Neexistuje mnoho důkazů o tom, že by abstinence byla vyzdvihována jako
kontracepční metoda v prevenci HIV/pohlavních chorob a nechtěného
otěhotnění. Lucinda Farmer, stážistka v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, ve svém
dopise redakci informovala o zjištění týkajícím se chlamydií a uvedla
několik aktuálních informací ze zprávy o průzkumu názorů č. 41 Contraception and
Sexual Heath, 2008/09. Tuto zprávu o výsledcích výzkumu včetně
National Statistics Opinions Survey vypracovala jménem NHS
Informačního centra pro zdravotnictví a sociální péči Deborah Lader z
Office for National Statistics. Kromě toho ministerstvo zdravotnictví ve
Velké Británii ze své národní strategie pro sexuální zdraví a HIV vytyčilo cíle
snížit prevalenci nediagnostikovaných sexuálně přenosných infekcí
a míru nechtěného těhotenství. Ráda bych se však zeptala
, kde je v diskusích o antikoncepci umístěna abstinence
pro prevenci a nebo léčbu všech infekcí HIV/sexuálního zdraví a nebo
pro prevenci nechtěného těhotenství? Je to tak, že jednotlivci již nepotřebují
zvažovat abstinenci jako antikoncepční metodu, nebo je to
nereálné, nebo je to tak, že žádné významné výsledky výzkumu neobhajují
politiku, program nebo vzdělávání v oblasti abstinence? Ať už je vaše odpověď jakákoli,
abstinence stále není zdůrazňována jako antikoncepční metoda, která by
vyřešila problémy HIV/sexuálního zdraví a nechtěného těhotenství.
Guttmacherova zpráva o veřejné politice o chápání „abstinence“:
Implications for Individuals, Programs and Policies od Cynthie Dailard
má jasný názor. Shrnutí zprávy cituje: „K propagaci abstinence,
její zastánci často uvádějí údajně vysokou míru selhání jiných
koncepčních metod, zejména kondomů. Tím, že staví do kontrastu dokonalé
užívání abstinence s typickým užíváním jiných antikoncepčních metod,
srovnávají však jablka s pomeranči. Z hlediska veřejného zdraví
je důležité abstinenci podrobit stejným
vědeckým standardům, které platí pro ostatní antikoncepční metody, a zároveň provést
konzistentní srovnání různých metod. Vědci však nikdy neměřili
typickou účinnost abstinence. Proto není
známo, jak často abstinence v reálném světě selhává nebo jak je účinná
ve srovnání s jinými antikoncepčními metodami. To představuje závažnou
mezeru ve znalostech. Lidé si zaslouží mít konzistentní a přesné informace
o účinnosti všech antikoncepčních metod. Pokud jim například
je řečeno, že abstinence je 100% účinná, měli by také vědět, že
při správném a důsledném používání je kondom 97% účinný
v prevenci otěhotnění. Pokud je jim řečeno, že kondomy selhávají až ve 14 % případů
, měla by jim být uvedena srovnatelná míra selhání typická pro
abstinenci“. Zpráva nejenže posiluje můj názor, ale jasně předkládá
, že nebyla provedena všechna možná opatření k řešení používání
abstinence jako antikoncepční metody. Stále jsem toho názoru, že tato
metoda pomůže při řešení problémů s HIV/sexuálním zdravím a nechtěným
těhotenstvím.
Mnoho odborníků se kloní k názoru, že je považována za tradiční metodu
, která je zastaralá. Dalším argumentem však je, že osoby, které vyznávají
abstinenci, pocházejí z kulturního a náboženského prostředí, kde tento postoj
ovlivňuje jejich chování, pokud jde o kontrolu porodnosti a sex
po svatbě. Nicméně tyto argumenty stále nepochválily
abstinenci jako antikoncepční prostředek. Jedinci se stále nakazí sexuálními
infekcemi a stále dochází k nechtěným těhotenstvím. Světová zdravotnická
organizace ve svém přehledu o reprodukčním zdraví pro splnění
cílů tisíciletí uvádí, že stále čelí výzvě
kontroly sexuálních infekcí a nechtěných těhotenství (WHO 2006). To
tedy znamená, že ačkoli některé programy ke splnění těchto cílů byly
realizovány, výzva stále přetrvává. Většina mladých lidí odmítá myšlenku
sexuální abstinence před manželstvím – více než 95 % jedinců při
prvním sňatku není panna a mnozí se domnívají, že antikoncepce je
prioritou, aby se zabránilo těhotenství před manželstvím (Bakalář, 2007).
„Průměrný věk při prvním pohlavním styku se lišil v závislosti na etnické příslušnosti, od 15,2 let do
17,5 let, přičemž černoši měli pohlavní styk v nejmladším věku a Asiaté v nejstarším
a nižší příjem rodiny také předpovídal pohlavní styk v dřívějším věku“ (Bakalar,
2007).
Aby však byla abstinence účinná, musí mít podporu
jednotlivců, strategických zdravotních programů a zdravotní politiky. Nezíská se tím
nutně stoprocentní účinnost, ale rozhodně sehraje
roli při zlepšování HIV/ sexuálního zdraví a nechtěného těhotenství, které je stále
vysoké. Podle Světové zdravotnické organizace stále stojí před
úkolem uvést do praxe ideály Rozvojových cílů tisíciletí
a řešit potřeby
a problémy sexuálního a reprodukčního zdraví dospívajících, což je klíčový prvek Globální strategie
reprodukčního zdraví WHO, neboť přibývá důkazů, že toto zanedbávání může
vážně ohrozit zdraví a budoucí blahobyt mladých lidí.
Vyškolení pedagogové s využitím navržených aktivit mohou poskytovat
účinnou sexuální výchovu, která bude prosazovat abstinenci zejména v
prevenci nechtěného těhotenství a prevenci HIV/STI. Ty by mohly
zahrnovat:
-Vytvoření informačních zdrojů o kulturně vhodných informacích o
sexuálním zdraví.
-Pracovat na těchto programech ve spolupráci s komunitou, zdravotnickými
organizacemi, nevládními agenturami, které chtějí tento druh
sdělení propagovat, zejména u mladých lidí;
-Podporovat vyjasňování hodnot a postojů na úrovni jednotlivce,
rodiny a komunity;
-Podávat přesné informace jak o abstinenci, tak také
o antikoncepci, včetně kondomů;
-Vytyčit jasné cíle prevence HIV, jiných pohlavně přenosných chorob a/nebo
těhotenství dospívajících;
-Vyučovat odpovědnému sexuálnímu chování souvisejícímu s cíli s
jasnými informacemi o tomto chování;
-Identifikovat psychosociální rizika a zavádět ochranné faktory s
aktivitami k usměrňování nezodpovědného sexuálního chování.
Jakkoli to může být obtížné, zodpovězení klíčových otázek týkajících se abstinence
bude nakonec nezbytné pro vývoj rozumných a účinných
programů a politik minimálně pro, stávající nedostatek obecného
porozumění brání veřejnosti a tvůrcům politik plně
posoudit, zda jsou abstinence a výchova k abstinenci životaschopné a
reálné přístupy veřejného zdraví a veřejné politiky ke snížení
neplánovaných těhotenství a HIV/STD (Dailard, 2003). Proč tedy neklademe
mnohem větší důraz na abstinenci, aby mohla fungovat jako účinná
kontracepční metoda v prevenci HIV/pohlavních chorob a nechtěných
těhotenství.
1. Bakalar, N. (2007) „New Findings Add Nuance to Discussion of Early
Sex“, New York Times, 2007-JUN-05, at: http://www.nytimes.com/
2.Antikoncepce a sexuální zdraví, 2008/09. Zpráva z průzkumu veřejného mínění č
41. Dostupné na www.statistics.gov.uk/downloads/theme_health/contra2008-
9.pdf.
3.Dailard, C. Guttmacher (2003).zpráva o veřejné politice v oblasti
porozumění „abstinenci“: Implikace pro jednotlivce, programy a
politiku. Prosinec 2003, svazek 6, číslo 5. Získáno 22. června 2010 z
www.guttmacher.org/pubs/journals/gr060504.html.
4. Ministerstvo zdravotnictví. Národní strategie pro sexuální zdraví a
HIV. Dostupné na: www.medfash.org.uk/publications/documents/nat_shs-
2001.pdf.
5.Světová zdravotnická organizace, Oddělení reprodukčního zdraví a
výzkumu. (2004) Global strategy for the prevention and control of
sexually transmitted infections: 2006 – 2015. Přerušení řetězce
přenosu. Získáno 22. června 2010 z www.who.int ‚ … ‚ Sexuální a
reprodukční zdraví.
6. World Health Organization, Department of Reproductive Health and
Research. (2006)
Podpora a ochrana sexuálního a reprodukčního zdraví
dospívajících. Získáno 22. června 2010 z www.who.int
Konkurenční zájmy:
žádné nebyly deklarovány
.