Letní sucho v roce 1988 bylo ve Spojených státech nejrozsáhlejší za mnoho let. Vzhledem k tomu, že se sucho vyvinulo na různých místech v různou dobu, nelze všechny regionální následky přičítat stejné příčině. Podél západního pobřeží a na severozápadě Spojených států se sucho vyvinulo během roku 1987 v souvislosti s jevem El Niño v tropickém Tichém oceánu v letech 1986 až 1987. Rekordně nízké srážky od dubna do června 1988 vedly k rychlému rozvoji sucha na severu střední části Spojených států. Silné anticyklonální podmínky a severně posunuté tryskové proudění ve vyšších vrstvách atmosféry nad Severní Amerikou byly v tomto období pouze součástí výrazných a charakteristických vln anomálií v atmosférické cirkulaci, které zřejmě vycházely z tropického Pacifiku. Podprůměrné teploty mořské hladiny podél rovníku v Tichém oceánu na severu na jaře 1988 v kombinaci s teplejší vodou od 10° do 20° s. š. vedly k vytvoření severně posunuté, ale stále aktivní intertropické konvergenční zóny (ITCZ) jihovýchodně od Havaje. Výsledky modelu atmosféry s ustáleným stavem planetárních vln naznačují, že anomálie ohřevu atmosféry spojené s posunutou ITCZ mohou způsobit anomální vlnobití přes Severní Ameriku podobné tomu, které bylo pozorováno. Procesy na zemském povrchu pravděpodobně přispěly k závažnosti a přetrvávání sucha, nicméně hlavní příčinou byly s největší pravděpodobností velkoplošné poruchy atmosférické cirkulace spojené s přirozenými výkyvy ve vázaném systému atmosféra-oceán v tropickém Pacifiku.