzalémě i jinde vyústil v jedny z nejsmrtonosnějších konfliktů mezi Izraelci a Palestinci za posledních více než deset let. Clinton se také stal prvním americkým prezidentem, který navštívil Vietnam od konce vietnamské války.
Přes pokračující hospodářský růst byly prezidentské volby v roce 2000 mezi viceprezidentem Alem Gorem a texaským guvernérem Georgem W. Bushem, nejstarším synem bývalého prezidenta, jedny z nejtěsnějších a nejkontroverznějších v historii republiky. Ačkoli Gore zvítězil v celostátním hlasování o více než 500 000 hlasů, prezidentský úřad závisel na výsledku na Floridě, jejíž 25 hlasů volitelů by vítězi tohoto státu zajistilo těsnou většinu ve Sboru volitelů. Vzhledem k tomu, že Bush po povinném přepočítání hlasů na Floridě vedl o méně než 1 000 hlasů, zůstalo prezidentství pět týdnů nerozhodnuté, protože soudy státu Florida a federální soudy projednávaly četné právní námitky. Poté, co rozdělený floridský Nejvyšší soud nařídil celostátní ruční přepočítání přibližně 45 000 „nedopočtených hlasů“ (tj. hlasovacích lístků, u nichž stroje zaznamenaly, že jasně nevyjadřují prezidentský hlas) a zahrnutí ručně sečtených hlasovacích lístků ve dvou okresech, které předtím nebyly potvrzeny floridským státním tajemníkem – což snížilo Bushův náskok na méně než 200 hlasů před zahájením ručního přepočítávání -, Bushova kampaň rychle podala odvolání k zastavení ručního přepočítávání, kterému Nejvyšší soud USA vyhověl poměrem hlasů 5:4 do doby, než budou předloženy ústní argumenty. Soud dospěl k závěru (7-2), že rychlé celostátní přepočítání nemůže být provedeno spravedlivě, pokud nebudou stanovena propracovaná základní pravidla, a vydal kontroverzní rozhodnutí v poměru 5:4, kterým zrušil nařízení Nejvyššího soudu Floridy o přepočítání hlasů a fakticky přiznal prezidentský úřad Bushovi (viz Bush v. Gore). Díky vítězství v poměru 271:266 ve Sboru volitelů se Bush stal prvním prezidentem od roku 1888, který vyhrál volby navzdory prohře v celostátním lidovém hlasování.