Orální lichen planus versus orální lichenoidní reakce: Do Prado RF, Marocchio LS, Felipini RC

Abstrakt

Lichen planus (LP) je slizniční onemocnění s ustálenými klinickými a mikroskopickými rysy. Na ústní sliznici a kůži se mohou vyskytovat klinické a mikroskopické změny podobné těm, které jsou pozorovány u LP, tzv. lichenoidní reakce (LR), které jsou vyvolány systémovými nebo lokálními etiologickými činiteli. V literatuře byly zkoumány obtíže, kterým čelí stanovení diferenciální diagnózy mezi těmito dvěma patologiemi. Bylo zjištěno, že etiologie LP je stále předmětem diskusí s tendencí k samoimunitě, zatímco etiologie LRs souvisí s kontaktem se specifickými činiteli, jako jsou kovové výplňové materiály, pryskyřice a léky, což umožňuje stanovit vztah příčina-následek. V tomto případě je onemocnění způsobeno fixací antigenu v epiteliálních buňkách, které jsou imunitním systémem destruovány. Na základě těchto údajů jsou navrženy protokoly pro tuto diferenciaci. Je zdůrazněna důležitá role, kterou hraje integrace mezi klinikem a orálním patologem v diagnostickém procesu. Léčba LP zahrnuje především využití kortikosteroidů a LR se léčí odstraněním příčinného faktoru. Diagnostika, lichen planus, lichenoidní reakce, přehled literatury, terapie

Jak citovat tento článek:
Do Prado RF, Marocchio LS, Felipini RC. Orální lichen planus versus orální lichenoidní reakce: Obtíže v diagnostice. Indian J Dent Res 2009;20:361-4

Jak citovat tuto adresu:
Do Prado RF, Marocchio LS, Felipini RC. Orální lichen planus versus orální lichenoidní reakce: Obtíže v diagnostice. Indian J Dent Res 2009 ;20:361-4. Dostupné z: https://www.ijdr.in/text.asp?2009/20/3/361/57375

Klinicky i anatomopatologicky může být diagnostika mezi různými onemocněními ztížena klinickou a mikroskopickou podobností, jak bylo pozorováno u orální lichenoidní reakce (LR) a orálního lichen planus (LP). V literatuře byly zkoumány obtíže, kterým čelí stanovení diferenciální diagnózy mezi těmito dvěma patologiemi.

Lichen planus

Wilson v roce 1869 popsal onemocnění a nazval ho LP, mukokutánní onemocnění neznámé etiologie představované buněčnou imunopatologickou reakcí na antigenní změny keratinocytů v kůži a sliznici.
Onemocnění postihuje především ženy ve třetí až sedmé dekádě života. Nejčastější lokalizací je bukální sliznice, gingiva a jazyk. Nejznámějším klinickým znakem LP jsou léze s jemnými zkříženými bílošedými liniemi, nazývané Wickhamovy strie.
Klasicky se popisuje šest typů orální LP: Retikulární klinický typ, u něhož se jemné bělavé pruhy kříží s bukální sliznicí a gingivou; atrofický typ, u něhož jsou erytematózní oblasti obklopeny retikulárními komponenty; ulcerózní typ, vykazující erytematózní oblasti obklopené retikulárními elementy s tendencí k ulceracím; papulózní typ; a vzácně bulózní typ. ,

U orální LP se vyskytují období remise, kdy se příznaky zmírní nebo vymizí, a období exacerbace, která může souviset pouze s emočním strádáním. Studie provedená Vallejo et al. odhalila, že úzkost a deprese jsou rizikové faktory, které mohou ovlivnit vznik LP. Picardi et al. uvádí, že pacienti s orální LP vykazují vyšší míru úzkosti a deprese ve srovnání s kontrolní skupinou, a představují tak faktory, které zhoršují projevy onemocnění.
Mikroskopicky dochází k dezorganizaci a destrukci bazální vrstvy v důsledku hydropické degenerace s následným přerušením bazální membrány, která je produktem postižených epiteliálních buněk. Protože jsou postiženy imunokompetentní buňky, jsou některé epitelové buňky stimulovány ke spuštění procesu programované buněčné smrti (apoptózy), což vede k tvorbě Civattových tělísek. Juxtaepiteliální lymfocytární zánětlivý infiltrát vykazuje pásové uspořádání. , Hyperparakeratinizace a hyperortokeratinizace jsou běžnými nálezy a mohou se klinicky shodovat s Wickhamovými striemi. ,
Přestože nesplňuje klasická kritéria autoimunity, existuje v literatuře tendence klasifikovat LP jako autoimunitní poruchu vzhledem k několika asociacím nebo překryvům s jinými autoimunitními patologiemi, jako je např. lupus erythematodes, jejichž definitivní diagnóza může být stanovena při následném sledování.
WHO považuje LP za přednádorovou lézi, systémovou poruchu spojenou se zvýšením rizika vzniku rakoviny. Její maligní transformace je kontroverzní a pohybuje se od 0,4 do 5,6 %. , I když je tato otázka stále diskutována, pacienti s LP by měli být přísně sledováni, aby bylo možné včas diagnostikovat případnou maligní lézi.

Lichenoidní reakce

Ústní sliznice nebo kůže mohou vykazovat podobné klinické a mikroskopické změny jako LP, takzvané LR. ,,,
Pinkus v roce 1973 publikoval první mikroskopický popis těchto reakcí. Teprve v roce 1986 Lind použil termín LR pro označení klinických změn souvisejících s amalgámovými výplněmi. Jsou vyvolány specifickými etiologickými činiteli, jako jsou dentální materiály, ,,,,,,,,,,,,,, léky, ,, a aromatické látky ,,,,, což umožňuje z klinického hlediska stanovit vztah příčiny a následku.
V tomto případě je změna tkáně způsobena fixací antigenu v keratinocytech, které jsou rozpoznány a zničeny buňkami imunitního systému. ,
Restituční dentální materiály hrají zásadní roli při vzniku LR v ústní sliznici. Reakci na pryskyřičné materiály popsali Blongren a spol. a úspěšně léčili retikulární erytematózní léze a bílé papuly na rtu sedmi pacientů výměnou výplňového materiálu. Zjištění Backmana et al. nedávno doplnila nový pravděpodobný etiologický agens pro LR po pozorování, že tyto léze byly v kontaktu se zubním kamenem. Podle autorů by však hypotéza interakce mezi výplňovými dentálními materiály a zubním plakem neměla být jako etiologické agens LR vyloučena. Ali et al. zkoumali vztah mezi LR přítomnou v zánětlivé fibrózní hyperplazii a přecitlivělostí na metakrylát, přičemž pozorovali 23 % pacientů s pozitivními kožními testy a vymizení stížností na pálení v ústech po odstranění protézy.

Z kovových materiálů, s důrazem na amalgám, je třeba vyzdvihnout zprávy Ostmana et al. , kteří uváděli LR v dutině ústní v důsledku citlivosti na amalgámovou rtuť při výměně výplní. Laine a kol , provedli pečlivé imunologické studie a pozorovali skutečnou alergii na rtuť. O produktech koroze těchto kovových materiálů se zmínili také Bolewska et al. a dospěli k závěru, že mohou být příčinou vzniku lézí u pacientů s vyšší citlivostí nebo náchylností k rozvoji reakce. Stenman et al. popsali případy LR v ústní sliznici způsobené kontaktem s kobaltem, niklem, zlatem a palladiem v důsledku koroze amalgámových výplní. Jiní autoři, jak publikovali Dunlap et al. uvádějí, že u pacientů došlo k rozvoji LR v dutině ústní po zavedení ortodontických obloukových drátů.
Ve dvou rozsáhlých přehledech literatury Mc Cartan et al. a Halevy et al. uvedli léky, které mohou vyvolat LR. Byly uvedeny nesteroidní protizánětlivé léky vyvolávající zejména erozivní typ orální reakce, zejména fenclofenak, fenilbutazon a salsalát. Ve zprávách jsou uvedena také antihypertenziva, zejména metyldopa, propranolol, practolol, oxprenolol a amlodipin, a také antimalarika chinin a chinidin. LR byly pozorovány také po užití antimikrobiálních léčiv, zejména penicilinu, tetracyklinu, cyklosporinu, prednisolonu, indometacinu a pyridoxinu. Byl rovněž hlášen ketokonazol. S LR souvisely i další léky, např. lithium předepisované pacientům s depresí a hypoglykemika.
Je třeba také zdůraznit, že pokud jsou LR vyvolány léky, může od začátku užívání léku do vzniku lézí uplynout určitá doba latence a s lézemi souviselo i požití některých látek bez léčebného účelu. Tuto situaci odhaluje jak terapeutická aplikace solí zlata pro léčbu revmatoidní artritidy, tak požití likéru obsahujícího soli zlata. LR není jedinou lézí v dutině ústní vyvolanou léky. Abdollahi et al. provedli přehled literatury a zjistili, že užívání různých léků vyvolává několik orálních lézí, včetně LR, multiformního erytému, ochlupení jazyka, halitózy, poruch slinění, poruch chuti a dalších.
V literatuře se také uvádí, že LR mohou vyvolat aromatické látky běžně přítomné v potravinách a zubních přípravcích. Allen et al. pozorovali lichenoidní léze s charakteristickým mikroskopickým aspektem spojené se zvykem žvýkat žvýkačky nebo jíst bonbony se skořicovou příchutí, přičemž po přerušení tohoto zvyku příznaky vymizely. Miller a kol. popsali fokální LR způsobenou skořicovými bonbony a difuzní léze způsobené využíváním ústních vod se skořicovou příchutí, s lichenoidními mikroskopickými charakteristikami. Morton et al. popsali kontaktní citlivost na mentolový olej a mátu peprnou u pacientů se syndromem pálení v ústech, recidivujícími ulceracemi a lichenoidními lézemi. Thyne et al. popsali případ pacienta s vředy na ústní sliznici a rtech s pozitivním kožním testem na skořicový aldehyd, aromatickou látku přítomnou v zubních pastách.

LR se diagnostikuje klinickým vyšetřením vzhledem k nutnosti vztahu příčina-následek. Toho lze dosáhnout pečlivou a podrobnou anamnézou týkající se stravovacích návyků, běžného nebo příležitostného užívání léků a ústní hygieny. Při podezření na účast dentálních materiálů v etiologii LR by měl být materiál vyměněn nebo vyleštěn, což by mělo vést k vymizení lézí.
V literatuře jsou hojně uváděny testy přecitlivělosti používané k identifikaci pacientů, kterým by mohla prospět výměna dentálních materiálů. ,,,,,, Velký počet pacientů s negativním výsledkem testů hypersenzitivity může souviset s absencí korozních produktů v těchto testech. Dlouhodobé sledování pacientů s LR má zásadní význam pro identifikaci ústupu LP, který se shoduje s odstraněním možného etiologického agens, a také pro vyloučení přítomnosti jiných patologií.
Mikroskopické charakteristiky LR nemusí být odlišeny od LP, , což zdůrazňuje význam podrobné anamnézy. Patolog pro stanovení diagnózy LR vyžaduje uvedení příčinné souvislosti klinikem.

Diskuse

Léčebné postupy
Po poznání etiologie LR zahrnuje léčba odstranění etiologického agens. Je-li příčinou oxidace amalgámové náhrady, měla by být nahrazena jiným materiálem; je-li příčinou léčivo, mělo by být nahrazeno jiným; je-li vyvoláno aromatickou látkou, mělo by se zabránit požití potravy nebo využití zubní pasty.
Imunokompetentní léčiva jsou terapií volby při léčbě LP. Protože etiologie není známa, léčba je symptomatická a jejím cílem je přerušit imunitní odpověď. Mezi důležité účinky kortikosteroidů, které z nich činí terapii volby při léčbě, patří snížení lymfocytárního exsudátu, udržení integrity buněčných membrán, inhibice fagocytózy a stabilizace lysozomálních membrán. Mohou být aplikovány lokálně, intralezionální injekcí nebo systémově. Cyklosporin je elektivní inhibitor proliferace a funkce T lymfocytů, snižuje produkci cytokinů a interferonu gama. Ačkoli je účinný, jeho vysoká cena z něj činí prostředek druhé volby. V literatuře je hojně uváděna alternativní léčba retinoidy, jako je topický etretinát a systémový izotretinoin. Tyto léky však vykazují nežádoucí účinky, jako je vypadávání vlasů a vysychání sliznic. , Velmi diskutovaný je systémový griseofulvin, který však neumožňuje úplnou remisi lézí. , Úspěšně se používá jak protivirový lék interferon, tak levamizol.
Literatura dokládá využití kryoterapie při léčbě LP pro kosmetické účely. Terapie pomocí PUVA, což je zkratka pro psoralen (lék senzibilizující světlo) v kombinaci s expozicí ultrafialovému záření A (UVA), zahrnuje lokální nebo systémové podávání fotosenzibilizujícího léku a lokální aplikaci UVA záření, s úspěšnými výsledky v léčbě LP. Jsou pozorována období remise a exacerbace LP v obdobích emoční nerovnováhy. Velmi důležitá je multidisciplinární léčba, zejména v případě přítomnosti kožního a psychologického postižení.

Po podrobném přehledu navrhl Al Hashimi et al. následující protokol pro správný postup u pacienta s podezřením na orální LP. Zpočátku by měla být diagnóza potvrzena biopsií, pokud klinické aspekty nejsou dostatečné. Tito autoři obhajují léčbu lokálními kortikosteroidy spojenými nebo nespojenými s antimykotiky, přičemž systémovou léčbu indikují pouze v závažnějších případech postihujících další slizniční oblasti.

Závěr a klinický význam

Pozornost by měla být věnována obtížím při stanovení diferenciální diagnózy podle. lékaři, kteří si nejsou vědomi těchto dvou onemocnění nebo kteří nesledují své pacienty po dobu potřebnou k jejich odlišení, jakož i v případě, že mikroskopická diagnóza LR nemusí být stanovena z důvodu chybějící indikace příčin-vztahu mezi příčinou a následkem. Vysoká četnost mikroskopické diagnózy LP ve srovnání s nízkou četností mikroskopické diagnózy LR tuto obavu podtrhuje. Vzhledem k tomu, že léčba obou patologií je odlišná, a vzhledem k tomu, že jedna z nich by měla být pečlivěji sledována kvůli možnosti maligní transformace, měla by být definitivní diagnóza stanovena co nejdříve.

	Wilson E. On leichen planus. J Cutan Med Dis Skin 1869;3:117-32.
	Tessari G, Barba A, Schena D. Lichen Ruber planus following the administration of human anti-hepatitis B virus immunoglobulins. Acta Derm Venereol 1996;76:154.
	Góes FCGS. Estudo morfológico comparativo entre o líquen plano e as RL na mucosa bucal em condições de rotina diagnóstica laboratorial. . Bauru Dental School: São Paulo University; 1999.
	Pindborg JJ, Reichart PA, Smith CJ, van der Waal I. Histological typing of cancer and precancer of the oral mucosa. 2. vydání. 2. Berlin, Springer: (Mezinárodní histologická klasifikace nádorů Světové zdravotnické organizace);1997. s. 87.
	Andreasen JO. Orální lichen planus. 1. Klinické hodnocení 115 případů. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1968;25:31-42.
	Hampf BG, Malmström MJ, Aalberg VA, Hannula JA, Vikkula J. Psychratric disturbance in patients with oral lichen planus. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1987;63:429-32.
	Vallejo MJ, Huerta G, Cerero R, Seoane JM. Úzkost a deprese jako rizikové faktory orálního lichen planus. Dermatology 2001;203:303-7.
	Picardi A, Abeni D. Stressfull life and skin diseases: Oddělování důkazů od mýtů. Psychother Psychosom 2001;70:118-36.
	Nicolae M, Ionescu N, Toma C. Structural and ultrastructural evidence regarding immunologically mediated-pathogenesis in mucosal lichen planus. Rom J Morphol Embryol 1993;39:107-11.
	Weedon D. The lichenoid tissue reaction. Int J Dermatol 1982;21:203-6.
	Callestini R. Análise comparativa histoquímica e imuno-histoquímica do líquen plano e da reação liquenóide da mucosa bucal . Bauru Dental School: São Paulo University; 2000.
	Santana EJB. Estudo imunocitoquímico das células de Langerhans e análise comparativa do quadro microscópico no líquen plano da pele e da mucosa bucal. . Bauru Dental School: São Paulo University; 1991.
	Gonzalez-Moles MA, Scully C, Gil-Montoya JÁ. Orální lichen planus: Kontroverze týkající se maligní transformace. Oral Dis 2008;14:229-43.
	Lo Muzio L, Mignogna MD, Favia G, Procaccini M, Testa NF, Bucci E. The possible association between oral lichen planus and oral squamous cell carcinoma: A clinical evaluation on 14 cases and a review of the literature. Oral Oncol 1998;34:239-46.
	Scully C, Beyli M, Ferreiro MC, Ficarra G, Gill Y, Griffiths M, et al. Update on oral lichen planus: Etiopathogenesis and management. Crit Rev Oral Biol Med 1998;9:86-122.
	Lind PO, Hurlen B, Lyberg T, Aas E. Amalgam-related oral lichenoid reaction. Scand J Dent Res 1986;94:448-51.
	Pinkus H. Lichenoidní reakce tkání. Spekulativní přehled klinického spektra poškození epidermálních bazálních buněk se zvláštním zřetelem k erythema dyschromicum persistans. Arch Dermatol 1973;107:840-6.
	Ali A, Bates JF, Reynolds AJ, Walker DM. Pocit pálení v ústech související s nošením akrylových zubních náhrad: Vyšetření. Br Dent J 1986;161:444-7.
	Bircher AJ, von Schulthess A, Henning G. Oral lichenoid lesions mercury sensitivity. Kontaktní dermatitida 1993;29:275-6.
	Blongren J, Axéll T, Sandahl O, Jontell M. Adverse reactions in the oral mucosa associated with anterior composite restorations. J Oral Pathol Med 1996;25:311-3.
	Dunlap CL, Vincent SK, Barker BF. Alergická reakce na ortodontický drát: Zpráva o případu. J Am Dent Assoc 1989;118:449-50.
	Ibbotson SH, Speight EL, Macleod RI, Smart ER, Lawrence M. Relevance and effect of amalgam replacement in subjects with oral lichenoid reactions. Br J Dermatol 1996;134:420-3.
	Kalimo K. Oral lichenoid lesions caused by allergy to mercury in amalgam fillings. Kontaktní dermatitida 1996;35:69.
	Laine J, Konttinen YT, Beliaev N, Happonen RP. Imunokompetentní buňky v ústních lichenoidních kontaktních lézích spojených s amalgámem. J Oral Pathol Med 1999;28:117-21.
	Laine J, Kalimo K, Happonen RP. Kontaktní alergie na dentální výplňové materiály u pacientů s orálními lichenoidními lézemi. Contact Dermatitis 1997;36:141-6.
	Östman PO, Anneroth G, Skoglund A. Oral lichen planus lesions in contact with amalgam fillings: Klinická histologická a imunohistochemická studie. Scand J Dent Res 1994;102:172-9.
	Östman PO, Anneroth G, Skoglund A. Amalgam-associated oral lichenoid reactions. Klinické a histologické změny po odstranění amalgámových výplní. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 1996;81:459-65.
	Pang BK, Freeman S. Oral lichenoid lesions caused by allergy to mercury in amalgam fillings. Kontaktní dermatitida 1995;33:423-7.
	Sasaki G, Yokozeki H, Katayama I, Nishioka K. Three cases of linear lichen planus caused by dental metal compounds. J Dermatol 1996;23:890-2.
	Stenman E, Bergman M. Hypersenzitivní reakce na dentální materiály u referované skupiny pacientů. Scand J Dent Res 1989;97:76-83.
	Warfvinge G, Hellman M, Maroti M, Ahlström U, Larsson A. Hg- provokace ústní sliznice u pacientů s orálními lichenoidními lézemi. Scand J Dent Res 1994;102:34-40.
	Mc Cartan BE, Mc Creary CE. Orální lichenoidní lékové erupce. Oral Dis 1997;3:58-63.
	Halevy S, Shai A. Lichenoid drug eruptions. J Am Acad Dermatol 1993;29:249-55.
	Menni S, Barbareschi M, Fargetti G, Hendrickx I. Ann Dermatol Venereol 1995;122:91-3.
	Allen C, Blozis OG. Reakce ústní sliznice na žvýkačky s příchutí skořice. J Am Dent Assoc 1988;116:664-7.
	Lamey PJ, Lewis MA, Rees TD, Fowler C, Binnie WH, Forsyth A. Sensitivity reaction to cinnamonaldehyde component of toothpaste. Br Dent J 1990;168:115-8.
	Miller RL, Gould AR, Bernstein ML. Cinnamon-induced stomatitis venenata, Klinické a charakteristické histopatologické rysy. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1992;73:708-16.
	Morton CA, Garioch J, Todd P, Lamey PJ, Forsyth A. Contact sensitivity to menthol and peppermint in patients with intra-oral symptoms. Contact Dermatitis 1995;32:281-4.
	Thyne G, Young W, Ferguson MM. Kontaktní stomatitida způsobená zubní pastou. N Z Dent J 1989;85:124-6.
	Bäckman K, Jontell M. Microbial-associated oral lichenoid reactions. Oral Dis 2007;13:402-6.
	Boleswska J, Holmstrup P, Møller-Madsen B, Kenrad B, Danscher G. Amalgam associated mercury accumulations in normal oral mucosa, oral mucosal lesions of lichen planus and contact lesions associated with amalgam. J Oral Pathol Med 1990;19:39-42.
	Powell ML, Ehrlich A, Belsito DV. Lichenoidní léková erupce na salsalát. J Am Acad Dermatol 2001;45:616-9.
	Swale VJ, Mcgregor J M. Amlodipinem asociovaný lichen planus. Br J Dermatol 2001;144;920-1.
	Russell MA, Langley M, Truett AP 3rd, King LE Jr, Boyd AS. Lichenoidní dermatitida po konzumaci alkoholu obsahujícího zlato. J Am Acad Dermatol 1997;36:841-4.
	Abdollahi M, Radfar M. A review of drug-induced oral reactions. J Contemp Dent Pract 2003;15:10-31.
	Třetí evropský kongres orální medicíny. Oral Dis 1997;3:43-8.
	Vincent SD, Fotos PG, Baker KA, Williams TP. Orální lichen planus: Klinické, historické a terapeutické charakteristiky 100 případů. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1990;70:165-71.
	Eisen D. The therapy of oral lichen planus. Crit Rev Oral Biol Med 1993;4:141-58.
	Ferguson MM, Simpson NB, Hammersley N. The treatment of erosive lichen planus with a retinoid-etretinate. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1984;58:283-7.
	Naylor GD. Léčba erozivního lichen planus griseofulvinem: Zpráva o čtyřech případech. Quintessence Int 1990;21:943-7.
	Hildebrand A, Kolde G, Luger TA, Schwarz T. Successful treatment of generalized lichen planus with recombinant interferon alfa-2b. J Am Acad Dermatol 1995;33:880-3.
	Kuusilehto A, Lehtinen R, Happonen RP, Heikinheimo K, Lehtimäki K, Jansén CT. Otevřená klinická studie nové varianty mouth-PUVA v léčbě orálních lichenoidních lézí. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 1997;84:502-5.
	Al-Hashimi I, Schifter M, Lockhart PB, Wray D, Brennan M, Migliorati CA, et al. Oral lichen planus and oral lichenoid lesions: Diagnostické a terapeutické úvahy. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 2007;103:1-12.

.