Moment (hybnost) byla středověká jednotka času. Pohyb stínu na slunečních hodinách pokrýval 40 okamžiků ve sluneční hodině, dvanáctinu doby mezi východem a západem Slunce. Délka sluneční hodiny závisela na délce dne, která se zase měnila podle ročního období. Ačkoli tedy délka okamžiku v moderních sekundách nebyla pevně stanovena, v průměru odpovídal jeden okamžik 90 sekundám. Sluneční den lze rozdělit na 24 hodin buď stejné, nebo nestejné délky, přičemž ty první se nazývají přirozené nebo rovnodenní a ty druhé umělé. Hodina se dělila na čtyři puncta (čtvrthodiny), deset minuta neboli 40 momenta.
Jednotku používali středověcí počtáři před zavedením mechanických hodin a systému základu 60 na konci 13. století. V běžném životě by se jednotka nepoužívala. Pro středověké prosté lidi bylo hlavním ukazatelem plynutí času volání k modlitbě v určitých intervalech během dne.
Nejstarší nalezená zmínka o okamžiku pochází ze spisu Ctihodného Bedy z 8. století, který popisuje systém jako 1 sluneční hodina = 4 body = 5 lunárních bodů = 10 minut = 15 dílů = 40 okamžiků. Na Beda se o pět století později odvolával jak Bartholomeus Anglicus ve své rané encyklopedii De Proprietatibus Rerum (O vlastnostech věcí), tak Roger Bacon, v jehož době byl moment dále rozdělen na 12 uncí po 47 atomech, ačkoli takové dělení nemohlo být při pozorování s tehdy používaným vybavením nikdy použito.