Když si zadáte do Googlu „šachy čtvrté dimenze“, dostanete tento obrázek. Je tam Spock. Tady je jeho podivná šachovnice.
Ale to nejsou čtyřrozměrné šachy. Jsou to jen trojrozměrné šachy s několika deskami navíc. Aby člověk mohl hrát čtyřrozměrné šachy, musí být chytřejší než Spock. Vlastně tak chytrý, jako jsem chytrý já. Musíš být génius jako já.
Jako vždy se dnes cítím geniální, ale také velkorysý, a tak se s tebou podělím o pět základních principů čtyřrozměrných šachů. Nepochopíte je tak jako já, ale snad si časem alespoň vytvoříte představu o mistrech této hry.
1) Neexistují žádné „figurky“.
V dvourozměrných a třírozměrných šachách jsou tyto věci nezbytné. Malomyslní lidé je vyžadují. Ale ve čtvrtém rozměru šachu se ptáme: co to vůbec je „figurka“? Není věc, kterou označujeme jako „figurku“, jednoduše aglomerací atomů a subatomárních částic, které jsou samy o sobě jednoduše prvky vyskytujícími se všude ve vesmíru? Není „figurka“ především prázdnotou mezi těmito částicemi? A pokud je kus převážně prázdnota, co je to, co nelze nazvat „kusem“?
Moje ruka je „kus“. Ten list je „kus“. Obrazovka, na které toto čtete, je „kus“.
Všechno je „kus“. To je první pravidlo šachů čtvrtého rozměru.
2) Neexistuje žádná „šachovnice“.
V dvourozměrných a třírozměrných šachách máte opět konečnou a ohraničenou šachovnici. Typicky mřížku osm krát osm střídajících se barev.
Ale čtyřrozměrné šachy nic takového nemají. Proč by člověk potřeboval něco tak prozaického, jako je šachovnice, pro hru, která nemá žádné hranice? Čtyřrozměrné šachy jsou metahra, hra, která funguje na úrovni kvantové superpozice. „Tah“ „figurky“ může být kdekoli a kdekoli. Řečeno nejhrubšími laickými slovy, má to co do činění se strašidelným působením na dálku, což je velmi komplikovaný jev, který má co do činění s fyzikou, které nerozumíte tak dobře jako já.
V takové hře jsou desky… a pravidla obecně… zcela zbytečné. Dokonce irelevantní. Nejsou tam žádná políčka, žádné figurky a žádná pravidla. To je druhé pravidlo šachů čtvrtého rozměru.
Počkej, říkáš. Cože? Žádná pravidla? Ale… ale… máte tenhle seznam pravidel. Nepočítá se to?
Myslíš si, že jsi chytrý. To je tak roztomilé. Mohl bych tě poplácat po tvé malé hlavičce.
Ale to jen proto, že jsi ještě nečetl pravidla tři a čtyři. Jsi prostě neinformovaný. Neosvícený. Tak čti dál a uč se.
3) Řekni všem, že hraješ šachy čtvrtého rozměru.
To je nutné, protože šachy čtvrté dimenze jsou tak složité, že průměrný člověk nedokáže pochopit, že je vůbec hrajete. „Ale vždyť mi jen taháš peníze z peněženky,“ mohli by říct. „A teď používáš mou kreditní kartu k nákupu bitcoinů a smlouváš s bulharskými eskortami na darkwebu.“ „To je pravda.
To jen proto, že nerozumějí šachům čtvrtého rozměru, protože nejsou géniové tak jako já. Takže se jim to musí říct. Tímto způsobem se vlastně hra začíná. Stačí to konstatovat a tvrzení vytvoří efekt pozorovatele. Opět jde o věc, která souvisí s kvantovou fyzikou. Je to složité. Cože, vy jste nečetl Richarda Fynemanna?“
Jakákoli akce, jakýkoli okamžik, jakékoli tvrzení? Stává se z něj šach čtvrtého rozměru, prostě tím, že prohlásíte, že to tak je.
Cože?
Myslíte, že jsem špatně napsal Feynmana? Možná ano.
Nebo to možná jsou… šachy čtvrtého rozměru.
4) Zopakujte tvrzení, že hrajete šachy čtvrtého rozměru.
Když o této hře géniů povíte slabším povahám, někteří z nich budou nepoddajní. Propadnou cynismu a tvrdohlavosti a odmítnou otevřít svou mysl tvé genialitě.
Jenom kecáš, řeknou. Jste plní keců, řeknou. Proboha, člověče, co za zrůdu by se pokoušelo transplantovat tomu chlapci srdce, když se za kardiologa jen vydáváš, řeknou. Proč se lajdácky oháníš člověkem, který provozuje koncentrační tábory a vraždí členy své rodiny protiletadlovými zbraněmi, řeknou si.
Stačí, když jim připomeneš, jakou skutečnou hru hraješ. Znovu a znovu a znovu trvejte na tom, že prostě nechápou genialitu této hry her. Vidí jen povrch. Vidí jen chvilkový nepořádek, který jste udělali v operačním sále. Vidí jen to, že ponižujete důstojnost naší republiky, když průhledně pochlebujete tyranovi.
Malomyslní lidé mohou být takoví.
Takže opakujete tvrzení, že se ve skutečnosti jedná o čtyřrozměrné šachy.
Pak to zopakujete znovu. A znovu. A znovu.
A nakonec si mnoho lidských bytostí začne myslet, hmmm. Možná právě to dělá. Budou o té možnosti uvažovat.
A jakmile o té možnosti začnou uvažovat? Bingo. Efekt pozorovatele. Stávají se z toho, alespoň částečně, čtyřrozměrné šachy.
5) Vždycky vyhráváš.
Nebo spíš já vždycky vyhrávám. Jako třeba právě teď.
Právě jsem vyhrál a ty jsi ani nevěděl, že hrajeme. A teď. Právě jsme hráli další partii a já vyhrál.
Jsem v téhle hře tak moc dobrý.
To je na čtyřrozměrných šachách to nejlepší. Chcete-li vyhrát, jednoduše řeknete: Hráli jsme čtyřrozměrné šachy a já jsem vyhrál.
Tak tady to máte. Pět pravidel čtyřrozměrných šachů. Je to hra vítězů. Je to hra géniů.
Protože my géniové vždycky, vždycky vyhráváme, ať děláme, co děláme.
.