Pietro Perugino, rodným jménem Pietro Vannucci, byl malíř umbrijské školy, jehož styl našel vliv v klasickém projevu vrcholné renesance. V devíti letech se vyučil pravděpodobně u Benedetta Bonfigliho (1420-1496). Poté se přestěhoval do Arezza a následně do Florencie, kde asistoval Andreovi del Verrocchiovi (1435-1488) po boku mladého Leonarda da Vinciho (1452-1519). Před vstupem do cechu svatého Lukáše roku 1472 se také učil aplikaci perspektivy v malbě od Piera della Francesca (1412 – 1492). Zde ve Florencii Perugino také jako jeden z prvních praktikoval malbu olejem.
Krátce se vrátil do rodné Perugie (po níž je pojmenován) a poté se kolem roku 1480 přestěhoval do Říma. Tam byla jeho díla v Sixtinské kapli ve spolupráci s Pinturicchiem (1452-1513) opuštěna ve prospěch Michelangelových (1475-1564) děl. Poté cestoval sem a tam, mezi Perugií, Florencií a Římem, se zakázkami ze svého ateliéru ve Florencii. Z tohoto období, nyní v galerii Uffizi, pochází jeho Pieta, netypické dílo, o němž se říká, že je strohé pro umělce, který byl kdysi sentimentální a zbožný, ačkoli je možná raným důkazem Vasariho tvrzení, že byl málo zbožný. Ačkoli bylo poznamenáno, že jeho autoportrét, rovněž v galerii Uffizi, je opatřen náboženskou větou Timete Deum, což je u umělce, který otevřeně nevěřil v nesmrtelnost duše, něco jako rozpor.
V Perugii dostal zakázku na sál Cambio (bankéřů), kde mu možná pomáhal mladý Rafael (1483-1520). V těchto městech vytvořil několik děl, navíc v Trevi, kde vznikly jeho poslední fresky. Z jeho dalších děl v galerii Uffizi jsou to Madona s dítětem a svatými, Portrét Francesca dell Opere, Portréty dona Biaga Milanesiho a Baldassarre Vallombrosana a Agónie v zahradě.
(Tento text byl převzat z hesla www.wikipedia.org o Peruginovi, které je k dispozici pod licencí GNU Free Documentation.)
Chcete vidět díla tohoto umělce?
Rezervujte si návštěvu
.