Maturita

PřehledUpravit

Doklad o všeobecné kvalifikaci pro přijetí na vysokou školu (Zeugnis der Allgemeinen Hochschulreife), často označovaný jako Abiturzeugnis („maturitní vysvědčení“), vydávaný poté, co uchazeči složili maturitní zkoušku a měli odpovídající známky v posledním i předposledním školním roce, je doklad, který obsahuje jejich známky a formálně jim umožňuje studium na vysoké škole. Zahrnuje tedy funkce jak maturitního vysvědčení, tak přijímací zkoušky na vysokou školu.

Oficiální termín pro toto osvědčení o vzdělání je v Německu Allgemeine Hochschulreife; v hovorovém použití je běžná zkratka Abi. V roce 2005 složilo v Německu maturitní zkoušku celkem 231 465 studentů. Jejich počet neustále stoupá a v roce 2012 získalo Allgemeine Hochschulreife celkem 305 172 studentů. Toto číslo, odrážející ty, kteří skládají tradiční maturitu na své střední škole, je však nižší než celkový počet. Připočteme-li (za rok 2012) 51 912 studentů, kteří získali Hochschulreife na odborných učilištích, zvýší se tento celkový počet na 357 084. Připočteme-li ještě ty, kteří získali Fachhochschulreife (144 399 v roce 2012), pak celkový počet těch, kteří získali právo studovat na vysoké škole nebo Fachhochschule, činí 501 483 (2012).

HistorieEdit

Do 18. století měla každá německá vysoká škola vlastní přijímací zkoušky. V roce 1788 Prusko poprvé v rámci Německa zavedlo Abiturreglement, zákon, který stanovil maturitu jako oficiální kvalifikaci. Později byla zavedena i v ostatních německých zemích. V roce 1834 se stala jedinou přijímací zkouškou na vysoké školy v Prusku a zůstala jí ve všech spolkových zemích Německa až do roku 2004. Od té doby je v německé spolkové zemi Hesensko umožněno studium na univerzitách v této spolkové zemi studentům s Fachhochschulreife (viz níže).

EkvivalenceEdit

Absolventská úroveň maturitní zkoušky je srovnatelná s mezinárodní maturitou, zkouškami GCE Advanced Level a Advanced Placement. Studijní požadavky pro mezinárodní maturitu se totiž od požadavků německé zkoušky liší jen málo. Je to jediné maturitní vysvědčení ve všech spolkových zemích Německa, které umožňuje absolventům (neboli abiturientům) přímý přechod na vysokou školu. Ostatní maturitní vysvědčení, Hauptschulabschluss a Realschulabschluss, neumožňují svým držitelům maturitu na vysoké škole. Ti, kterým bylo uděleno vysvědčení Hauptschulabschluss nebo Realschulabschluss, mohou získat specializovaný Fachhochschulreife nebo Abitur, pokud absolvují Berufsschule a poté navštěvují Berufsoberschule nebo absolvují Fachoberschule.

Abitur však není jedinou cestou k vysokoškolskému studiu, protože některé univerzity si zřizují vlastní přijímací zkoušky. Nárok na ně mají také studenti, kteří úspěšně složili „Begabtenprüfung“ („zkoušku způsobilosti“). Na německé univerzity se mohou dostat i studenti z jiných zemí, kteří mají maturitní vysvědčení, které se nepovažuje za rovnocenné s maturitou (např. americké maturitní vysvědčení), a kteří dostatečně dobře zvládnou test ACT nebo SAT. Osoba, která není držitelem maturitního vysvědčení a neabsolvovala test studijních předpokladů, může být přesto přijata na vysokou školu, pokud dokončí alespoň 10. třídu a dobře zvládne test IQ (viz: Hochbegabtenstudium).

Další kvalifikace nazývané v hovorovém jazyce AbiturEdit

V němčině se evropská maturita nazývá europäisches Abitur a mezinárodní maturita internationales Abitur, obojí nezaměňovat s německou maturitou.

Pro variantu maturity se v celém západním Německu až do 90. let 20. století používal termín Fachabitur; oficiální termín pro německou kvalifikaci je fachgebundene Hochschulreife. Tato kvalifikace zahrnuje pouze jeden cizí jazyk (obvykle angličtinu). Maturita naproti tomu obvykle vyžaduje dva cizí jazyky. Fachabitur rovněž umožňuje absolventovi zahájit studium na vysoké škole, ale je omezena na určitý okruh oborů v závislosti na konkrétních předmětech, které absolvoval při zkouškách Fachabitur. Absolvent však může studovat všechny obory na Fachhochschule (Vysoká škola aplikovaných věd, v některých ohledech srovnatelná s polytechnikou). Dnes se maturita nazývá fachgebundenes Abitur („omezená předmětová maturita“).

V současné době se ve většině Německa pro Fachhochschulreife (FHR) používá termín Fachabitur. V západním Německu byl zaveden v 70. letech 20. století společně s Fachhochschulen. Umožňuje absolventovi zahájit studium na Fachhochschule a v Hesensku také na univerzitě v rámci této spolkové země. Na gymnáziích některých spolkových zemí se uděluje v roce před dosažením maturity. Běžným způsobem získání Fachhochschulreife je však absolvování německé Fachoberschule, střední odborné školy, která byla rovněž zavedena v 70. letech 20. století.

Termín Notabitur („nouzová maturita“) označuje kvalifikaci používanou pouze během první a druhé světové války. Udělovala se studentům německých gymnázií mužského pohlaví, kteří před maturitou dobrovolně narukovali do vojenské služby, a také mladým ženám, které byly evakuovány z velkých měst dříve, než mohly dokončit gymnaziální vzdělání podle plánu (během války muselo být evakuováno přibližně tři až pět milionů dětí a dospívajících). Součástí Notabitur za první světové války byla zkouška, která zhruba odpovídala maturitní zkoušce. Notabitur za druhé světové války byl naopak udělován bez zkoušky. Po válce to pro dotyčné studenty znamenalo velkou nevýhodu, protože na rozdíl od svého protějšku z první světové války nebylo osvědčení obecně uznáváno v západním Německu a nikdy nebylo uznáváno ve východním Německu. Univerzity požadovaly, aby se maturita skládala z písemných zkoušek zahrnujících alespoň dva cizí jazyky (téměř vždy latinu a francouzštinu, přičemž druhý jmenovaný jazyk byl někdy nahrazen angličtinou). Studentům, kteří získali Notabitur během druhé světové války, bylo nabídnuto, aby po skončení války znovu nastoupili do školy a připravili se na zkoušku a složili ji. Tyto speciální třídy pro přípravu na abiturientskou zkoušku byly složeny z mladých lidí různého věku a pohlaví, což bylo v té době velmi neobvyklé.

Tento německý absolvent (abiturient) napsal na své auto: „Ročník 2008: Nic nevím, ale vím, kde je to napsáno. Abipedia“ (portmanteau složené ze slov Abitur a Wikipedia)

Ekvivalent maturity v jiných zemíchEdit

Evivalentem maturity v České republice, Rakousku, Polsku a dalších zemích kontinentální Evropy je maturita; zatímco v Anglii, Walesu, Severním Irsku, Hongkongu, Singapuru a Západní Indii je to A-levels; ve Skotsku je to Higher Grade; v Irské republice je to Leaving Certificate; v Řecku a na Kypru je to „apolytirion“ (druh maturitního vysvědčení); na Maltě je to Matriculation Certificate (MATSEC), v Maďarsku se nazývá „érettségi bizonyítvány“, což zhruba odpovídá německému výrazu Zeugnis der Allgemeinen Hochschulreife, neboť pochází z Rakousko-uherské monarchie.

V Austrálii se maturitní vysvědčení udělované studentům středních škol nazývá Senior Secondary Certificate of Education (SSCE). Název SSCE se však v jednotlivých státech liší. Ve Victorii se nazývá Victorian Certificate of Education (VCE), v Novém Jižním Walesu se nazývá Higher Schools Certificate (HSC).

V Indii se v různých státech jmenuje různě. Každý indický stát má vlastní zkušební komisi, některé jednotlivé státy mají vlastní systém přijímacích zkoušek. Úspěšné složení stanovené zkoušky opravňuje studenta ke vstupu do bakalářského studia na univerzitě. Například ve státech Ándhrapradéš a Telangana se tato zkouška nazývá Board of Intermediate Examination (BIE).

Pro profesní, specializované programy a renomované instituce existují přijímací zkoušky. Pro inženýrské obory existuje společná přijímací zkouška (Joint Engineering Entrance Joint Entrance Examination), která se koná na úrovni celé Indie. Pro lékařské bakalářské programy MBBS existuje národní zkouška způsobilosti a přijímací zkouška známá jako NEET-UG National Eligibility and Entrance Test prováděná na úrovni celé Indie. Existuje také zkouška na úrovni celé Indie, kterou provádí Central Board of Secondary education CBSE, osvědčení je známé jako Higher Secondary Certificate (HSC).

ZkouškyEdit

Při závěrečných zkouškách (Abiturprüfungen) jsou studenti zkoušeni ze čtyř nebo pěti předmětů (z nichž alespoň jeden je ústní). Postupy se v jednotlivých státech liší.

.

Ačkoli si některé testované předměty volí student sám, musí být pokryty tři oblasti:

• Jazyk, literatura a umění
  • Němčina, lužická srbština (v Sasku a Braniborsku), cizí jazyky (obvykle angličtina, francouzština, latina, starořečtina, španělština, italština nebo ruština; zřídka holandština, čínština, japonština, starohebrejština, turečtina, moderní řečtina, portugalština nebo polština).
  • Hudba, výtvarné nebo divadelní umění, literatura
• Společenské vědy
  • Politologie, historie, geografie, ekonomie
  • Psychologie, filozofie, náboženství, etika
• Matematika, přírodní vědy a technika
  • Matematika, fyzika, chemie, biologie
  • Informatika, technika, nauka o výživě
• Sport

Občas školy (zejména berufsorientierte Gymnasien) nabízejí odborné předměty jako pedagogika, obchodní informatika, biotechnologie a strojírenství.

Závěrečné zkoušky se obvykle konají od března do května nebo června. Každá písemná zkouška základní úrovně trvá přibližně tři hodiny; zkoušky pokročilé úrovně trvají čtyři a půl hodiny a písemné zkoušky mají formu eseje. Ústní zkoušky trvají přibližně 20 minut. Písemné práce hodnotí nejméně dva učitelé školy. V některých částech Německa si studenti mohou připravit prezentaci, výzkumnou práci nebo se zúčastnit soutěže a v případě špatného výsledku písemné zkoušky mohou skládat další ústní zkoušky, aby maturitu složili.

Před sjednocením Německa se maturitní zkoušky konaly v západním Německu na místní úrovni, ale v Bavorsku se od roku 1854 konají centralizované zkoušky (Zentralabitur). Po sjednocení většina spolkových zemí bývalého východního Německa pokračovala v centralizovaných zkouškách a na počátku 21. století mnoho spolkových zemí přijalo centralizované zkoušky. V roce 2013 zavedly centralizované písemné zkoušky alespoň ze základních předmětů (němčina, matematika a první cizí jazyk, obvykle angličtina) také všechny ostatní spolkové země kromě Porýní-Falce. Zkoušky mají následující strukturu:

• Němčina: Vyberte si 1 ze 3 úloh. Témata jsou obvykle lyrika, klasická a současná literatura nebo jazykověda (historie a změny jazyka). Každá úloha je obvykle rozdělena na dvě nebo tři části.
• Angličtina: Vyberte si 1 ze 3 úloh. Témata se mohou lišit, ale obvykle se týkají osobní identity a multikulturalismu, vědy a techniky nebo změn životního prostředí a globalizace (politika, ekonomika a kultura). Klasická literatura se vyučuje zřídka a studenti se zabývají především literaturou minulého století. Každá úloha se skládá ze tří částí: porozumění (shrnutí), analýza a interpretace a komentář a diskuse.
• Matematika: Zvolte si tři ze šesti úloh, po jedné z každé oblasti: diferenciální a integrální počet, analytická geometrie a lineární algebra a teorie pravděpodobnosti. Každá úloha je obvykle rozdělena na pět nebo šest menších úloh.

Kultusministerkonferenz (KMK) několika států rozšířil zkoušky na přírodovědné předměty a společenské vědy. Součástí zkoušek z fyziky a chemie je experiment, který je třeba provést a analyzovat.

BodováníUpravit

Každý semestr předmětu studovaného v posledních dvou ročnících přináší studentovi až 15 bodů, přičemž pokročilé předměty se započítávají dvojnásobně. Závěrečné zkoušky se počítají vždy čtyřnásobně.

Přesný systém bodování závisí na spolkové zemi, ve které se maturuje. Pro úspěšné složení maturitní zkoušky je obvykle zapotřebí dosáhnout alespoň 50 % celkového počtu bodů. Studenti s výsledkem nižším než toto minimum neuspějí a abiturientský diplom nezískají. Existují i další podmínky, které musí student splnit, aby získal maturitu: absolvování povinných předmětů ve vybraných oblastech a omezení počtu neúspěšných známek ze základních předmětů. V neposlední řadě mají studenti často možnost vynechat některé předměty ze svého souhrnného hodnocení, pokud absolvovali více předmětů, než je povinné minimum.

Nejlepšího možného hodnocení 1,0 lze dosáhnout, pokud se skóre pohybuje mezi 823 a 900 body; podíl studentů, kteří tohoto skóre dosáhnou, se obvykle pohybuje pouze kolem 0,2-3 % i mezi již výběrovou populací uchazečů o maturitu. Přibližně 12-30 % uchazečů o maturitu dosahuje hodnocení mezi 1,0 a 1,9.

StatisticsEdit

Historicky získalo v Německu maturitu jen velmi málo lidí, protože mnoho atraktivních zaměstnání ji nevyžadovalo. Od 70. let 20. století se počet osob s maturitou neustále zvyšuje a mladší uchazeči o zaměstnání mají maturitu častěji než starší. Podíl studentů s kvalifikací pro terciární vzdělávání je stále nižší než průměr OECD.

Podíl studentů, kteří ukončili studium s maturitou nebo FHR (Studienberechtigtenquote):

.