Nakrmte budoucnost:

Přiznejme si to: zahraniční pomoc je snadný cíl.

Vysílání našich prostředků do zahraničí na pomoc jiným zemím a komunitám, aby se snížila chudoba, zlepšilo zdraví a zvýšil blahobyt, není na prvním místě, když Spojené státy zažívají vlastní zdravotní a hospodářskou krizi, zejména v politickém prostředí, které nikdy nebylo tak polarizované.

Přesto bipartijní většiny v Kongresu důsledně hlasovaly pro pokračování této podpory zaměřené na chudobu a dokonce zvrátily každoroční škrty v zahraniční pomoci navrhované současnou administrativou. A co víc, tyto programy dosahují výsledků.

Ukázkovým příkladem je Feed the Future, „přístup celé americké vlády“ zahrnující několik federálních agentur, který se zabývá kořeny hladu s cílem snížit chudobu a zlepšit výživu. Mezi úspěchy programu Feed the Future patří to, že pomohl vymanit 23,4 milionu lidí z chudoby, zabránil zakrnění způsobenému podvýživou u 3,4 milionu dětí a vytvořil příležitosti pro 5,2 milionu rodin, které již netrpí hladem.

Jaké byly složky jeho úspěchu napříč třemi prezidentskými administrativami?

V první řadě hrála klíčovou roli jak výkonná, tak zákonodárná moc. Obamova administrativa (čerpající ze svého republikánského předchůdce) učinila z tohoto úsilí prezidentskou iniciativu a Kongres vykonával svůj dohled schválením legislativy, která program institucionalizovala. Zákon o globální potravinové bezpečnosti, podepsaný v roce 2016 se silnou podporou obou stran, pověřuje všechny americké vládní agentury působící v této oblasti – včetně ministerstev zemědělství a zahraničí, Millenium Challenge Corporation a Mírových sborů -, aby se spojily pod koordinací americké Agentury pro mezinárodní rozvoj a realizovaly globální strategii potravinové bezpečnosti. To byl nemalý úspěch, protože v minulosti počet amerických odborníků a programů spojených s těmito aktivitami v boji proti hladu rostl a klesal v závislosti na finančních a rozvojových trendech Kongresu.

Za druhé, ačkoli byrokracie se mění pomalu, mandát ke koordinaci aktivit v boji proti hladu zostřil očekávání výsledků ve dvanácti cílových zemích v Africe, Asii, Latinské Americe a Karibiku, na které se Feed the Future zaměřuje. Přijetí společných měřítek navíc poskytlo důkazy o dopadu a zároveň napovědělo, jak lépe řešit složité problémy týkající se fungování trhů a potravinových systémů pro chudé, zapojení žen jako podnikatelek a začlenění zlepšené výživy, zejména pro matky a děti.

A konečně, iniciativa Feed the Future zvýšila zapojení místních vlád a dalších dárců. Zde v této zemi zapojila velký „zvěřinec“ amerických aktérů – univerzity poskytující pozemkové granty prostřednictvím inovačních laboratoří Feed the Future, podniky, neziskové organizace a další subjekty, které jsou ochotny přiložit ruku k dílu a často přispívají vlastními zdroji. Pro mou organizaci byla podpora organizace Feed the Future pro práci organizace Lutheran World Relief s podnikatelkami v Hondurasu prostřednictvím USAID povzbuzením a výzvou k většímu úsilí ve spolupráci s místními vládami, nevládními organizacemi a venkovskými úvěrovými institucemi při odstraňování překážek, které bránily přístupu ke kapitálu pro tyto podniky vedené ženami v západní vysočině. Podobně s pomocí amerického ministerstva zemědělství pomáháme drobným zemědělcům v Burkině Faso, aby se zemědělství více podobalo podnikání a aby využívali lukrativního trhu se sezamem, a to prostřednictvím spolupráce se zemědělskými družstvy, nákupčími osiva, finanční institucí a společností zabývající se mobilními technologiemi.

Toto je zahraniční pomoc, která funguje. V projektu Feed the Future mají Američané úspěšný příběh, který by nás měl naplňovat hrdostí.

Takže, co dál? Jak lépe oslavit úspěch programu Feed the Future než jeho vylepšením?“

Možná nejdůležitějším krokem ke zvýšení dopadu programu Feed the Future bude rozšíření počtu zemí, na které se zaměřuje. Při rozjezdu projektu Feed the Future mělo smysl upřednostnit dvanáct cílových zemí. Nyní, když byla vyzkoušena v praxi, je čas rozšířit její přínosy. Feed the Future by se měl rozšířit o země v obtížném humanitárním kontextu, včetně těch, které zažívají konflikty a selhání národního vedení. V těchto kontextech je realizace rozvojových programů rizikovější a obtížnější, ale jsou to místa, která je nejvíce potřebují.

Rozšíření dosahu a přístupu programu Feed the Future a s ním spojených programů je obzvláště naléhavé vzhledem k dopadu COVID-19 na křehké a málo rozvinuté ekonomiky. Pandemie vážně ovlivnila místní a regionální mezinárodní obchod a ochromila místní potravinové systémy v mnoha zemích. Dopad COVID zhoršil již existující potravinovou nejistotu způsobenou probíhajícími konflikty, klimatickými změnami a zkázou způsobenou hejny sarančat, která se snesla na oblasti východní Afriky, jižní Asie a Blízkého východu.

Feed the Future by také mohl být účinnější, kdyby prohloubil své zapojení, zejména s místními nevládními organizacemi a dalšími skupinami občanské společnosti, a kdyby se ještě více zaměřil na drobné zemědělce, z nichž většinu tvoří ženy.

Nakonec je třeba, aby příští strategie globální potravinové bezpečnosti lépe řešila dopady změny klimatu tím, že přizpůsobí zemědělské postupy tak, aby se snížily emise skleníkových plynů, a pomůže drobným zemědělcům přizpůsobit se změněným povětrnostním podmínkám, které již ovlivňují jejich výnosy, a tedy i příjmy.

Feed the Future stojí v tradici oboustranných iniciativ zahraniční pomoci, které měly významný dopad, spolu s takovými úspěchy, jako je prezidentský plán pro mimořádnou pomoc při AIDS (PEPFAR), který v roce 2003 zahájila administrativa George W. Bushe a který zpřístupnil život zachraňující léky milionům lidí na celém světě. Využijme této příležitosti a zlepšeme životy ještě více rodin na celém světě tím, že zdvojnásobíme náš závazek Feed the Future.

Daniel Speckhard, bývalý velvyslanec USA v Řecku a Bělorusku, působil jako zástupce vedoucího mise na velvyslanectví USA v Iráku a je bývalým vysokým úředníkem NATO. Je také prezidentem a generálním ředitelem společnosti Corus International, rodiny náboženských organizací, včetně Lutheran World Relief a IMA World Health.

Další čtení:

Příběhy o odolnosti