Kontext: V posledních několika letech došlo k revoluci v péči o pacienty s diabetem 2. typu – jednak díky uvědomění si významu přísné kontroly glykémie pro předcházení komplikacím, jednak díky dostupnosti několika unikátních tříd perorálních antidiabetik. Nové dilema, kterému lékaři primární péče čelí, je rozluštění toho, který přípravek použít v určitých klinických situacích.
Cíl: Systematický přehled dostupných údajů z literatury týkajících se účinnosti perorálních antidiabetik, a to jak v monoterapii, tak v kombinaci. Bylo provedeno vyhledávání v databázi MEDLINE s cílem identifikovat všechny anglicky psané zprávy o jedinečných, randomizovaných kontrolovaných klinických studiích zahrnujících nedávno dostupné perorální přípravky pro diabetes 2. typu. Byly rovněž prohlédnuty bibliografie s cílem nalézt další zprávy, které nebyly identifikovány jiným způsobem.
Výběr studií a extrakce dat: Studie (63) byly zahrnuty do analýzy, pokud měly dobu trvání studie alespoň 3 měsíce; pokud každá skupina obsahovala v závěru studie alespoň 10 subjektů; a pokud byl uveden hemoglobin A(1c). Pokud bylo testováno více dávek léku, byly použity výsledky nejvyšší schválené dávky. V placebem kontrolovaných studiích jsou údaje o hemoglobinu A(1c) prezentovány jako rozdíl mezi změnou u léčených subjektů oproti placebu.
Syntéza údajů: Pro léčbu diabetu 2. typu je nyní k dispozici pět různých skupin perorálních léčiv. Ve srovnání s léčbou placebem snižuje většina těchto látek hladinu hemoglobinu A(1c) přibližně o 1 až 2 %. Ekvivalentní účinnost se obvykle prokazuje při vzájemném porovnávání různých látek ve stejné studijní populaci. Pokud se používají v kombinaci, dochází k dalším glykemickým přínosům. Dlouhodobé snížení cévního rizika bylo prokázáno pouze u sulfonylurey a metforminu.
Závěry: Dostupná perorální antidiabetika jsou až na výjimky stejně účinná při snižování koncentrací glukózy. Jejich mechanismy účinku jsou však odlišné, v důsledku čehož se zdá, že mají odlišné metabolické účinky. Ty se odrážejí v profilech jejich nežádoucích účinků a v jejich vlivu na kardiovaskulární riziko, což může ovlivnit výběr léku.