Upozornění na spoiler: Pokud jste Padesát odstínů šedi nečetli ani neviděli a nechcete vědět, jak to skončí, přestaňte číst.
Po dvou hodinách strávených navazováním vztahu mezi Christianem Greyem a Anastasií Steeleovou zaskočilo Padesát odstínů šedi mnoho diváků svým poněkud náhlým koncem. V několika závěrečných scénách filmu Ana požádá Christiana, aby jí ukázal, jak špatné to může být v jeho herně. Poté, co jí vyhoví a dá jí šest výprasků řemenem, stráví noc v slzách, aby se pak probudila a opustila Christiana. Ana odchází z jeho bytu, nastupuje do výtahu a ve scéně, která odráží jejich první setkání, sledujeme, jak se dveře zavírají… a pak obrazovka zčerná.
Ano, to je opravdu konec filmu. A ano, tak to víceméně proběhlo i v knize.
Přesněji řečeno, v knize scéna začíná, když Ana najde Christiana, jak hraje smutnou hudbu u klavíru, což pak vede k tomu, že si oba povídají o jeho touze ji potrestat a o tom, že jí odmítá říct, proč je takový, jaký je. Ana si nedokáže představit, že by ho opustila, a tak požádá Christiana, aby jí to ukázal. Podle jejích slov „Potrestej mě. Chci vědět, jak zlé to může být.“ Zní vám to povědomě?“
Dále se scéna odehrává stejně jako ve filmu, až na pár drobností. Je tam pásek, on jí šestkrát naplácá a to pro ni všechno změní. Největší změnou však je, že v knize, když ji později v noci navštíví, si k ní lehne do postele a objímá ji, když mu vyznává lásku. Když jí řekne, že ho nemůže milovat, Ana se hned zvedne a odejde, odmítá zůstat přes noc. Když míří k výtahu, zabrání Christianovi, aby ji objal, a řekne mu: „Tohle nemůžu udělat.“
Ve filmu je volba slov trochu jiná. Zdá se to jako malý detail, ale ve skutečnosti to nakonec byl pro tvůrce filmu sporný bod: Když chce Christian ve filmu Anu políbit, křičí na něj, aby „přestal“. Podle Hollywood Reporteru to byla volba autorky knihy E. L. Jamesové; v přepisu scénáře Patricka Marbera Anna místo toho řekla „červená“, což je jinak známé jako její bezpečné slovo.
Ale tady se film rozhodl chytře – nezahrnul do něj to, co se stane po zavření dveří výtahu. Knižní konec je mnohem rozvláčnější – Ana vzlyká během jízdy autem domů, než se konečně dostane do svého bytu, pak se zhroutí na postel a vzlyká dál. V podstatě by fanoušci měli být rádi za náhlý konec filmu; vysílá stejné poselství v kratším čase.
Z hlediska vyprávění příběhu se to však rozhodně zdá jako podivná volba – film po celou dobu svého trvání buduje vztah, aby ho v posledních dvaceti minutách rozbil. Pokud bude první díl Padesáti odstínů nakonec jedinou adaptovanou knihou z trilogie, fanoušci by jistě mohli namítnout, že režisérka Sam Taylor-Johnsonová a její scenáristé měli závěr změnit. Vzhledem k tomu, jak nepravděpodobné je, že by si Universal nechal ujít stroje na peníze, kterými by byly Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody, je pochopitelné, že konec zůstal takový, jaký byl. Vlastně je to asi to nejodvážnější, co film dělá – pokud vůbec, diváci, kteří jdou na Padesát odstínů, nečekají, že věci najednou zčernají.
Ale na druhou stranu, není černá technicky vzato odstín šedé?
Všechna témata v článku
Přihlaste se k odběru EW TV
Získejte rekapitulace a zajímavosti ze zákulisí svých oblíbených seriálů a mnoho dalšího!