Poznámka redakce: Cílem tohoto seriálu je projít knihu Titus a naučit se, co by nás Pán chtěl skrze tuto velkou knihu naučit.
- Dave zahájil seriál o Titovi pohledem na první čtyři verše.
- Dave napsal o starších jsou muži evangelia.
- Zach psal o tom, jak jednat s falešnými učiteli.
- Dave psal o zdravém učení a zdravém životě.
- Dave psal o Božím plánu pro starší muže, ženy a výchovu mladších žen.
- David Dunham psal o Božím plánu pro mladší muže.
- Mike Boling psal o Božím plánu pro zaměstnance.
- Dave psal o slávě Boží milosti.
- Dave psal o kázání: napomínání, kárání a vyhlašování Božího slova.
- Dave psal o chování křesťana.
- Dnes Jason píše o obmytí znovuzrození a obnově Duchem svatým.
**************************************************
Titus 3,4-8: „Když se však ukázala dobrota a milosrdenství Boha, našeho Spasitele, spasil nás ne pro skutky, které jsme vykonali ve spravedlnosti, ale podle svého milosrdenství obmytím znovuzrozením a obnovou Ducha svatého, kterého na nás bohatě vylil skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici podle naděje na věčný život. Výrok je důvěryhodný a chci, abyste na těchto věcech trvali, aby ti, kdo uvěřili v Boha, dbali na to, aby se věnovali dobrým skutkům. Tyto věci jsou vynikající a lidem prospěšné.“
Svět potřebuje obnovu. Pokud někdy nastal čas, kdy je třeba vyjasnit otázku spasení a způsobu, jak mohou být lidé napraveni se svým Stvořitelem, pak je to právě nyní. Potřebujeme regeneraci. Lidé potřebují, aby se jejich srdce změnilo ze srdce kamenného na srdce z masa. Budeme-li mísit metafory, lidé potřebují přejít z duchovní temnoty do duchovního světla. To se stane pouze tehdy, když Boží Duch učiní v lidských srdcích zázrak. Potřebujeme nejen vidět proměněná srdce, ale také ruce při práci. Hlavní smysl toho, co zde Pavel v této pasáži říká Timoteovi, je tento: Byli jsme znovuzrozeni Duchem, abychom mohli konat dobré skutky.
Kontext
Před verši 4-8 začíná apoštol Pavel 3. kapitolu výzvou pro Tita, aby připomněl svému lidu, že má být poddajný vůči vládcům a autoritám, poslušný a připravený ke každému dobrému skutku (verš 1); nikdy nemá o nikom mluvit zle, má se vyhýbat hádkám, být ke všem mírný a zdvořilý (verš 2). Pavel mladému Titovi připomíná, že i my jsme kdysi byli pošetilí, neposlušní, svedení na scestí, otroci různých vášní a rozkoší, často jsme trávili dny ve zlobě a závisti, pěstovali jsme si nepřátele a byli jsme nepřítelem (verš 3). Rozdíl mezi křesťanem a nekřesťanem je v tom, že si pamatujeme, že jsme to kdysi byli my.
Kontext těchto výše uvedených veršů je důležitý pro to, co bude následovat. Pavel ve svých listech často vydává imperativy neboli příkazy. Říká nám, abychom něco udělali. Pavel to však nikdy nenechává jen tak bez povšimnutí, aniž by naznačil, že motivací pro splnění příkazu je evangelium. Pavel spojuje své imperativy s indikativy: Udělejte to, protože je to pravda. A co je pravda? No, to nám říká zde ve verších 4-8.
Soustředění na evangelium
Bohatá vize Písma je vždy zaměřena na Boží jednání v dějinách, zejména na jednání jeho Syna. Kristovo jednání nazýváme evangelium. Tento oddíl je toho jasným příkladem.
Paul vysvětluje Titovi, že aby člověk mohl horlivě konat dobré skutky (verš 8), musí správně chápat, jak vlastně spasení funguje. A jak to vlastně funguje? Bůh jedná. Jak Bůh jedná? Evangelium. A co je evangelium? Od začátku až do konce je spasení od Hospodina.
První věc, které si Pavel ve čtvrtém verši všímá, je, že Bůh se o svůj lid skutečně stará. Předmětem Boží náklonnosti je jeho lid. Skutečnost, že se „zjevila dobrota a milující laskavost Boha, našeho Spasitele“, se skutečně stala, je sama o sobě zázrakem. Spasení si nezasloužíme. Kvůli svému hříchu si nezasloužíme nic než odsouzení. A přesto Bůh zasahuje do svého hříchem sužovaného světa tím, že se zjevuje. Nic v Písmu se nepřibližuje důkazu Boží dobroty tolik jako Kristovo vtělení. Šestkrát v listu Titovi Pavel naráží na to, že Kristus je náš „Spasitel“, a toto je nyní popáté. Důraz by sotva mohl být jasnější: Bůh se stará o své děti a dokázal, že mu na nich záleží, když poslal Spasitele, ale ne jen tak ledajakého, Spasitele, Ježíše Krista. Hříšníci potřebují spasitele, a tak Bůh jedná.
Druhou věc, které si Pavel všímá, najdeme v pátém verši. “ Spasil nás ne pro skutky, které jsme vykonali ve spravedlnosti, ale podle svého vlastního milosrdenství, obmytím znovuzrozením a obnovou v Duchu svatém“. Existuje důvod, proč Bible říká, že Ježíš je původcem a zdokonalitelem naší víry. On je jejím původcem a On ji také uskutečňuje. Bůh nás spasil skrze Boha pro Boha. Spasení je skutečně od Pána! Máme-li horlit pro dobré skutky, odložit hřích a usilovat o spravedlnost, musíme dospět k tomu, že uznáme, že je to Bůh, kdo nás mění. Pavel začíná slovy: „Poslyšte, tady je to, co se nestalo. Nebyl jsi spasen, protože jsi dostatečně tvrdě pracoval nebo protože jsi dělal všechny správné věci. Takhle to celé nefunguje!“
Skutečnost je taková, že když říkáme, že spasení je od Hospodina, myslíme tím, že on spasení vymyslel, vlastní, zdokonaluje a dokončuje. My neděláme nic. Regenerace není proces, který bychom si způsobili sami. Byli jsme mrtví ve svých hříších, neschopní sami sebe vzkřísit. Mrtví lidé se sami neprobudí, aby přijali dar bez ohledu na to, jak je zdarma. Bible v tom nemá nejasnosti: Znovuzrození se děje díky Bohu, ne díky člověku. Je to dílo Ducha v něčím životě a je to dar. Nikdo se nemůže narodit sám (viz Jan 3). Dokonce i v náš nejlepší den, v našem nejlepším rozpoložení, je náš hřích pro Boha stále toxickou škodlivinou.
Ne, nebyli jsme spaseni, protože jsme pro Boha udělali nějaké opravdu skvělé věci. Byli jsme zachráněni a obnoveni díky Boží milosti. Byli jsme vysvobozeni nejen ze špíny, kterou jsme vyprodukovali, ale i z chybné spravedlnosti, kterou jsme vyprodukovali. Byli jsme přivedeni od smrti k životu, od temnoty ke světlu, od znečištěného oděvu k oděvu Kristovy spravedlnosti. To učinil Bůh. A proč by něco takového dělal? Protože je milosrdný, laskavý, laskavý a plný lásky. A jak to Bůh dělá? Tím, že nás očistí! Obnova je vnitřní očištění a obnovení naší hříšné přirozenosti. Nejenže se vykoupeme a oblékneme si staré šaty, ale ani se nevzdáme koupele a pořídíme si šaty nové: Boží Duch nás ve svém díle znovuzrození omývá a obléká do Kristovy spravedlnosti připsané na náš účet. Při spasení nás Duch očišťuje a proměňuje v nového člověka, v nové stvoření.
Pavel dále Titovi zdůrazňuje, že nejen Bůh se stará o své děti tím, že poslal svého syna, a nejen my jsme se nespasili sami – toto dílo skutečně koná Duch!“ – Bůh přichází ke svému lidu. Podívejte se na verš 6: „Kterého na nás bohatě vylil skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele.“ Součástí Pavlova učení zaměřeného na evangelium je zde ukázat, že Boží Duch nás nejen obmyl a obnovil, ale že s námi zůstává. Pavel si byl jistě dobře vědom příběhu o Letnicích ve Skutcích 2 a jeho smyslem zde je připomenout Titovi, že abychom byli horliví v těchto dobrých skutcích (verš 8), musíme mít na paměti, že dobré skutky nás nespasí, protože jsme byli spaseni pouze Boží milostí v samotném Kristu – máme také trvalou moc Ducha v našich životech. Bůh přichází a zůstává se svým lidem skrze svého Ducha.
Pavel dále ve verši 7 říká, že díky tomu, že Bůh přichází a přebývá v nás skrze svého Ducha skrze obmytí znovuzrození, můžeme mít naději, jistou útěchu ve věčném životě. Protože jsme Boží milostí prohlášeni za správné, což je prohlášení o nově nabytém postavení, máme naději a budoucnost! Jsme Božími dědici, syny a dcerami, kteří obdrželi dar spasení! Otec, Syn a Duch – všichni se podílejí na tomto velkolepém díle spasení. Bůh nás zachraňuje pro svou dobrotu a laskavost (verš 4), svou lásku (verš 4), své milosrdenství (verš 5) a svou ospravedlňující milost (verš 7).
Několik závěrečných myšlenek
A proč to všechno Bůh dělá? Titovi 3,8: „Toto rčení je důvěryhodné a chci, abys na něm trval, aby ti, kdo uvěřili v Boha, dbali na to, aby se věnovali dobrým skutkům“. Bůh nás svou milostí zachránil, abychom mohli něco dělat. Pokud věříte v Boha, jste povoláni k tomu, abyste pracovali pro Boží království. Pokud jmenujete Kristovo jméno, jste povoláni k určitému druhu oddanosti. A co je to oddanost? Je to osobní soukromá modlitba? Možná. Je to chození do kostela každý týden? To je její součástí. Oddanost, o kterou nás Pavel prosí, je oddanost „dobrým skutkům“. Pavel trvá na tom, aby se Titus zavázal k učení o hříchu, milosti, znovuzrození a ospravedlnění (v. 3-7) a aby na to křesťan reagoval konáním dobrých skutků. Proto jsme byli stvořeni (Ef 2,10)! Bůh nás k těmto skutkům připravil!“
Obmytí znovuzrozením a obnovou Duchem svatým v nás koná Bůh a pro Boha. Je naší povinností si tyto věci ujasnit: Naše skutky nespasí, zachraňuje Kristus. A pak pracujeme my. Špatné pořadí je falešné evangelium, které nemůže zachránit. Byli jsme znovuzrozeni Duchem (soli deo gloria!), abychom mohli světu, který zoufale potřebuje obnovu (1 Petr 2,9), zvěstovat Kristovy vynikající vlastnosti
.