Možná na to nejsem připravená. – Možná.
V den, kdy se pohádáme, na to pořád myslím. Začínám si myslet, že na tenhle vztah je moc brzo, sotva víme, jaký je náš pár, a s touhle věcí si důvěřovat nebo přijmout jeden druhého životní cestu je těžké.
Pohlédnu zpět na všechny vztahy, které jsem kdy za posledních deset let měla, nikdy jsem neměla dlouhý vztah delší než dva roky. S různými důvody, které způsobily, že můj vztah nefungoval, mě donutil vyrůst – unavený, nečekaný a začít být jako cokoli v osobě, se kterou chodím. Stala jsem se bezstarostnou a příliš na to kašlu.
Bývala jsem velmi žárlivá přítelkyně a která byla závislá na příteli, protože jsem ho neustále potřebovala, když jsem byla na univerzitě. Potřebuju ho při každé příležitosti, abychom si mohli ukázat, jak moc se máme rádi, a pokaždé, když se pohádáme, ráda zveřejňuji věci na internetu. (Já vím, je to hrozné, když jsem to viděla jako jednu ze vzpomínek). Přestala jsem chodit ven s kamarádkami a změnila se, abych byla jako on. Pokaždé, když jsme se pohádali, jsem utekla. Nikdy jsem nečelila žádnému problému – vlastně jsem nikdy nečelila hádce, o které bych věděla, že ji prohraju. Bojím se přiznat, že
jsem měla špatné vzpomínky na bývalou přítelkyni svého přítele a tehdy jsem nesnesla, aby se někdo z mých přítelů bavil s jeho bývalou přítelkyní. Se všemi těmi výše uvedenými zprávami vidíte, že jsem způsobila, že můj vztah byl toxický.
Jak vidím, problém je ode mě, napravila jsem ho. Místo abych poslouchala, jak můj přítel mluví o svých bývalých (i když jsem to byla já, kdo se na to ptal), na nic jsem se neptala a ignorovala pocit srovnávání. Je to lepší, když o tom nevím a mnohem lepší, když jsem se pořád nesrovnávala s jednou z jeho ex.
S přítelem trávím víc času a když nemám moc času, beru je k sobě oba (takže mám čas na oba). Pořád se snažím čelit a ukončit diskuzi nebo i hádku, protože pokaždé, když se necháte oba pohádat přes noc, je to jako noční můra, navíc se druhý den budete cítit hrozně. Naučila jsem se přiznat, že se mýlím a omluvit se, protože je mi to líto, ne proto, že chci, aby to skončilo. A taky velkou roli hraje to, že přestanu používat jakékoli sociální sítě, kdykoli jsem tak emotivní.“
Děvčata nebo i kluci, zveřejňovat všechno ze svého života na sociální síti není vůbec dobrý nápad, zvlášť když jste dospělí a už máte na svém účtu nějaké spolupracovníky. Sice máš právo zveřejnit cokoli, ale ovlivní to spoustu věcí – možná ne teď, ale bude. Nepoužívejte ho jako odpadkový koš, abyste tam házeli všechny sračky. Uvědomte si, že to každý může najít i po deseti letech. Nebo v horším případě si to dokonce může uložit nebo použít k tomu, aby tě jednou zničil.
Přestala jsem hledat vztah po skončení mého dvouletého vztahu, protože mi nemohl opravdu 100% věřit a vyčerpalo to náš vztah a spoustu energie od začátku. Mám se pokusil začít znovu. Nechápejte mě špatně, pořád jsem chodila ven a scházela se s lidmi, nikdy jsem nezavírala dveře – jen jsem je nikdy nepouštěla příliš daleko.
Dokud jsem nepotkala jeho.
Na začátku jsem nepřemýšlela o tom, že bych s ním měla vztah, protože mám vlastní představu, že budu mít přítele, až se nejdřív dostatečně poznáme. Ale tenhle kluk se mě jednoho dne zeptal – co jsme zač?“
A sakra.
To mě v tu chvíli napadlo. Vysvětlila jsem mu, jak moc ho mám ráda (a ano, mám ho moc ráda), ale než začnu říkat „přítel a přítelkyně“, chci mít vztah s jednou podmínkou. Chci s tím člověkem cestovat.
Zjistila jsem, že pokaždé, když jsem cestovala se svými bývalými (dokonce i se svými přáteli) – zjistila jsem, že lidé nejsou přesně takoví, jací si myslím, že jsou, a bojím se, že se to stane znovu. Mnohokrát jsem zjistila, že jsou to sice milí lidé, ale ne ti, se kterými bych chtěla trávit čas.
No, on to stejně nepochopil. Ale na tom, že se mi líbí, mu nevadí, že počká, až si uděláme společný výlet (nebo cokoli, co budu chtít). A vlastně, když se nás lidi ptají, jestli jsme ve vztahu, nebo ne, oba říkáme, že ano.
Po našem výletu – bylo to skvělé, ne dokonalé, ale moc jsem si to užila. Zjistila jsem pár věcí, které se mi na něm nelíbí, ale je to v té části, že je dokážu přijmout, pokud on i tak pochopí mou reakci na to.
Takže ano, myslím, že jsem na ten vztah připravená.
Ale jak víme, vztah je vždycky jako horská dráha. Jsme šťastní a jsme na sebe naštvaní jako na houpačce.
Jednou jsme se pohádali po telefonu, když byl na výletě mimo mě. Bylo to tak náhle, že máte pocit, že se tak dobře znáte, ale pak bum, nic nevíte. Když vás realita tvrdě zasáhne a to, čemu věříte, se začne otřásat. Ten rozhovor mě velmi vystresoval a začala jsem přemýšlet o tom, že „možná nejsem na tenhle vztah – jakýkoli vztah – připravená“
Možná to, že se máme rádi, nestačí.
Možná to, že je milý a chová se ke mně jako gentleman, neznamená, že mě dokáže přijmout.
Možná je to příliš uspěchané a měli bychom být jen kamarádi, dokud to neprohlédneme.
Možná se mi zdálo, že bude jiný než ostatní kluci a tohle by mohl být šťastný konec.
Mnoho Možná mi v té době hodně vyskakovalo v hlavě, začala jsem přemýšlet, jestli bychom si neměli dát pauzu a být k sobě upřímní, že by to nemuselo vyjít. Možná je to konec tohohle vztahu.
Přemýšlel jsem o tom celou tu noc, dokud jsem to nevzdal a nešel se osprchovat.
Pravdu řečeno, sprchování mi vždycky hodně pomůže, když mám špatnou náladu.
Začal jsem se uklidňovat, přestal jsem brečet a pak jsem se snažil být optimističtější než pesimista.
Možná se jen musíme snažit víc si porozumět.
Možná bych mu měla víc vysvětlovat, co chci.
Možná to vyjde, když se budeme snažit, aby to vyšlo.
Uvědomila jsem si, že on není dokonalý chlap, kterého jsem hledala – ale to já taky ne. Ani já nejsem dokonalá. Udělala jsem spoustu chyb, které bych si přála vrátit v čase a napravit je, ale nejde to. A pokud chceme, aby nám to klapalo, musíme se navzájem přijmout bez ohledu na to, jací jsme byli předtím, být s přítomností a těšit se na společnou budoucnost.“
To jsem mu řekla poté, co jsme měli čas o tom přemýšlet a oba se uklidnit.“
A ano, klape to 🙂
Ono to samozřejmě není nic, co bych možná nebyla připravená na vztah. Dokonce si myslím, že na něj nikdo není připravený, dokud nepřijde a nezaklepe na vaše dveře (a když ho pustíte dovnitř). Je v pořádku mít takovou myšlenku, když jsou tvé emoce křehké. Ale snaž se to co nejdřív vyřešit, nenechávej si žádný špatný pocit trvat déle než 24 hodin.
Pokud oba o ten vztah dost stojíte, naučíte se ho řešit a budete na něj společně připraveni, ať už projde čímkoli. Nechci být kýčovitý, ale dobře víš, že je to pravda.
.