TOM HANSEN: „Vlastně. Víš co? Můžu říct něco o té kočce? Jo, ehm, tohle je- a Rhodo, bez urážky….ale, ehm, tohle je totální sračka. „Jdi do toho“ a „Ty to zvládneš“? To není inspirativní. To je sebevražedné. (Ukáže na přáníčka) Jestli do toho Pickles půjde, tak je to mrtvá kočka. To jsou lži. Jsme lháři….myslete na to. Proč si lidé tyhle kartičky kupují? Ne proto, že by chtěli říct, co cítí. Lidé si tyhle karty kupují proto, že neumějí říct, co cítí, nebo se toho bojí. My jim poskytujeme službu, která je z toho vysvobodí. A víte co? Já říkám, k čertu s tím. Říkám, pojďme se vyrovnat s Amerikou. Ať alespoň mluví sami se sebou. Vždyť se na to podívejte. Co se tam píše? Gratulujeme k novému dítěti. A co takhle gratulace k novému dítěti, to je asi tak všechno, co se týče vysedávání. Rád jsem tě poznal, kámo. Počkej, co je tohle? Ooh… nóbl!
Podívej se na tenhle se všemi těmi srdíčky. Otevřeme to. „Šťastného Valentýna, miláčku. Miluju tě.“ To je hezké. Tohle je přesně to, o čem mluvím? Co to vůbec znamená? Láska. Víš to? Víš? Někdo? Kdyby mi někdo dal tuhle kartu, pane Vance, snědl bych ji. Jsou to karty, filmy a popové písničky. Ty můžou za všechny ty lži a bolest v srdci. My jsme za to zodpovědní. Já jsem za to zodpovědný. Myslím, že tady děláme špatnou věc. Chci říct, že lidé by měli být schopni říct, co cítí, co skutečně cítí, a ne nějaká slova, která jim vloží do úst nějaký cizí člověk. Možná to vůbec není láska. Možná nic takového jako láska neexistuje. Možná je to… „galoogoo.“ Jo, to jsem si vymyslel, no a co?! (Tom vstane a jde ke dveřím.) Je to všechno blbost. Vyrábíme a prodáváme blbosti. A lidi těm blbostem někdy věří. Už to prostě nemůžu dělat, pane Vance. Na světě je dost blbostí i bez mé pomoci. Končím.“