Abstrakt
Státní suverenita je často považována za absolutní a neomezenou. Nic takového jako absolutní státní suverenita však neexistuje. Absolutní či neomezená suverenita je totiž nemožná, protože každá suverenita je nutně podložena podmínkami své možnosti. Tento článek se skládá ze dvou hlavních částí. Za prvé, a aby se jasněji ukázalo, jak je suverenita omezena, jsou představeny dva druhy subjektů: a) jednotlivci a b) státy. Cílem je ukázat, jak různé druhy omezení či limitů působí ve vztahu k jednotlivcům a státům, aniž by snižovaly jejich příslušnou suverenitu. Za druhé článek identifikuje konkrétní teoretiky nebo soubory literatury, kteří považují suverenitu za absolutní, a poskytuje stručný přehled několika významných myslitelů, kteří považují suverenitu za omezenou v novověku, který následoval po teoriích Bodina a Hobbese. Důsledků chápání státní suverenity jako omezené, nikoli absolutní, je několik, a to jak přímých, tak nepřímých. Hlavním bezprostředním důsledkem je, že suverénní státy mohou spolupracovat, omezit svou suverenitu a stále být považovány za suverénní.