Jednou jsem viděl Aristotelův citát: „Přítel všech je přítelem nikoho“. Zveřejnil jsem ho na svém účtu na Instagramu, 28. září 2018. Je to pravda, kterou se celý život řídím. Není nic pravdivějšího než vědomí, že nemůžete být přáteli se všemi.
Je lepší mít tři dobré přátele, nebo šedesát přátel do nepohody? Tato otázka byla předmětem mnoha diskusí i příspěvků na facebooku a instagramu. Můžete věřit člověku, který má několik přátel, nebo věříte, že o vás dost možná mluví s ostatními za vašimi zády? Sdělují ostatním takzvaným „přátelům“ vaše osobní záležitosti a tajemství, o kterých byste raději neměli vědět masám. Já se rozhoduji pro to druhé. Nemůžete věřit člověku, který se chce potýkat s ubytováním, povinnostmi a pospolitostí všech. Proč tomu tak je? Proč člověk nemůže zůstat neutrální? Zeptejte se kohokoli, kdo se ocitl uprostřed konfliktu dvou přátel. Vždycky dojde k rozhovorům, kdy se dva vaši přátelé dostanou do sporu, a vždycky to skončí tak, že o jednom příteli budete mluvit nepříjemně s druhým.
Proč nemůže terapeut léčit rodinné příslušníky a rodinné příslušníky pacientů? Nebo proč policisté nemohou pracovat v oblastech, kde žijí? Nemůžete mít obojí. Dochází ke střetu zájmů. Nelze zachovat „neutralitu“. Je třeba si uvědomit, že ne každý vás bude mít rád, a pokud se tento férový přítel pyšní tím, že je každému společníkem, mějte se na pozoru, že se v rozhovorech s ním objevíte ve společnosti někoho jiného, i když ten „někdo jiný“ není váš nepřítel. Tento „někdo jiný“ může být váš známý nebo někdo, koho jste nikdy neviděli.
Proč tedy někteří lidé stále cítí potřebu být přítelem každého? Musel bych dojít k závěru, že ten, kdo cítí potřebu být „přítelem všech“, má velmi sebestřednou potřebu. Jsou méně empatičtí a stojí na sobecké platformě. Možná se jim líbí pomluvy, které to živí. A i když s takovými lidmi můžeme zůstat přáteli, lidi, kteří jsou „přáteli všech“, je třeba držet v odstupu: na délku paže. Dávejte pozor na to, co možná dělají bez vašeho vědomí. Všímejte si činů, nejen slov.
Někteří z těchto typů přátel si libují v tom, že se ostatní cítí odstrčeni a vyvolávají zmatek. Mají rádi pocit moci, jako by to byla jediná věc v jejich životě, kterou mohou ovládat. „Přátelé pro všechny“ se mohou vyžívat v tom, aby lidé měli pocit, že oni sami mají vliv a mohou ho využít proti vám, ale pokud zůstanete v jejich přízni, mohou svůj samozvaný vliv využít ve váš prospěch. Někdy dokonce mohou převzít to, co říkáte, a překroutit význam nebo změnit kontext. Tuto konverzaci mohou zopakovat kterémukoli ze svých mnoha „přátel“. Nesrovnalosti v příbězích, které vám vyprávějí, jsou jen špičkou ledovce. Uslyšíte také zacyklené příběhy, které absolutně nedávají smysl. Budete se ptát, proč tomu nerozumíte.
Na „přátele všech“ se nelze spolehnout a nikdy se nepřiznají k tomu, že by udělali nějakou z těchto špatností, protože si stále chtějí udržet přátelství… s vámi. Nesnesou pomyšlení, že se na ně někdo zlobí, a pokračují v tom, aby ostatním řekli, že „přítel pro všechny“ vůbec není přítel. Ve skutečnosti jsou špatným přítelem nebo dokonce špatným člověkem. Chtějí být považováni za důvěrníka všech.
Je myslitelné, že tito lidé jsou ve svém vlastním ohledu osamělí. Tím, že mají všechny tyto přátele, vyplňují prázdnotu ve svém vlastním životě. Díky tomu se cítí hodni a výjimeční, jako by měli smysl, protože jsou oblíbení. To pramení z nízkého pocitu vlastního já, nejsou si jisti, kým skutečně jsou. Mají prázdnotu, stesk v duši.
Chcete-li odhalit skutečné motivy přítele, doporučuji nechat přátele, aby se sami rozhodli, aniž byste jim dávali vinu nebo nabízeli vedení. Sledujte jejich jednání a zkoumejte jejich úsudky. Sledujte, jak se chovají k ostatním svým druhům a jak s nimi hovoří. Takto můžete posoudit důvěru.
Nyní nevyhnutelně, intuitivně dochází k poznání, že ne všichni jsme dokonalí. Každý tu a tam udělá chybu, ale vzorce chování je třeba odhalit. Nemluvím o těch, kteří se k druhým chovají pouze přátelsky nebo laskavě. Srdečnost a zdvořilost jsou základními kameny lidskosti. Mluvím o těch, kteří se chlubí tím, že mají spoustu přátel. O těch, kteří neprojevují žádný morální kompas nebo věrnost přátelství. Přátelé, kteří neváhají, když dojde na lámání chleba s těmi, kteří vám ublížili, protože mají pocit, že jim tento druhý člověk nic špatného neudělal, nebo případně mají přání, které je třeba splnit. Lidé se řídí egoistickým chováním. Existuje značný rozdíl mezi úctou a oportunismem.
Ale možná, jen možná tito „přátelé všech“ slouží svému účelu. Vzhledem k tomu, že znají mnoho lidí, mohou pomoci se sociálními kontakty, pracovními příležitostmi, navazováním kontaktů a občas i se starou dobrou zábavou. Je možné, že bychom je měli brát jako to, co jsou, ne technicky vzato naši přátelé, ale ani naši nepřátelé. Nezapomeňte si je však držet od těla. Ať už se k vám chovali jakkoli, ať už udělali cokoli, poznamenejte si to a zapište si to do, jak já říkám, „složky“.