Cíl: Určit, zda lze maximální srdeční frekvenci při zátěžovém testu u zjevně zdravých jedinců správněji odhadnout pomocí vzorce 220 let (Astrand) nebo Sheffieldovy tabulky.
Návrh: Retrospektivní analýza klinické anamnézy a cvičebního testu zjevně zdravých jedinců podrobených kardiologickému vyšetření.
Účastníci: Sekvenční výběr 170 zdravých jedinců podrobených kardiologickému vyšetření v období od dubna 1988 do září 1992.
Materiál a metody: Srovnání maximální srdeční frekvence jedinců vyšetřených podle Bruceových a modifikovaných Bruceových protokolů, při přerušovaném zátěžovém testu únavou a s hodnotami odhadnutými podle vzorců: 220-věk versus Sheffieldská tabulka.
Výsledky: Maximální srdeční frekvence je u obou protokolů podobná. Tento parametr u normálních jedinců lépe předpovídá vzorec 220-věk.
Závěry: Teoretická maximální srdeční frekvence stanovená podle vzorce 220-age by měla být doporučena pro zdravé, a proto byla Sheffieldská tabulka z naší klinické praxe vyloučena.