Během procesu hojení po zlomenině kosti se v sousedství místa zlomeniny tvoří měkký kalus, který je nahrazen tvrdým kalusem a nakonec je přetvořen do původní konfigurace kosti. Ačkoli se uvádí, že vrstva kambia periostu hraje zásadní roli při tvorbě kalusu, stále nám pro to chybí přímý důkaz in vivo. Abychom prozkoumali buněčnou linii měkkého kalusu, analyzovali jsme proces hojení zlomenin u myší Prx1-Cre;ROSA26 reporter (R26R), Col1a1(3,6 kb)-Cre;R26R, Col1a1(2,3 kb)-Cre;R26R, Sox9-CreERT2;R26R a Sox9-LacZ pomocí barvení X-gal. U myší Prx1-Cre;R26R, u nichž se buňky periostu před zlomeninou barvily na X-gal, byly všechny buňky v měkkém kalusu X-gal pozitivní, zatímco u myší Col1a1(3,6 kb)-Cre;R26R se buňky periostu před zlomeninou barvily na X-gal a měkký kalus byl částečně složen z X-gal pozitivních buněk. Naproti tomu u myší Col1a1(2,3 kb)-Cre;R26R, u nichž byly před zlomeninou označeny zralé osteoblasty v kambiové vrstvě periostu, nebyly v měkkém kalusu v místě zlomeniny žádné buňky X-gal pozitivní. Tyto výsledky naznačují, že většina buněk v měkkém kalusu pochází z mezenchymálních progenitorů v periostu, a nikoli ze zralých osteoblastických buněk. Je zajímavé, že u Sox9-LacZ myší se Sox9-exprimující X-gal pozitivní buňky objevily v periostu přiléhajícím k místu zlomeniny 3 dny po zlomenině. Prokázali jsme to injekcí tamoxifenu myším Sox9-CreERT2;R26R po dobu 3 dnů po zlomenině, takže tyto Sox9-exprimující periostální buňky daly vzniknout buňkám v měkkých a tvrdých kališích. Naše zjištění ukazují, že periostální buňky, v nichž je těsně po zlomenině indukována exprese Sox9, jsou hlavním zdrojem chondrocytů a osteoblastů v kalusu po zlomenině.