Ulrich Tröhler zastává tezi, že kvantitativní a kritický přístup k medicíně nevznikl v Paříži v první polovině devatenáctého století, jak se obecně soudí, ale že byl poprvé podpořen v Británii ve druhé polovině osmnáctého století. V této době několik britských lékařů vnímalo potřebu adekvátního empirického hodnocení stávajících a navrhovaných léčebných postupů. Pochopili, že cestou vpřed je odmítnutí tradiční závislosti na dogmatech a složitých patofyziologických teoriích nemocí a namísto toho spoléhání se na srovnávací pokusy s výsledky vyjádřenými čísly – něco, co označovali jako ´medicínskou aritmetiku´.
Kniha, která má kořeny v doktorské práci napsané před více než dvaceti lety, konečně přináší Tröhlerův cenný a fascinující výzkum širokému publiku. Je rámcově rozdělena do tří částí. V první je podán přehled stavu britské medicíny v 18. století a vysvětlení intelektuálních a strukturálních prvků, které umožnily uplatnění nového aritmetického přístupu. Intelektuálním základem byl v podstatě vznik atmosféry ´racionálního empirismu´, obecný důraz na pozorování spíše než na teorii a také hojný výskyt lékařských společností umožňujících šíření těchto názorů. Strukturální změnou byla zvýšená závislost na institucionalizované lékařské péči v nemocnicích a ambulancích a v ozbrojených silách, která umožnila shromáždit dostatečné množství případů pro použití nových metod.
Druhou a nejrozsáhlejší částí je zkoumání současných zdravotnických problémů, které ilustrují Tröhlerovu teorii. Tröhler uvádí, že tato prezentace je určena široké čtenářské veřejnosti, a nepochybně poskytuje jak živý vhled do dobové lékařské praxe, tak přesvědčivý argument pro britský původ kvantitativního hodnocení. Témata, jimiž se zabývá, jsou léčba horečky („rakovina“ 18. století), operace močových kamenů, léčba a prevence kurdějí, digitalis při vodnatelnosti, používání lázeňských vod při revmatických potížích, amputace při zranění končetin ve válce a kontrola syfilidy a oftalmie v armádě. Dokonce i velmi známé věci, jako Lindova práce o kurdějích a Witheringova práce o vodnatelnosti, jsou Tröhlerovým vyčerpávajícím výzkumem znovu oživeny.
Ve třetí a závěrečné části jsou shrnuty hlavní poznatky. Pojednává se o typu mužů, kteří tuto novou medicínu vynalezli – často mimo hlavní proud, ´disidentské´ povahy a z vojenského nebo provinčního prostředí se skotskými vazbami. Zabývá se bezprostředním dopadem ´medicínské aritmetiky´ na každodenní praxi a etickými otázkami, které vyvolala v souvislosti s experimentováním na pacientech. Nejvýznamnější je, že Tröhler nachází nápadné paralely mezi prací ´aritmetických pozorovatelů a experimentátorů´ z osmnáctého a počátku devatenáctého století a probíhajícím vývojem v druhé polovině dvacátého a na počátku jednadvacátého století. Člověk je opakovaně ohromen zjevnou moderností metod, které tito průkopníci medicíny založené na důkazech používali.
Nemám žádné vážné výtky. Název je přímým citátem z osmnáctého století, ale možná by si kniha zasloužila něco inspirativnějšího. Občas Tröhlerova ´skalní švýcarská angličtina´ (jeho vlastní slova) editorům unikala. Jedná se o vědeckou a zábavnou práci. Autor srozumitelně argumentuje s hojností historických detailů, na které důkladně odkazuje. Royal College of Physicians of Edinburgh ji vydala velmi pěkně v měkkém formátu s příjemnými ilustracemi a za překvapivě rozumnou cenu. Vřele ji doporučuji všem, kdo se zajímají o historii nebo budoucnost britské medicíny.