Neporazitelný. Znechucený ďábel stál,
a cítil, jak strašná je dobrota, a viděl
Cestnost v její podobě, jak je krásná; viděl a litoval
své ztráty; ale vesele tu pozoroval
svůj lesk viditelně oslabený; přesto se zdál
neohrožený:“Musím-li se utkat,“ řekl,
„nejlepší s nejlepším, odesílatel, ne odeslaný,
nebo vše najednou; více slávy získáme,
nebo méně ztratíme.“Tvůj strach,“ řekl Zefon směle,
„zachrání nás zkouška, co nejmenší může učinit
Samotný proti tobě zlý, a odtud slabý.“
Čert neodpověděl, přemožený hněvem;
ale jako pyšný oř zpupně jel dál,
dupaje na železnou obruč: snažit se nebo utíkat
měl marně; hrůza shůry utlumila
jeho srdce, ne jinak vyděsila. Teď se přiblížili
k západnímu bodu, kde se ty poloobklíčené stráže
právě setkaly a uzavírajíce se stály v švadroně spojené,
čekajíce na další rozkaz. Na něhož jejich velitel
Gabriël zepředu takto hlasitě zavolal:
„Přátelé, slyším krok hbitých nohou
, jak tudy spěchají, a teď letmým pohledem rozeznávám
Ituriëla a Zephona, byť ve stínu;
a s nimi přichází třetí z královského přístavu,
ale vybledlá nádhera chřadne, jenž svou chůzí
a divokým chováním zdá se být knížetem pekel,
než se odtud bez boje rozejde.