ÚVOD
Candida je součástí normální flóry přibližně 25 % žen, je komenzálním saprofytickým organismem na slizničním povrchu pochvy. Při narušení ekosystému pochvy se C. albicans stává oportunním patogenem. Lactobacillus, aerobní grampozitivní tyčinka, se vyskytuje u 62 až 88 % asymptomatických žen a je regulátorem normální vaginální flóry. Laktobacily vytvářejí kyselinu mléčnou, která udržuje normální vaginální pH 3,8 až 4,5 a inhibuje adherenci bakterií k buňkám vaginálního epitelu. Přibližně 60 % vaginálních kmenů laktobacilů vytváří peroxid vodíku, který inhibuje růst bakterií a in vitro ničí virus lidské imunodeficience (HIV). Laktobacily inhibují růst plísní v pochvě. Při poklesu relativní koncentrace laktobacilů dochází k rychlému přemnožení druhu Candida. Po tradičním režimu 10 až 14 dní perorálního podávání širokospektrých antibiotik se procento žen, které mají vaginální kolonizaci Candida, zvyšuje trojnásobně.
Odhaduje se, že 75 % žen prodělá během reprodukčního období alespoň jednu epizodu vulvovaginální kandidózy (VVC) a přibližně 40-50 % prodělá druhý záchvat.
Candida albicans je zodpovědná za 85 až 95 % vaginálních kvasinkových infekcí. Mezi faktory, které způsobují zvýšenou náchylnost k VVC, patří léčba antibiotiky, těhotenství, nekontrolovaný diabetes mellitus, užívání perorální antikoncepce (zejména vysokodávkovaných preparátů), imunosupresiva a okluzivní syntetické oblečení.
Mezi příznaky VVC patří svědění a vaginální výtok. Mezi další příznaky může patřit pálení vulvy, dyspareunie, vulvární dysurie a vaginální podráždění. Výtok není vždy přítomen a může ho být jen malé množství. Mezi léčebné prostředky patří butokonazol, klotrimazol, mikonazol a terkonazol. Mezi nežádoucí účinky azolů patří pruritus, vulvovaginální pálení, píchání, erytém, kopřivka, podráždění, bolest hlavy a kožní vyrážka.
Med je již od starověku používán jako součást tradiční medicíny. Působí také jako antibakteriální, antioxidační, protinádorový, protizánětlivý a antivirový prostředek. Víra, že med je živinou, lékem a mastí, se přenesla i do dnešních dnů. V dlouhé lidské tradici se med používal nejen jako živina, ale také jako lék. Med obsahuje řadu sloučenin, jako jsou organické kyseliny, bílkoviny, aminokyseliny, minerální látky, polyfenoly, vitaminy a aromatické látky. Bylo zjištěno, že obsahuje významnou antioxidační aktivitu, včetně glukózooxidázy, katalázy, kyseliny askorbové, flavonoidů, fenolových kyselin, karotenoidních derivátů, organických kyselin, aminokyselin a bílkovin.
Med inhibuje růst mikroorganismů a plísní. Antibakteriální účinek medu, především proti grampozitivním bakteriím, je dobře zdokumentován. U mnoha kmenů byly zaznamenány jak bakteriostatické, tak baktericidní účinky, některé z nich jsou patogenní. Antimikrobiální účinek medu je způsoben různými látkami a závisí na botanickém původu medu. Nízká vodní aktivita medu inhibuje růst bakterií. Medová glukózooxidáza produkuje antibakteriální látku peroxid vodíku, ale schopnost produkce peroxidu závisí také na aktivitě medové katalázy.
Varidi A. a kol. ve své studii na devíti kojencích s velkými, otevřenými, infikovanými ranami uvedli, že všichni kojenci vykazovali výrazné klinické zlepšení po pěti dnech léčby lokální aplikací 5-10 ml čerstvého nezpracovaného medu, dvakrát denně. Došli k závěru, že med je užitečný při léčbě pooperačních ran, které jsou infikované a nereagují na běžnou systémovou nebo lokální antibiotickou léčbu.
Med udržuje v ráně vlhké prostředí, které podporuje hojení, a jeho vysoká viskozita pomáhá vytvářet ochrannou bariéru zabraňující infekci. Kromě toho mírná kyselost a uvolňování peroxidu vodíku na nízké úrovni napomáhá jednak obnově tkání, jednak přispívá k antibakteriální aktivitě medu.
Al-Waili NS a Saloom KY dospěli k závěru, že lokální aplikace surového neředěného medu by mohla rychle vymýtit bakteriální infekce, zkrátit dobu užívání antibiotik a pobytu v nemocnici, urychlit hojení rány, zabránit dehiscenci rány a nutnosti opětovného šití a vést k minimální tvorbě jizev u žen s pooperačními infekcemi rány způsobenými grampozitivními a gramnegativními bakteriemi po císařském řezu a hysterektomii.
V celosvětovém měřítku se zvyšuje výskyt infekcí způsobených bakterií rodu Candida. Závažnost těchto infekcí je umocněna rostoucí mírou rezistence vůči lékům. Některé medy mají významnou antimykotickou aktivitu proti klinickým izolátům druhu Candida. Nejdůležitější je, že minimální inhibiční koncentrace těchto medů by byla dosažitelná v klinickém prostředí.
Ve studii provedené Mercanem a kol. vykazoval med vysokou antikandidovou aktivitu na C. albicans, P. aeruginosa, E. coli a S. aureus. Vzorky medu, které byly získány z Izmiru, se ukázaly jako účinnější inhibitory proti P. aeruginosa, E. coli a S. aureus. Med, který byl získán z Muğly, vykazoval vysokou antikandidovou aktivitu na C. albicans.
Ve studii Al-Wailliho byla směs medu, včelího vosku a olivového oleje účinná při snižování příznaků dermatitidy a během sedmidenního pokusu vymýtila C. albicans u 50 % kultivačně pozitivních pacientů.
Protože mezi uváděnými studiemi byly rozdíly a o účinku íránských medů toho nebylo mnoho známo, podařilo se nám prostudovat in vitro účinek medu ze středního Íránu a porovnat jej s účinkem mikonazolu na Candida albicans. Protože Lactobacillus je normální vaginální flóra, která chrání vaginální ekosystém, a narušení tohoto ekosystému je důležité při vaginálních infekcích, včetně kandidózy, byl studován také účinek medu na Lactobacillus.
.