Cíl: Zkoumat etiologii vztahu mezi předškolní řečí a jazykem a pozdějšími čtenářskými dovednostmi.
Metoda: Tisíc šest set sedmdesát dva dětí ze studie Twins Early Development Study (B. R. Oliver & R. Plomin, 2007) bylo podrobeno komplexnímu hodnocení řeči a jazyka ve 4(1/2) letech. Čtení bylo hodnoceno v 7, 9 a 10 letech. Na data byla aplikována analýza dvojčat s cílem posoudit podíl genetických faktorů a faktorů prostředí na longitudinálních vztazích mezi řečí a čtením a jazykem a čtením.
Výsledky: Fenotypově existuje mírný a stabilní vztah mezi výsledky řeči a jazyka ve 4(1/2)letech a čtením v 7, 9 a 10 letech. Etiologicky, na úrovni individuálních rozdílů, přispívají k souvislostem mezi jazykovými dovednostmi a čtením jak genetické faktory, tak společné faktory prostředí. Naproti tomu genetické faktory mají největší podíl na vztahu mezi ranou řečí a pozdějším čtením. V krajním případě se zdá, že genetické faktory hrají ještě silnější roli při vysvětlování predikce od raných poruch řeči a jazyka k pozdějším výsledkům čtení.
Závěr: Ke vztahu mezi ranými jazykovými schopnostmi a čtením přispívají jak genetické faktory, tak faktory prostředí, zatímco ve vztahu mezi ranou řečí a čtením hrají dominantní roli genetické faktory.