ITHACA, NY – Co se stane, když město definuje jeho temná minulost? Série tragédií v 90. letech zanechala na městečku Dryden stín, ale místní skupina se snaží tento stín odstranit.
Mezi lety 1994 a 1999 byl Dryden místem nejméně devíti předčasných úmrtí, včetně tří vražd, dvou sebevražd, tří smrtelných autonehod a náhlého infarktu. Sedm z těchto zemřelých byli středoškoláci. Další dva byli oblíbení členové školního sboru.
V důsledku těchto událostí, stejně jako brutální čtyřnásobné vraždy v roce 1989, se městu dostalo nepříjemné přezdívky: „Vesnice prokletých“.
Rhonda Kowalski, která nyní vede skupinu Lion Legacy, vyrůstala uprostřed těchto těžkých časů a znala mnoho z těch, kteří zemřeli. Její dům stál ve stejné ulici a chodila do stejného kostela jako Katie Savino, která později zemřela při autonehodě v roce 1999. Stephen Starr měl být v roce 1995 jejím basketbalovým trenérem, ale těsně před Novým rokem zahynul.
Leták k novému vysvěcení pamětní skály v roce 2014. (Obrázek poskytnut).
„Celá moje středoškolská kariéra byla zasažena tragédiemi,“ řekla Kowalski. „Osmá třída: Trenér Starr, desátá třída: Jen, Sarah a Scott. V mém posledním ročníku to byli Katie a Gary Cassellovi. Ke konci jsme byli všichni otupělí a nedokázali jsme reagovat tak, jak bychom možná chtěli/potřebovali.“
„Konkrétně si vzpomínám na rozhovor po Garyho smrti, kdy jsme všichni věděli, že to ještě není konec,“ vzpomíná. „Cítili jsme, že se nad námi vznáší černý mrak, a o tři dny později jsme se dozvěděli o Katie.“
„Zřetelně si vzpomínám, jak jsem slyšela jeho ikonickou chůzi po chodbě, jak cinká botami o podlahu a klíče se mu houpou ve vzduchu,“ řekla o Garym Cassellovi, který byl sportovním ředitelem drydenské střední školy. „V pátek před svou smrtí vařil na našem seniorském pikniku a to bylo naposledy, co si pamatuji, že jsem ho viděla.“ Cassell zemřel v roce 1999 na náhlou srdeční příhodu.
Reclaiming a legacy
Nešťastná série tragédií tehdy přitáhla velkou pozornost médií. Řekla, že mediální podívaná, jak uprostřed událostí, tak znovu pokaždé, když se k příběhu vrátí, změnila pohled na město.
To se odráží v prohlášení o poslání skupiny Lion Legacy:
Tragédie. To je to, co Dryden tak dlouho definovalo, nebo nás tak alespoň vykreslovala média. A zčásti to byla pravda. Nelze popřít obrovskou ztrátu, kterou jsme utrpěli. Uctít památku všech, kteří byli ztraceni, nejen těch v tragédii, nejen těch v polovině 90. let, ale všech. Naším odkazem je to, jak jsme se sešli. Naším odkazem je naše komunita. Naším odkazem jsou naše úspěchy, ne naše tragédie.“
„Nemělo by se vzpomínat na to, jak zemřeli, ale jak žili a jak se komunita spojila,“ řekl Kowalski.
PŘIPOMÍNKA
Důvody, proč se Kowalski tak angažuje, přesahují vzpomínku na ty, kteří v oněch tragických letech zahynuli. Ke svému poslání se odhodlala, když v roce 2010 zemřel její otec, oddaný komunitní dobrovolník.
„Když zemřel, měla jsem největší strach, že se na něj zapomene,“ řekla. „Stala jsem se nesmírně zapálenou pro to, že si chci připomínat životy všech, kteří v této komunitě odešli, a nejen těch, které si připomínáme kvůli jejich tragickému odchodu.“
Památník
Pamětní zahrada, kde se nachází pamětní kámen. (Obrázek s laskavým svolením webových stránek střední školy v Drydenu.)
Začalo to tím, že se mělo jednat o prostý obřad znovuvysvěcení pamětní skály, která byla věnována osmi zemřelým v 90. letech a dalšímu, který zemřel v roce 2005.
Velká pamětní skála se nachází hned vedle fotbalového stadionu v pamětní zahradě.
Současným drydenským studentům chtěli poskytnout spojení s minulostí, památníky na střední škole a lidmi, kteří za nimi stojí.
Slavnost opětovného vysvěcení, která se uskutečnila během plesu v roce 2014, byla pro skupinu odrazovým můstkem. „Rozrostlo se to v mnohem víc,“ řekl Kowalski.
V letošním roce mohla skupina díky darům od členů drydenské komunity poskytnout maturantům dvě stipendia „Lion Legacy“ v hodnotě 500 dolarů. Na počest trenéra Starra také vztyčili velkou hvězdu na novinářské lóži fotbalového hřiště.
Nově vztyčený památník trenéra Starra. (Obrázek poskytnut.)
Pohled zpět a pohled vpřed
Díky kampani GoFundMe, která za dva měsíce vynesla něco přes 1 700 dolarů, skupina také naplánovala na květen „Pochod na památku“. Kdokoli z komunity může přihlásit jméno ztraceného blízkého – dosud bylo přihlášeno přes 140 jmen. Během pochodu budou jména nahlas přečtena a za každého z nich budou zapáleny svítilny.
Škola a příbuzní zesnulých neuvěřitelně podporují práci, kterou skupina dělá, řekl Kowalski. Největší výzvou byla snaha strukturovat akce citlivým způsobem, který by znovu neotevřel staré rány a nevyvolal další negativní mediální šílenství.
Kowalski uvedl, že stipendia a pochod na památku mají pokračovat každoročně. Ačkoli si není jistá, kam přesně se bude ubírat dál, ví, že ještě neskončila.
„Žiju tady už tak dlouho a tak dlouho se angažuji, že chci něco změnit a chci to využít jako prostředek, jak toho dosáhnout,“ řekla.