Měnící se podoba mysu a ostrovů:

Lewis Bay je součástí jižního pobřeží Cape Cod, v podstatě středem tricepsu, když uvažujeme o „rameni“ Cape Cod. Zátoka měří asi 1,6 km2 a slouží jako přirozená hranice mezi Yarmouthem na východě a Hyannisem na západě. Ti, kdo cestují trajekty z Hyannisu, projíždějí Lewis Bay, aby se dostali do Nantucket Sound, a míjejí přitom Kalmus Beach v Hyannisu a Great Island v Yarmouthu. Zátoka je pojmenována po Jonathanu Lewisovi, obyvateli Cape Cod z 18. století, který si jako první obyvatel Hyannisu postavil dvoupatrový dům.

Protože společnosti Steamship Authority a Hy-Line provozují trajekty do a z vnitřního přístavu Hyannis, je zátoka rušným dopravním kanálem. Brian Braginton-Smith, výkonný ředitel výzkumného centra Lewis Bay Research Center, popisuje zátoku Lewis Bay jako „záchranné lano“ spojující Cape Cod a ostrovy. Geografii zálivu popisuje také jako „mělkou mísu. Vlny vyplouvají na břeh a pak se odrážejí tam a zpět.“ Právě pravidelné využívání této „záchranné linie“ způsobilo v posledních 70 letech podstatné změny v „mělké míse“.

„Dvě základní věci vedly k rozsáhlé dynamické změně celého ekosystému zálivu,“ „Dvě základní věci vedly k rozsáhlé dynamické změně celého ekosystému zálivu,“ říká Braginton-Smith. „První z nich je růst počtu obyvatel v okolí zálivu a z toho vyplývající závislost na septických systémech na místě. Druhým je federální plavební kanál.“ Trasa, kterou lodě proplouvají ze Soundu do vnitřního přístavu, byla v roce 1940 vyhlášena federálním plavebním kanálem, říká Braginton-Smith, takže bylo možné získat federální finanční prostředky na prokopání hlubšího a širšího kanálu do Hyannisu a jeho další rozšíření jako přístavu. Větší kanál samozřejmě umožnil, aby do přístavu a z přístavu proudilo více vody.

Dan Horn, správce přístavu v Barnstable, říká, že to způsobilo určité problémy. „Příliv přicházející ze Soundu je silnější než odliv,“ říká Horn. „Do přístavu se tlačí více vody. To rozvíří sedimenty a vede ke vzniku mělčin. Byl to postupný proces a je to směs přirozených a člověkem způsobených příčin.“

Podle Braginton-Smitha způsobilo zvýšení přílivu a odlivu určité škody na místním ekosystému. Vzpomíná, že v roce 1965 se v zátoce sklízelo 1 500 bušlů hřebenatek, zatímco v roce 2016 se toto množství snížilo na pouhých 100 bušlů. Říká, že lodní provoz, který od rozšíření kanálu neustále roste, zvýšil vlnobití v zátoce na scénář pod vodou, který je srovnatelný s „občasnou (když lodě proplouvají) středně velkou bouří“. A Horn dodává, že v přístavu se pohybuje více než 1 000 lodí – zejména v létě.

Horn říká, že lodní provoz přispěl k intenzivnímu vlnobití ve vnitřním přístavu. Kanál, který udržuje inženýrský sbor americké armády, byl naposledy vybagrován v roce 2013. Ačkoli je dnes podle Horna v docela dobrém stavu, je podle něj několik míst, která možná budou brzy potřebovat úpravu.

Na jih a východ od zátoky Lewis se nachází Great Island, 700akrový pás země táhnoucí se západně od Yarmouthu. Ačkoli se technicky jedná o ostrov, při odlivu se dalo přejít z jedné pevniny na druhou, aniž by člověk zmokl. Nedoporučuje se to však, ostrov je v soukromém vlastnictví.

V roce 1802 byla na jižním cípu ostrova, v oblasti dnes známé jako Point Gammon, zřízena nemocnice pro očkování proti neštovicím. V 80. letech 19. století koupil ostrov bohatý ornitolog a přeměnil jej v oboru pro vzácnou zvěř. V roce 1914 koupil ostrov rhodeislandský bankéř Malcolm G. Chace – a majetek zůstává v držení rodiny Chaceových dodnes.

Podle Horna ovlivnilo mělčinu v Lewisově zátoce i Great Island, přinejmenším v jeho vztahu k Egg Islandu. Od doby, kdy byly mapy oblasti zakresleny, stál Egg Island, tenký pětihektarový ostrov u pobřeží Great Islandu, v zátoce samostatně. V roce 2010 však mělčina v této oblasti ostrovy spojila. Vzhledem ke své poloze je Egg Island součástí Barnstable, zatímco Great Island je v Yarmouthu – a jak bylo zmíněno, je v soukromém vlastnictví. Horn říká, že někteří jachtaři, kteří v posledních letech přistáli se svými plavidly na Egg Islandu nebo v jeho blízkosti, uvádějí, že je lidé z Great Islandu požádali, aby se přestěhovali.

Na druhé straně zálivu je přírodní bariéra Kalmus Beach, která chrání vnitřní přístav. Tento poloostrov, pojmenovaný po Herbertu T. Kalmusovi, který kdysi vlastnil panství Fernbrook v Centerville a který pozemek daroval městu Barnstable, se táhne 1 300 stop východně do zálivu.

Když byl v roce 1985 vybagrován kanál, armádní inženýrský sbor použil část výkopků na zpevnění dvou akrů pláže Kalmus Beach, které erodovaly. V letech 1997-1998 bylo v rámci rozsáhlejší akce „re-nourishment“ 75 % pláže Kalmus pokryto vytěženými sedimenty. Od té doby však podle Horna vítr a vlny tyto snahy zhatily a část novějších sedimentů vysypaly do zálivu severně od pláže, čímž se vytvořila poněkud nepřirozená mělčina.

Braginton-Smith i Horn poznamenali, že vzhledem k významu zálivu Lewis jako dopravní „záchranné lano“ lze pro zastavení některých mělčin v zálivu způsobených dopravou udělat jen velmi málo.

„Jsem rozpolcený,“ říká Braginton-Smith. „Jedním z možných řešení by mohlo být méně trajektů do přístavu, ale já se rád dívám, jak ty trajekty přijíždějí kolem pláže Bayview v Yarmouthu.“

„Bez pravidelného bagrování bude vybřežování pokračovat,“ dodává Horn. „Možná budeme chtít zvážit omezení rychlosti v přístavu. Nicméně vybřežování je většinou přirozený proces. I kdyby k nám nepřiplouvaly a neodplouvaly lodě, stále by docházelo k vybřežování.“ Kdyby se hlavní kanál pravidelně nebagroval, bylo by podle Horna pro mnoho lodí a trajektů stále obtížnější dostat se do zálivu.

Tento článek byl převzat s laskavým svolením Cape Cod Life. Posláním časopisu Cape Cod Life je přispívat k dlouhodobé kvalitě života na Cape Cod, Martha’s Vineyard a Nantucketu. Toho chceme dosáhnout zvyšováním povědomí našich čtenářů o minulosti, současnosti a budoucnosti našeho regionu. Konkrétně budeme připomínat naše hrdé námořní dědictví, naše současné možnosti volnočasového vyžití a pomáhat hledat řešení problémů, které přináší ohromná popularita naší krásné, ale křehké krajiny a moře.