Naše životy jsou jen jemné tkaní,
které Bůh a my připravujeme,
každý život se stává tkaninou plánovanou,
a utkanou v jeho péči….
Nemusíme vždy vidět,
jak se tkaní proplétá,
ale musíme důvěřovat Mistrově ruce,
a následovat jeho záměr.
On totiž může vidět vzor,
nahoře,
zatímco my se musíme dívat zespodu,
a důvěřovat Mu, že nás povede.
Někdy se do Jeho plánu přidá nitka smutku,
a i když je to pro nás těžké,
musíme to přesto pochopit.
Že je to On, kdo řídí raketoplán,
že je to On, kdo ví, co je nejlepší,
takže musíme tkat v trpělivosti,
a zbytek nechat na Něm. …
Teprve když tkalcovský stav utichne,
a raketoplány přestanou létat,
Bůh rozvine plátno,
a vysvětlí důvod.
Tmavé nitě jsou stejně potřebné,
jako nitě zlaté a stříbrné,
ve vzoru, který naplánoval.
Palm 139,13-17
Ty jsi přece stvořil mé nitro,
spojil jsi mě v lůně mé matky.
Chválím tě, protože jsem strašlivě a podivuhodně stvořen;
tvé skutky jsou podivuhodné,
to dobře vím.
Můj rám ti nebyl skryt
když jsem byl stvořen ve skrytu.
Když jsem byl utkán v hlubinách země,
tvé oči viděly mé nezformované tělo.
Všechny dny pro mě určené
byly zapsány ve tvé knize
dříve, než jeden z nich vznikl.
Jak vzácné jsou mi tvé myšlenky, Bože!
Pane, děkuji Ti, že jsi ze mne utkal dívku, kterou jsem byla, mladou ženu, kterou jsem dnes, a tu, kterou budu ve zbytku svých dnů zde na zemi. Když tuto utkanou ženu dotváříš, Hospodine, učiň mě v sobě úplnou. Jednoho dne se s Tebou setkám tváří v tvář a stanu se Tvým utkaným mistrovským dílem. Jsem ti vděčná. Miluji Tě, Hospodine. Amen.