Vývoj 181 přebytečných lidských embryí, včetně normálně i abnormálně oplozených, byl sledován od 2. do 5., 6. nebo 7. dne in vitro. V den 5 nebo 6 dosáhlo stádia blastocysty 63/149 (42 %) normálně oplozených embryí. Celkový počet buněk, počet buněk trofektodermu (TE) a vnitřní buněčné hmoty (ICM) byl analyzován diferenciálním značením jader pomocí fluorochromů specifických pro polynukleotidy. Jádra TE byla označena jedním fluorochromem během imunochirurgické lýzy, před fixací embrya a označením obou sad jader druhým fluorochromem (Handyside a Hunter, 1984, 1986). Nově expandované normálně oplodněné blastocysty měly 5. den celkem 58,3 +/- 8,1 buněk, jejichž počet se zvýšil na 84,4 +/- 5,7 a 125,5 +/- 19 6. a 7. den. Počet TE buněk byl podobný ve dnech 5 a 6 (37,9 +/- 6,0 a 40,3 +/- 5,0) a poté se zdvojnásobil ve dni 7 (80,6 +/- 15,2). Naproti tomu počet buněk ICM se mezi 5. a 6. dnem zdvojnásobil (20,4 +/- 4,0 a 41,9 +/- 5,0) a 7. den zůstal prakticky nezměněn (45,6 +/- 10,2). Jak v TE, tak v ICM došlo k rozsáhlému odumírání buněk, o čemž svědčí fragmentace jader, která se do 7. dne výrazně zvýšila. Tyto výsledky jsou porovnány s počtem buněk v morfologicky abnormálních blastocystách a blastocystách získaných z abnormálně oplozených embryí. Byla rovněž zkoumána jádra zastavených embryí. Zdá se, že počet TE a ICM buněk alokovaných v normálně oplozených blastocystách je podobný počtu alokovaných buněk u myší. Na rozdíl od myši však zůstává podíl buněk ICM vyšší, a to navzdory buněčné smrti v obou liniích.