Frekvence
Spojené státy
Použití QNB proti Spojeným státům nebylo nikdy hlášeno. V současné době federální vláda USA provádí programy chemické obrany, včetně výzkumu a vývoje, výcviku a vytváření zásob a protilátek, aby připravila zemi na případné chemické teroristické útoky proti občanům a armádě; počáteční reakce však závisí na místních agenturách pro reakci na mimořádné události.
Mezinárodní
Použití QNB bylo naznačeno, ale nepotvrzeno, ve dvou minulých mezinárodních konfliktech.
Dne 16. ledna 1992 zaútočily mosambické vládní síly (přibližně 400 vojáků) na jednu z největších bašt odbojové skupiny RENAMO na jihu Mosambiku, poblíž jihoafrických hranic. Když se pěšky blížily k táboru, bylo nad oblastí spatřeno neidentifikované lehké letadlo. Dostali se pod omezenou palbu z ručních zbraní a kryli se, když nad jejich hlavami došlo k výbuchu, který uvolnil hustý oblak černého dýmu, který se poté rozptýlil. Vítr foukal směrem do týlu formace.
O patnáct minut později došlo k prvním stížnostem: „Začalo být velmi horko. Někteří z nás se z toho zbláznili.“ Cítili silné bolesti na hrudi, byli unavení a žízniví, a když se druhý den ráno napili vody, někteří z nich zvraceli. Jiní říkali, že špatně vidí. V důsledku toho se vojáci stali dezorganizovanými.
Zpráva OSN o tomto incidentu dospěla k závěru, že účinek na vojáky odpovídal použití bojové chemické látky, jako je QNB, ale že vzhledem k absenci analytických údajů nemohla dospět k závěru, že při útoku byla použita bojová chemická látka, protože mezi útokem (leden 1992) a formálním vyšetřováním (březen 1992) došlo ke značné prodlevě.
Přibližně 15 000 lidí se 11. července 1995 shromáždilo ve vesnici Jaglici, která se nachází v Rebublice Srbské v Bosně a Hercegovině. Tato skupina uprchla z 15 km vzdálené Srebrenice poté, co bosensko-srbské síly začaly město ostřelovat. Za účelem útěku před bosenskými Srby začala shromážděná kolona opouštět Jaglici 12. července ve 12:30 hodin, přičemž poslední členové kolony odjeli o 12 hodin později. Hlášený postup kolony byl pomalý kvůli obavám z minových polí. Jednotlivci museli jít v jednom šiku držíce se za ruce, aby se za tmy neztratili v lese a mohli jít ve vzájemných stopách, aby se vyhnuli minám. Pouze zlomek členů kolony nakonec 16. července dosáhl bezpečného území poté, co se několikrát dostal pod palbu bosenskosrbských sil.
Podle výpovědí očitých svědků používali bosenští Srbové různé střely, některé vybuchovaly a jiné vydávaly „podivný kouř“, který nestoupal do vzduchu, ale spíše se šířil směrem ke koloně ve výšce člověka. Velký počet zasažených prý v průběhu pětidenního pochodu trpěl halucinacemi. Následně vzniklo podezření, že bosenskosrbské síly použily k dezorientaci účastníků pochodu bojovou chemickou látku, což přimělo organizaci Human Rights Watch k návštěvě místa v březnu 1996.
V průběhu vyšetřování byly provedeny rozhovory s účastníky pochodu. Následná svědectví naznačovala, že neobvyklou munici mohli použít bosenští Srbové a že dotazovaní sami zažili nebo byli svědky výrazných halucinací jiných osob. Předpokládanou látkou, která tyto účinky způsobila, byl QNB.
Smrtelnost/morbidita
LD50 (smrtelná dávka pro 50 % exponované populace) pro QNB se odhaduje podobně jako u atropinu, což je přibližně 100 mg; QNB však způsobuje zneschopnění při mnohem nižších dávkách. Důležité jsou i další faktory, jako je předchozí zdravotní stav exponovaného pacienta a doba od expozice do poskytnutí lékařské péče
.