Cíl: Odhadnout počet mrtvých a živě narozených dětí pod 28. týdnem těhotenství za období 2 let v Dánsku a zjistit, jak se vypočtené míry přežití liší při použití tří různých jmenovatelů: 1) počet dětí aktivně léčených na novorozeneckých odděleních (NNU), 2) počet všech živě narozených dětí a 3) počet všech porodů, včetně mrtvě narozených dětí.
Metody: Počet mrtvě narozených dětí a živě narozených dětí ve 20. až 27. týdnu těhotenství byl odhadnut za období 2 let v Dánsku. Údaje o živě narozených dětech a míře přežití byly získány z národní prospektivní studie a Národního registru porodů. Počet žen hospitalizovaných z důvodu spontánního potratu byl získán z The Danish National Health Register; počet mrtvě narozených dětí byl vypočten z těchto údajů.
Výsledky: Odhadovaný počet mrtvě i živě narozených dětí byl podobný v každém týdnu od 20. do 27. týdne těhotenství; přibližně 1 na 1000 živě narozených dětí v každém gestačním týdnu. Ve 23. až 25. týdnu těhotenství se celková šance na přežití významně lišila v závislosti na jmenovateli: aktivně léčené děti 46 % (CI 95 %; 37 %-54 %), všechny živě narozené děti 34 % (CI 95 %; 27 %-41 %), všechny porody včetně mrtvě narozených dětí 14 % (CI 95 %: 11-17 %).
Závěr: Šance na přežití intrauterinního plodu do 26. týdne těhotenství jsou výrazně nižší než uváděné míry přežití z NNU. Nízké procento plodů porozených před 26. gestačním týdnem klasifikovaných jako živě narozené způsobuje, že uváděné míry přežití jsou citlivé na rozdíly ve způsobu interpretace pojmu „živě narozený“.