Gregory Andrews řekl, že mu aktivisté za práva zvířat vyhrožovali „znásilněním“, „vyhozením do povětří ISIS“ nebo „otrávením jeho rodiny jedem 1080“ kvůli jeho kampani proti divokým kočkám, která mu paradoxně právě vynesla cenu Rady pro invazní druhy.
Přes tyto ojedinělé výhrůžky (některé byly nahlášeny australské federální policii) a kritiku ze strany takových osobností, jako je francouzská herečka Brigitte Bardotová nebo britský zpěvák Morrissey, pan Andrews uvedl, že reakce australské veřejnosti na jeho kampaň byla veskrze pozitivní.
Je odhodlán jít ještě o krok dál a usnadnit cestu rodinám, které si chtějí ze svých obývacích pokojů a dvorů udělat miniaturní útočiště pro tvory, kteří „definují, kdo jsme jako národ“, a ne pro invazivní druhy, jako jsou kočky a králíci, kteří mohou venku napáchat nevýslovné škody.
„Nenapadá mě nic vlastenečtějšího než rozhodnutí vlastnit australské zvíře,“ řekl pan Andrews. „Lidé mohou zaplatit 2500 až 10 000 dolarů za značkového pudla. Proč by nemohli … zaplatit třeba jen 10 procent z této částky za vlastnictví kriticky ohroženého papouška oranžovobřichého, aby pomohli zachovat tento druh? V boji proti vyhynutí musí být na stole všechno.“
Papoušek oranžovobřichý, kterého bývalý viktoriánský premiér Jeff Kennett kdysi památně označil za „vymyšlenou korelu“, když se zdálo, že by mohl zhatit oblíbený průmyslový projekt, je ve volné přírodě prakticky vyhuben. Předpokládá se, že v tasmánských lesích, kde se každoročně rozmnožují, žije pouze 16 těchto ptáků velikosti poupátka.
Zdroje uvádějí, že úsilí o udržení papoušků při životě stojí ročně až 1 milion dolarů.
„Jako státní úředník se vždy zavazuji k odpovědnosti za veřejné peníze,“ řekl pan Andrews. „Opravdu mě znepokojuje, že australská vláda – a to navzdory veškerému úsilí všech – pokračuje ve financování volně žijící populace, která se zmenšuje.“
Tim Faulkner, spolumajitel Australského parku plazů u Sydney, se již léta stará o původní a zachráněné volně žijící živočichy, a to i ve svém domě na předměstí. Z předávání australských zvířat veřejnosti má smíšené pocity, ale nepochybuje o tom, že některé druhy jsou vynikajícími domácími mazlíčky.
Klokoči šedí jsou „přilnaví“, kvočny východní „trochu odměřenější“ na způsob koček, vombati budou „terorizovat váš dvorek“, ale jsou „velmi milující“.
„Kdyby někdo vyměnil kočku za ohrožený druh, jako je kvočna východní, no kamaráde, náš svět by byl mnohem lepší,“ řekl pan Faulkner. „Dělají (původní zvířata) totéž: učí děti empatii a porozumění. Milujeme našeho klokana, zbožňujeme ho.“