Tommyho blog pro hosty, 13. 10. 2016, Natasha Brown
Mimorodinné těhotenství nastává, když se oplodněné vajíčko uchytí někde mimo dělohu a začne růst.
Nejenže to končí nevyhnutelným zlomením srdce v podobě potratu, ale může to být potenciálně nebezpečné i pro matku.
Přibližně 1 z 90 těhotenství ve Velké Británii je mimoděložní
Natasha Brownová se dozvěděla, že má silné těhotenství a že nebude nutné ji skenovat poté, co svému lékaři oznámila, že pociťuje žaludeční křeče.
Skutečnost, že trpí syndromem dráždivého tračníku, vedla jejího lékaře k přesvědčení, že to je příčinou jejích potíží, nikoliv nějaký problém s těhotenstvím.
Natasha opouštěla nemocnici s pocitem, že je ze svého těhotenství nadšená, ale o týden později ji v noci probudily intenzivní bolesti žaludku.
„Den, kdy přijela posádka sanitky, si pamatuji jasně, ale předtím je to v útržcích. Vzpomínám si, jak mě budily bolesti břicha a myslela jsem si, že se mi znovu rozjela IBS. Když jsem se postavila, bolest se ještě zhoršila. Snažila jsem se popadnout dech, měla jsem pocit, jako by na mě někdo tlačil, a bylo mi hrozné horko.“
Natasha si lehla na podlahu ve snaze se ochladit a našel ji její čtyřletý syn James, který se jí zeptal, co dělá.
„Pamatuji si, že jsem viděla jeho malé nožičky, když seděl na schodech vedle mě. Nejsem si jistá, jak dlouho jsem tam byla, než jsem se rozhodla, že nejlepší bude vrátit se nahoru a být v koupelně.“
Po tom, co řekla manželovi, aby zavolal záchranku, se Natasha přesunula do přízemí, kde čekala.
„Začala mi být zima a Ben mi přinesl deku a polštář. Moc si toho mezitím nepamatuju, protože jsem trávila čas tím, že jsem se soustředila na jeden bod každé zdi, u které jsem ležela, abych nekřičela bolestí. Vzpomínám si, že jsem vykřikla jen jednou, a to když jsem se přesunula ze spodní části schodů zpátky nahoru, ale Jamese to vyděsilo a já ho nehodlala děsit víc, než bylo nutné.“
Přijela posádka sanitky a naznačila, že Nataša možná prožívá mimoděložní těhotenství. Řekla jim, že to nemůže být, protože před šesti dny byla na A&E, kde jí řekli, že je všechno v pořádku.
„Jakmile jsem dorazila do nemocnice, přivítal mě mimoděložní tým, který na mě čekal. Začali mě skenovat a potvrdili, že je tam plod (moje dítě). Skenování šlo až k mým žebrům a já si vzpomínám, že jsem si říkala: „Tohle nemůže být mimoděložní, protože kdyby to tak bylo, neskenovali by mi žebra“. V tu chvíli už jsem věděla, že to nebude moje nitroděložní tělísko.“
Po dvojím skenování si Nataša začala uvědomovat, že je něco opravdu špatně, když se jí sestřička chystala napojit na krevní oběh.
Dozvěděla se, že její těhotenství je mimoděložní a prasklo, což způsobilo vnitřní krvácení.
Nataša byla převezena na sál a vyšetřena.
„Pak se mě zeptali, jestli chci vidět své dítě na obrazovce. Otočila jsem se a tam bylo moje dítě živé, kopalo a mávalo. Vzpomínám si, jak jsem Benovi řekla: „Viděl jsi naše dítě?“ A v duchu jsem si říkala, proč zníš tak vzrušeně? Tohle byla jediná chvíle, kdy jsem své dítě viděla, a když jsem přišla po operaci, moje dítě už tam nebylo. Moc jsem se na to nesoustředila, měla jsem pocit, že se mi chce brečet, ale nemohla jsem a jen jsem děkovala všem, kteří mi pomáhali, všem.“
Natašu přišel navštívit chirurg, když byla zpátky na oddělení, aby jí řekl, jak vážné bylo její mimoděložní těhotenství.
„Chirurg mi řekl: „Musíte pochopit, jaké máte štěstí. Kdyby to bylo o půl hodiny později, říkali bychom vaší rodině něco jiného, dobře, že jste řekla, aby zavolali záchranku, když jste to udělala. Ztratil jste polovinu objemu svého těla v krvi. Bohužel se nám nepodařilo zachránit váš pravý vejcovod. Podívala jsem se na vaše poznámky z 1. května a nevím, proč vám bylo řečeno, že vaše krev je silná, nebyla. Nevím, proč jste nebyla vyšetřena, ale měla jste být. Jste klasifikována jako vysoce riziková pro mimoděložní těhotenství vzhledem k vaší endometrióze a skutečnosti, že jste dvakrát podstoupila operaci klíčové dírky na žaludku. Mohu se jen omluvit, že jste nebyla vyšetřena a že vám nemohu dát odpovědi. Je mi líto vaší ztráty.“ Odnesla jsem si z toho rozhovoru slovo štěstí a pohrávala si s ním v hlavě. Snažila jsem se vymyslet slovo, které by mohl použít místo něj. Ale za to, že jsem naživu a mohu dál být Jamesovou maminkou, jsem šťastná.“
Pro Natashu je skutečnost, že její počáteční obavy byly odmítnuty, něčím, co jí zůstalo od ztráty dítěte.
„Část, která mě pronásleduje, je moje první návštěva v A&E, kam mě poslali pryč. Kdyby mi ušetřili pět minut na vyšetření, vyhnula bych se traumatu, které nezasáhlo jen mě, ale i Bena, Jamese a zbytek mé rodiny. Možná bych se vyhnula operaci. Možná mám stále oba vejcovody. Ano, stále bych musela truchlit nad ztraceným dítětem, ale nebylo by tam všechno ostatní, co se mi honí hlavou.“
Zotavit se ze ztráty dítěte je těžké, zvlášť po tak traumatickém zážitku. Je důležité dát si čas na zpracování toho, co se stalo, a zahájit proces uzdravování.
Nataša se drží pozitivních aspektů své zkušenosti, jako je například vysoká kvalita péče a pozornosti, které se jí dostalo od zdravotníků, kteří se o ni starali.
„Večer zhasínám světlo a myslím na skvělý tým lidí, kteří se o mě ten den starali. Na posádku sanitky, na tým lékařů a sester, který nás přivítal na A&E, na tým na operačním sále, na sestry, zdravotní asistenty, kteří se o mě starali na oddělení. Jsem jim moc vděčná a vděčím jim za mnohé; každý z nich je úžasný. Na této skutečnosti hodně lpím, protože ze všech emocí, které k celé věci cítím, nechci lpět na hněvu.“
Je důležité, abyste si po traumatickém zážitku, jako je mimoděložní těhotenství, dopřáli čas na zotavení. Pokud budete kdykoli potřebovat vyhledat pomoc, neměla byste se bát nebo stydět to udělat.
Někdy může pomoci mluvit o tom, co se stalo, a vyjádřit, jak se cítíte. Naše porodní asistentky jsou vám k dispozici na bezplatné těhotenské lince od 9 do 17 hodin, od pondělí do pátku, aby vás vyslechly, podpořily a pomohly vám, jak jen mohou 0800 0147 800.
Pokud je pro vás těžké se po ztrátě vyrovnat, podívejte se na naše stránky s radami, jak zvládnout situaci po potratu, zde.