Úvod
Přiblížím Nietzscheho významný esej O pravdě a lži v nemorálním smyslu, zařadím jej do kontextu jeho díla a položím několik otázek.
O pravdě a lži v nemorálním smyslu: Klamání
Klam a lež jsou v lidské existenci všudypřítomné a nezbytné
Důkazy: marnivost, sny, lichocení, povrchnost vnímání, nesnesitelná bezvýznamnost lidstva, „účelem“ intelektu není pravda, ale zachování, přetvářka zachovává ta lidská zvířata, kterým chybí tesáky, příjemná nevědomost o nepříjemném fungování našich útrob.
sr. 142: „běda osudové zvědavosti, kdyby se jí někdy podařilo“ odhalit, že „spočívá na nelítostných, chamtivých, nenasytných, vražedných“
– Darwinův vhled kombinovaný s Vůlí k moci. Nietzsche tráví hodně času útoky na Darwina, ale jeho pochopení jeho pozice je natolik slabé, že můžeme tvrdit, že Nietzsche ve skutečnosti s Darwinovou skutečnou pozicí hodně sympatizuje. Nietzsche se například domnívá, že Darwin zastává názor, že převaha v boji vítězí nad např. lstivostí, podvodem, což zdaleka není pravda. V každém případě Nietzsche nejzuřivěji útočí na to, co je mu nejbližší. Nietzsche zde poukazuje na to, že musíme být nevědomí – lhát sami sobě – ohledně místa lidstva na v jistém smyslu vrcholu evoluce, což znamená nejnebezpečnější a nejsmrtelnější místo. Jíme jiná zvířata, protože můžeme.
O pravdě a lži v nemorálním smyslu: Výhody omylu
Omyl může mít hodnotu pro přežití. (Skutečně existuje, viz McKay a Dennett v knize The Evolution of Misbelief, kde uvádějí mnoho příkladů. ) Univerzitní studenti, kteří mají falešně pozitivní představu o vlastní zdatnosti, dosahují lepších výsledků u zkoušek. Pacienti „popírající“ závažnost svého stavu si vedou lépe než ti, kteří ji akceptují). Některé pravdy mohou být naopak škodlivé. Viz např:
p. 143: Lhář „zneužívá zavedené konvence tím, že svévolně zaměňuje nebo dokonce převrací názvy věcí“. Je zde mnoho předstupňů pozdějších Nietzscheho hlavních témat. Máme tu přehodnocení všech hodnot, které Nietzsche chválí jako důležitý atribut Übermensche ze Zarathustry. To je nezbytné, jakmile si uvědomíme důsledky smrti boha. Máme také vzpouru otroků v morálce nastíněnou v Genealogii morálky (GM). Ta zaměnila dobro a zlo a způsobila, že lidstvo onemocnělo. Průměrná morálka stáda deklasovaná v knize Mimo dobro a zlo se stává možnou.
NB – nutnost a všudypřítomnost lži ji činí nemorální.
Pravdy je málo
Máme mnohem méně pravdy, než si myslíme
Nietzsche o paměti: Zapomínání je mocná činná síla; silná paměť se podobá ochromujícímu zažívání. Musíme hodně zapomínat, abychom přežili, např. důsledky svých činů musíme zapomínat, abychom se vyhnuli paralýze (GM).
Mohou existovat analytické pravdy, ale ty jsou k ničemu. Například je zbytečné vymyslet jméno (velbloud) pro savce, kteří žijí na poušti, a pak říci, že je analytické, že velbloudi jsou savci. (To je Nietzscheho příklad uvedený dále v textu.) Žádného pokroku jsme zde nedosáhli.
sr. 144: Jakákoli další pravda je velmi nejistá. Jména jsou metafory. Znalost pojmu „strom“ nám nedává žádné pravdy o stromech. Nemůžeme se dostat k věci samé (Kant). Tím končí věda i filosofie (!)
https://plato.stanford.edu/entries/kant-transcendental-idealism/
Potřebujeme spoustu zapomnění, abychom vůbec mohli věci pojmenovat. Potřebujeme zapomenout na rozdíly mezi všemi listy i proto, abychom na všechny použili stejné jméno. První list je metaforou pro všechny ostatní. Mnoho pravdy je touto metodou násilně zavrženo. Pojmy pocházejí z takto utvořených slov, a proto jsou zrádné.
O pravdě a lži v nemorálním smyslu: poctivost
Je zajímavé, že Nietzsche zde v oblasti osobních vlastností uvádí příklad poctivosti, protože právě ta byla nejprve empiricky zkoumána a ukázalo se, že neexistuje. (U školáků, kteří podvádějí při zkouškách, není větší pravděpodobnost, že ukradnou peníze na oběd). Stejně tak experiment Princetonského semináře ukazuje, že soucit není povahový rys. Mnohem více naše chování řídí situace. Nietzsche zde má velmi prozíravý psychologický vhled do toho, co dnes psychologové nazývají základní atribuční chybou:
Jistě, pro etiku ctností existují značné problémy, pokud neexistuje charakter, který by bylo možné zlepšit. NB2 – Sartre a existencialismus. Činitel je fikce. Činitele přidáváme ke skutku.
Qualitas occulta = virtus dormitiva
Pravda není to, co si myslíme, že je
Pravda, kterou máme, není taková, jak si myslíme, že je
p. 146: Pravda je „pohyblivá armáda metafor, metonymií, antropomorfismů“, tj. je tím, čím chceme, aby byla, a má jen malou souvislost s něčím zásadnějším. Naše pravda je funkcí toho, kým jsme. Dokonce ani nemusí zůstat konstantní. (Jak bychom mohli vědět, jestli ano, nebo ne? Srov. problém o ´rychlosti času´ – ubíhá vteřina za vteřinu…?)
Pravdy vypadají pevně jen proto, že už nějakou dobu existují.
Společnost vytváří morální impuls nelhat. Nietzsche však existující morálkou a existující společností pohrdá. Takže mu pak opět neimponuje pravda. Společnost umožňuje pořadí, které zde Nietzsche očerňuje. To může být záhadné, protože jinde je hodnostnímu uspořádání nakloněn. Pak tedy musí mít na mysli, že se jedná o špatný řád. Společnost uspořádaná podle toho, že říká pravdu, by mohla, jak se můžeme domnívat, umožnit kněžím a otrokům prosperovat. To je Nietzscheho diagnóza zkaženosti a degradace moderní společnosti.
Perspektivismus popisuje skutečný stav věcí
Perspektivismus je pravdivý*
s. 1. 148: „otázka, které z těchto dvou vnímání světa je správnější, je zcela nesmyslná, protože by to vyžadovalo, aby byly poměřovány kritériem správné perspektivy“
Perspektivismus je Nietzscheho důležitá doktrína, rozpracovaná v GM, že pravda existuje pouze z perspektivy – a také že nejsilnější jedinec nebo nejpronikavější intelekt může mít na totéž téma nebo myšlenku více perspektiv současně. To platí nejen tehdy, když jsou tyto perspektivy zároveň vzájemně protichůdné, ale zejména tehdy!“
„Jsou to naše potřeby, které interpretují svět; naše pohnutky a jejich Pro a Proti.“
Perspektivismus doplňuje myšlenka, že různým perspektivám dávají přednost jednotlivé pohnutky, které máme.
Každý pud je jakousi touhou vládnout; každý z nich má svou perspektivu, kterou by rád přinutil všechny ostatní pudy přijmout jako normu.
Vůle k moci, §481 (1883-1888)“
Sociální model mysli
Toto je Nietzscheho sociální model intelektu jako souboru soupeřících pudů. Já je iluze. Je to parlament. Podle tohoto modelu. je já roztříštěný, polarizovaný a tendenční kongres. Každý prvek má své vlastní pravdy. Pro Nietzscheho je silné či hodnotné já parlamentem, v němž mohou být slyšet všichni členové/pudy najednou. Žádný z nich není umlčen panovačným předsedou. Všechny směřují k vyjádření.
Perspektivismus je „protijed na pravdu“. To je důsledek hlavní myšlenky GM III: neexistuje žádná boží perspektiva absolutní pravdy, stejně jako neexistuje žádný bůh. Perspektivismus však není relativismus, protože stále existuje pořadí perspektiv. To znamená, že Nietzsche ve skutečnosti není nihilista, přestože často tvrdí opak.
*Co znamená „pravdivý“? Nietzsche právě dlouze tvrdil, že neexistuje nic, co by bylo pravdivé tak, jak si myslíme. Z tohoto důvodu vlastně neříká „perspektivismus je pravdivý“. Musí tedy mít na mysli něco jako „perspektivismus je hodnotný“ nebo užitečný. To samozřejmě vede k dalším otázkám, jako například „jaké jsou nevýhody perspektivismu?“ a „Jak můžeme dokázat, že perspektivismus je pravdivý?“
Jazyk je poezie
To, co nazýváme pravdou, je jen souvztažnost významů u všech lidí.
srov. 149: Věčně se opakující sen „by byl pociťován a posuzován zcela jako skutečnost“
Jedná se o velmi raný odkaz na důležitou nauku o věčném opakování. Tato Doktrína se poprvé objevuje v jednoznačné podobě v Homosexuální vědě (Die fröhliche Wissenschaft, 1882.) Tento Nietzscheho esej „O pravdě a lži v nemorálním smyslu“ pochází z roku 1873, takže by bylo novým výsledkem ukázat, že se o Doktríně zmínil již v tomto okamžiku. Měli bychom si uvědomit, že veškeré Nietzscheho (publikované) spisy se vyskytují v období skutečně kratším než 20 let. Zrození tragédie vyšlo v roce 1872 a Nietszche se stává šíleným v roce 1889. Německy se zde píše „wie ein Traum, ewig wiederholt“; srov. německy Učení: „Die Ewige Wiederkunft des Gleichen.“
Vůle k pravdě je vlastně snaha tvořit metafory.
Věda je přetvářka, jako byl jazyk zkreslením.
Viz také:
Nietzsche o ´Co dlužím starým´:
#Proust: An Argument For #SimulationTheory
Nietzsche’s Account Of Truth
Does Nietzsche Favor Master Morality Over Slave Morality?