Téma indiánských smluv je dnes v ústavním právu uzavřeným účtem. Dodatkem vloženým do Indian Appropriation Act ze dne 3. března 1871 bylo stanoveno, „že napříště nebude žádný indiánský národ nebo kmen na území Spojených států uznán nebo uznán jako nezávislý národ, kmen nebo mocnost, s nimiž by Spojené státy mohly uzavřít smlouvu: Za předpokladu, že nic z toho, co je zde obsaženo, nebude vykládáno jako neplatnost nebo narušení závaznosti jakékoli smlouvy, která byla s takovým indiánským národem nebo kmenem dosud zákonně uzavřena a ratifikována. „432 Následně byla pravomoc Kongresu odejmout nebo změnit kmenová práva dříve udělená smlouvou vždy potvrzena.433 Zákony upravující práva příslušníků na kmenových územích,434 udělující právo cesty pro železnici přes území postoupené smlouvou indiánskému kmeni,435 nebo rozšiřující působnost zákonů o příjmech z prodeje alkoholu a tabáku na indiánská území navzdory dřívější výjimce ze smlouvy,436 byly potvrzeny.
Na druhou stranu, pokud byla jednotlivým indiánům přiznána určitá vlastnická práva, ať už smlouvou nebo na základě zákona Kongresu, jsou chráněna Ústavou ve stejném rozsahu a stejným způsobem jako soukromá práva ostatních obyvatel nebo občanů Spojených států. Proto Soud rozhodl, že někteří indiánští přídělci na základě dohody, podle níž měli jako částečnou náhradu za to, že se vzdali veškerých nároků na kmenový majetek, obdržet v několika částech příděly pozemků, které měly být po určitou dobu nezdanitelné, získali nabytá práva na osvobození od státních daní, která jsou chráněna pátým dodatkem proti zrušení Kongresem.437
Pravidelnou součástí každého funkčního období Soudního dvora je jeden nebo dva případy, které vyžadují výklad práv původních obyvatel Ameriky na základě nějakého smluvního ujednání vůči federální vládě nebo státům. Ačkoli tedy po desetiletí nebyly sjednány žádné smlouvy a žádné zřejmě již nikdy nebudou, soudní spory týkající se starých smluv budou zřejmě pokračovat.