Kyselý déšť stále škodí Kanadě

Ontariánská jezera se potýkají se zátěží kyselinou, která může zabíjet ryby.© Punchstock

Jezera a vodní toky v Severní Americe se potýkají s následky kyselého deště, a to i přes snížení emisí znečišťujících látek, které ho způsobují. Bez dalšího omezení by mohlo trvat tisíciletí, než se nejhůře postižená místa vzpamatují, tvrdí ekologové.

Ačkoli americký zákon o čistotě ovzduší z roku 1990 snížil kyselé deště na severovýchodě Severní Ameriky, mnoho jezer ve východní Kanadě stále překračuje kritickou zátěž – míru okyselení, která poškozuje organismy v nich žijící, uvedli vědci na setkání ekologů v Montrealu.

Kyselé deště jsou z velké části způsobeny oxidem siřičitým a oxidy dusíku vypouštěnými průmyslovou činností, například spalováním uhlí. Tyto plyny se rozpouštějí v dešťové vodě a vytvářejí kyseliny. Velká část tohoto průmyslu sídlí ve Spojených státech, ale počasí vyváží znečištění na sever od hranic. Ze Spojených států pochází 50 až 70 % kanadských kyselých dešťů, zatímco z Kanady pochází pouze 2-10 % amerického znečištění v této oblasti.

Zákon o čistotě ovzduší snížil emise oxidu siřičitého v USA z 16 milionů tun ročně v 80. letech na 11 milionů tun v roce 2000. Déšť je méně kyselý, ale ontarijská jezera se neobnovují, řekl Shaun Watmough z Trentské univerzity v Peterborough v Ontariu na výročním zasedání Americké ekologické společnosti.

Mnoho z 31 000 malých jezer v provincii má podle něj hodnotu pH kolem 5, což je pro ryby a rostliny nebezpečně kyselé.

„Máme za sebou 20 let snižování a situace se stále nezlepšila,“ říká Watmough. „To bude spoustu lidí štvát, redukce jsou drahé.“

Únik vápníku

Půda kolem těchto jezer byla jednoduše přetížena, vysvětluje Watmough.

Vodíkové ionty, které vznikají při rozpouštění síranů a dusičnanů v dešťové vodě, jsou obvykle pufrovány vápenatými ionty z půdy, což omezuje kyselost. Kyselých dešťů však spadlo tolik, že k tomu není k dispozici dostatek vápníku, říká Watmough.

„Může trvat tisíce let, než se půda vzpamatuje,“ říká.

Mnoho kyselinou poškozených půd v Evropě se ošetřuje vápnem, které nahrazuje ztracený vápník. V rozlehlé kanadské divočině by to však bylo nákladné, a pokud by se to přehnalo, bylo by to škodlivé, říká Watmough. Další možností by mohlo být vypalování stromů, aby se uvolnil uložený vápník, i když to ještě nebylo vyzkoušeno.

Jediným praktickým řešením je další snížení průmyslových emisí, tvrdí Watmough.

Dlouhá obnova

Osud jezer je připomínkou toho, že obnova po znečištění často trvá déle než znečištění, řekl John Gunn, ekolog ryb na Laurentian University v Sudbury v Ontariu, který studuje východní jezera Kanady. Zjistil, že pro mnoho druhů je obtížnější vrátit se do ekosystémů narušených okyselením.

„Jezera jsou odolná,“ říká Gunn. „Ale časový horizont obnovy je delší, než jsme očekávali.“

Situace také ukazuje, že dohoda mezi Kanadou a USA o kvalitě ovzduší, jejímž cílem je kontrolovat úroveň znečišťujících látek v ovzduší na hranicích obou zemí, je stále nedokončená, uvedla Peggy Farnsworthová z kanadského úřadu pro ochranu životního prostředí. Dodává, že další spolupráce při snižování emisí bude pravděpodobně nezbytná.

Trentská univerzita