V roce 2009 mi byla poprvé diagnostikována rakovina děložního čípku a okamžitě jsem vyhledala léčbu na klinice MD Anderson. Po šesti brutálních týdnech ozařování a chemoterapie, po nichž následovala dvoutýdenní brachyterapie (vnitřní ozařování), už nádor nebyl viditelný.
O něco málo přes rok později, v říjnu 2010, však lékaři zjistili, že se nádor vrátil.
S manželem jsme se okamžitě vrátili domů a udělali přesně to, co vám každý lékař říká, že NEMÁTE dělat: vyhledávali jsme informace na internetu. Hledali jsme vše, co jsme mohli najít o recidivující rakovině děložního čípku. Bohužel jsme toho moc nenašli.
To, co jsme našli, byl postup zvaný totální pánevní exenterace. Znělo to velmi barbarsky. Určitě jsem si myslela, že nové technologie musely učinit tak radikální operaci zbytečnou. Mýlil jsem se. Ale jsem šťastná, že mohu říct, že jsem se dožila toho, abych mohla vyprávět svůj příběh.
Před vyhlídkou totální pánevní exenterace
Když si ke mně sedla moje onkoložka, doktorka Kathleen Schmelerová, aby mi vysvětlila, co přesně totální pánevní exenterace obnáší, sevřelo se mi srdce. Při této rozsáhlé operaci mi bude odstraněna děloha, děložní čípek, vaječníky, vejcovody a pochva a také močový měchýř a část tlustého střeva, konečníku a střev.
Vše, co jsem četla a považovala za fikci, se stalo skutečností. Jak jsem měla tuto operaci přežít? Co si beze mě počnou můj manžel a děti? Byla jsem ve víru obav. Nemohla jsem ani vyslovit slovo „operace“, aniž bych se rozplakala.
Nalezení podpory a naděje
Doktor Schmeler si uvědomil, že potřebuji pomoc. Nejen pomoc – naději. Kontaktovala další svou pacientku jménem Jodi, která předtím podstoupila totální pánevní exenteraci. Řekla mi, že mohu Jodi zavolat a promluvit si s ní a zeptat se jí na cokoli.
Zavolala jsem Jodi ještě ten večer a mluvily jsme spolu dlouhé tři hodiny. Byla otevřenou knihou pro cokoli, na co jsem se zeptala, ať už to bylo jakkoli osobní. Bylo to velmi osobní.
Byla přesně tím, co jsem potřeboval. Když jsem věděla, že je někdo živý a zdravý, kdo žije život velmi podobný tomu mému, poprvé jsem si uvědomila, že to bude možné. Úleva, která z toho rozhovoru vyplynula, byla k nezaplacení.
Jodi mi nabídla, že se s mým manželem setkáme osobně. Když jsme se setkali, věděla jsem, že budu v pořádku. Strach z operace – radikální, život měnící, děsivé operace – se rozplynul. Když to zvládl někdo jiný, zvládnu to i já.
Moje totální pánevní exenterace
Můj celý přístup k operaci se změnil. Připravovala jsem se, jak jen to šlo, protože jsem věděla, že mě čeká dlouhá rekonvalescence. Domluvili jsme hlídání prarodiči, udělali jsme vánoční nákupy a doháněli účty a prádlo. Teď jsem šla dovnitř s vědomím, že vyjdu na druhé straně.
A přesně to jsem udělala. Třináctihodinová operace proběhla dobře, bez větších komplikací. Rekonvalescence byla dlouhá a někdy nepříjemná, ale byla to prostě jen rekonvalescence. Věřím, že to, že jsem měla Jodi, se kterou jsem si mohla popovídat, rozhodlo o mém zotavení. Ona stále chodila v botách, které jsem teď nosil já. Dokázala mi dát tipy a triky, jak se vypořádat s mým „novým normálem“. Staly jsme se skvělými kamarádkami a dodnes se vzájemně podporujeme.
Poskytování podpory druhým
Měla jsem velké štěstí, že Jodi byla ochotná podělit se o své zkušenosti, aby mi pomohla. Za to jí budu navždy vděčná. Stejně tak doufám, že nyní budu moci pomáhat ostatním. Po mém zotavení mě doktor Schmeler požádal, zda bych byla ochotná hovořit s pacienty, které čeká totální exenterace pánve. Bez váhání jsem souhlasila.
Pokud bych mohla někomu dát jen špetku naděje, pomoci mu rozpustit obavy z neznámého a dát mu najevo, že v tom není sám, pak to rozhodně chci udělat. Minulý rok jsem se stala dobrovolnicí v programu individuální podpory MD Anderson, myCancerConnection, a užívám si každou minutu. Poznala jsem nové lidi a doufám, že jsem jim pomohla tak, jako pomohla Jodi mně. Na této cestě jsem získala nové přátele, se kterými budu vždy cítit spojení.
Někdy jsou překážky, kterým čelíme, prostě děsivé, ale díky podpoře jsem se naučila zůstat sebevědomá a plná naděje. V tomto boji za ukončení rakoviny nejsme sami, a jak jsem se dozvěděla z rozhovoru s Jodi, jakmile si to uvědomíme, je snazší přijmout naději a myslet na sebe jako na přeživší.
Chcete-li požádat o podporu myCancerConnection nebo se přihlásit jako dobrovolník, zavolejte na číslo 1-800-345-6324.