Když lidé přemýšlejí o tučňácích, jejich myšlenky obvykle směřují až k jižnímu pólu. Ale na cestě tam se nachází horká skvrna spheniscidů. Třináct z 18 světových druhů tučňáků bylo zaznamenáno v okolí Nového Zélandu a jeho vod. Devět z nich se zde rozmnožuje a tři si z něj udělali svůj trvalý domov. Žádný z těchto tučňáků se však ani nepřiblížil velikosti svého nedávno objeveného předka Kumimanu biceae, jehož fosilie byla před několika lety nalezena na pláži Hampden Beach v oblasti Otago na Jižním ostrově.
K. biceae nebyl jen obrovský tučňák – byl pravděpodobně největší, jaký kdy žil. Jeho fosilie byla datována do pozdního paleocénu, někdy před 55,5 až 59,5 miliony let. Měřil téměř dva metry a vážil kolem 220 kilogramů, byl tedy asi 33krát větší než tučňák modrý, jeho nápadně roztomilý potomek. Dokonce i největší žijící tučňák na světě, majestátní tučňák císařský, by za tímto kolosálním ptákem zakrněl.
Před mnoha miliony let byla moře plná velkých dravých mořských plazů. Když vyhynuli, v prvních letech období někdy označovaného jako věk savců, vyvinula se na jejich místo řada obřích tučňáků. Zdá se, že se tak stalo krátce poté, co se z ptáků stali nelétaví potápníci – to znamená, že K. biceae kdysi svištěl vodami jižního Pacifiku a hltal jednu rybu za druhou.
Proč tedy dnes nenajdeme na plážích Nového Zélandu brodit se ohromující tučňáky? Odpověď je podle vědců ve vodě. Zhruba před 33 miliony let začali světové oceány osídlovat velcí mořští savci, jako jsou delfíni, velryby a tuleni, kteří měli velkou chuť na mořské plody. Tváří v tvář konkurenci se druhy tučňáků zmenšily nebo úplně vymřely. Pro milovníky ptáků je to smutná zpráva, ale pro ryby je to pravděpodobně úleva.