Film Elaine Mayové „Nový list“ je milostným příběhem dvou lidí, kteří se zoufale potřebují, i když o tom nevědí. Matthau hraje stárnoucího bonvivána, který promrhal své jmění a kterému jeho komorník říká, že má jen málo možností: Snad sebevražda, nebo sňatek s penězi. Nemá žádné schopnosti ani ambice a práce by samozřejmě nepřipadala v úvahu. Svůj život zasvětil pohodlnému a stylovému životu. Jeho komorník mu to říká, když si obléká sametové kuřácké sako: „
Aby to dotáhl ještě dál, půjčí si na šest týdnů 50 000 dolarů od svého bohatého strýce, jakéhosi ztepilého rabelaisovce, kterého hraje James Coco a který tráví většinu dne jídlem, pitím a používáním tranzistorového mlýnku na pepř. Matthau se pustí do hledání vhodné potenciální manželky, bezvýsledně až do chvíle, kdy slečně May upadne šálek čaje a on pojme podezření, že by mohla být tak neschopná, ba dokonce hloupá, aby si ho vzala.
Jejich námluvy zahrnují zjišťování vkusu toho druhého. On si například pochutnává na vzácných francouzských ročnících a ona má ráda Mogen David se sodou, s kapkou limetkové šťávy. A tak dále. Na svatební noc si oblékne řecké šaty a nechtěně si prostrčí hlavu průramkem. On se ji pokouší upravit, a jak se v šatech asi dvě minuty zmítá, slyšíte víc smíchu, než jsem slyšel v jakémkoli kině od dob Producentů (1968), kteří jsou mým měřítkem pro tyto záležitosti.
„Nový list“ je vlastně jeden z nejvtipnějších filmů naší nevtipné doby. Slečna Mayová je údajně se současnou verzí nespokojená; podle novinových zpráv byl její původní sestřih o hodinu delší a obsahoval dvě vraždy. Matthau, kterému se tato verze líbí víc než ta původní, navrhl, že by scénárista-režisér-hvězda měl být ochoten nechat do střihu zasahovat někoho jiného. Možná to tak bude. V těchto sporech jsem obecně zaujatý ve prospěch režiséra.
Ať už jsou však zásluhy slečny Mayové jakékoli, film je ve své současné podobě zábavný, koketní a hřejivý.