O autoru Romanu Krznaricovi*
Co je to láska? Po pravdě řečeno, na tuto otázku neexistuje jediná odpověď, a proto měli staří Řekové pro popis lásky šest různých slov. Jejich znalost může změnit váš život.
Hledáte protilék na důraz naší moderní kultury na romantickou lásku? Možná se můžeme poučit z rozmanitých forem citové náklonnosti, kterých si cenili staří Řekové.
Dnešní kultura kávy má neuvěřitelně propracovaný slovník. Dáte si cappuccino, espresso, hubené latté nebo třeba ledové karamelové macchiato?
Stejně sofistikovaně mluvili o lásce i staří Řekové, kteří rozeznávali šest různých odrůd tohoto nejdůležitějšího lidského citu. Byli by šokováni naší hrubostí, s níž používáme jediné slovo jak k zašeptání „miluji tě“ u jídla při svíčkách, tak k nenucenému podepsání e-mailu slovy „hodně lásky“.
Jakých šest druhů lásky tedy znali staří Řekové? A jak nás mohou inspirovat k tomu, abychom překonali naši současnou závislost na romantické lásce, kvůli níž 94 procent mladých lidí doufá – a často se jim to nedaří -, že najdou jedinečnou spřízněnou duši, která uspokojí všechny jejich citové potřeby?
1. Eros neboli sexuální vášeň
Prvním druhem lásky byl eros, pojmenovaný podle řeckého boha plodnosti, a představoval ideu sexuální vášně a touhy. Řekové ji však nepovažovali vždy za něco pozitivního, jak k tomu máme tendenci dnes. Ve skutečnosti byl eros vnímán jako nebezpečná, ohnivá a iracionální forma lásky, která se vás může zmocnit a ovládnout vás – tento postoj sdílelo mnoho pozdějších duchovních myslitelů, například křesťanský spisovatel C. S. Lewis.
Eros zahrnoval ztrátu kontroly, která Řeky děsila. Což je zvláštní, protože ztráta kontroly je přesně to, co dnes mnoho lidí ve vztahu hledá. Nedoufáme snad všichni, že se „bláznivě“ zamilujeme?“
2. Philia neboli hluboké přátelství
Druhou odrůdou lásky byla philia neboli přátelství, které si Řekové cenili mnohem více než základní sexualitu eros. Fília se týkala hlubokého kamarádského přátelství, které vznikalo mezi bratry ve zbrani, kteří bok po boku bojovali na bitevním poli.
Jednalo se o projevování věrnosti přátelům, ochotu obětovat se pro ně a také sdílet s nimi své emoce. (Jiný druh filie, někdy nazývaný storge, ztělesňoval lásku mezi rodiči a jejich dětmi.)
Všichni si můžeme položit otázku, kolik této kamarádské filie máme ve svém životě. Je to důležitá otázka v době, kdy se snažíme hromadit „přátele“ na Facebooku nebo „followery“ na Twitteru – což jsou výkony, které by na Řeky sotva udělaly dojem.
3. Agapé neboli láska ke všem
Čtvrtou láskou, a možná tou nejradikálnější, byla agapé neboli nesobecká láska. Byla to láska, kterou jsi projevoval všem lidem, ať už to byli členové rodiny nebo vzdálení cizinci. Agapé bylo později přeloženo do latiny jako „caritas“, což je původ našeho slova „láska“.
C. S. Lewis o ní mluvil jako o „darované lásce“, nejvyšší formě křesťanské lásky. Objevuje se však i v jiných náboženských tradicích, např. v théravádovém buddhismu jako idea mettá neboli „univerzální milující laskavosti“.
Roste počet důkazů, že agapé v mnoha zemích nebezpečně upadá. Úroveň empatie v USA za posledních 40 let prudce poklesla, přičemž k nejprudšímu propadu došlo v posledním desetiletí. Domnívám se, že naléhavě potřebujeme oživit naši schopnost starat se o cizí lidi.
4. Pragma neboli dlouholetá láska
Další řeckou láskou byla zralá láska známá jako pragma. Jednalo se o hluboké porozumění, které se vyvinulo mezi dlouholetými manželskými páry.
Pragma spočívala v uzavírání kompromisů, které pomáhaly vztahu fungovat v průběhu času, a v projevování trpělivosti a tolerance.
Psychoanalytik Erich Fromm říkal, že vynakládáme příliš mnoho energie na „zamilovanost“ a musíme se více učit, jak „v lásce obstát“. Pragma je právě o tom, jak stát v lásce – snažit se lásku dávat, a ne ji jen přijímat. Vzhledem k tomu, že přibližně třetina prvních manželství v USA končí rozvodem nebo rozchodem během prvních deseti let, Řekové by si jistě mysleli, že bychom měli do našich vztahů vnést pořádnou dávku pragmatu.
5. Filautia neboli láska k sobě samému
Šestou odrůdou lásky byla u Řeků filautia neboli sebeláska. A chytří Řekové si uvědomovali, že existují dva druhy. Jedním byla nezdravá odrůda spojená s narcismem, při níž se člověk stává posedlým sám sebou a zaměřuje se na osobní slávu a bohatství. Mnohem zdravější verze filautie však posiluje vaši širší schopnost milovat.
Jednalo se o to, že pokud se máte rádi a cítíte se v sobě bezpečně, budete mít dostatek lásky, kterou můžete dát druhým (což se odráží v buddhismem inspirovaném pojmu „soucit se sebou samým“). Nebo, jak to vyjádřil Aristoteles: „Všechny přátelské city k druhým jsou prodloužením citů člověka k sobě samému.“
6. Hravá láska (Ludus)
To byla představa Řeků o hravé lásce, která se vztahovala k náklonnosti mezi dětmi nebo mladými milenci. Všichni jsme ji okusili při flirtování a škádlení v počátečních fázích vztahu. Ludus (jak tomu říkají latiníci) však prožíváme i tehdy, když sedíme v baru a škádlíme se a smějeme se s přáteli nebo když si jdeme zatančit.
Tanec s cizími lidmi může být vrcholnou ludickou aktivitou, téměř hravou náhražkou samotného sexu. Společenské normy se možná na tento druh dospělácké frivolnosti mračí, ale trochu více ludismu může být právě to, co potřebujeme ke zpestření našeho milostného života.
Staří Řekové nacházeli rozmanité druhy lásky ve vztazích s nejrůznějšími lidmi – přáteli, rodinou, manželi, cizími lidmi, a dokonce i sami se sebou. To kontrastuje s naším typickým zaměřením na jeden jediný romantický vztah, v němž doufáme, že najdeme všechny různé lásky, které bychom mohli zažít, zabalené do jediné osoby nebo spřízněné duše.
Poselstvím Řeků je pěstovat různé odrůdy lásky a využívat její četné zdroje. Nehledejme jen eros, ale pěstujme philia tím, že budeme trávit více času se starými přáteli, nebo rozvíjejme ludus tím, že budeme tančit celou noc.
Měli bychom se navíc vzdát posedlosti dokonalostí. Neočekávej, že ti tvůj partner bude nabízet všechny odrůdy lásky a po celou dobu. To může snadno vést k tomu, že partnera, který nedokáže splnit vaše přání, odhodíte stranou. Uvědomte si, že vztah může začínat spoustou erosu a ludu, a pak se vyvíjet směrem k tomu, aby ztělesňoval více pragmy nebo agapé.
Útěchou může být i rozmanité řecké chápání druhů lidské lásky. Když si uděláte čas a zmapujete, do jaké míry je všech šest druhů lásky přítomno ve vašem životě, možná zjistíte, že máte mnohem více lásky, než jste si kdy dokázali představit – i když pociťujete absenci fyzického milence.
Je načase, abychom šest druhů řecké lásky znovu zavedli do našeho každodenního způsobu mluvení a myšlení. Pokud si i umění kávy zaslouží vlastní sofistikovaný slovník, proč ne umění lásky?“
*Roman Krznaric je australský kulturní myslitel. Tento článek vychází z jeho knihy Jak bychom měli žít? Velké myšlenky z minulosti pro každodenní život“. Jeho webové stránky najdete na adrese: romankrznaric.com
.