Diskuse
Podle zoonotické infekce mezi člověkem a zvířetem jsou tito parazité, A. reconditum a D. immitis, velmi důležití v endemických oblastech a každoroční testování je nezbytné pro detekci, léčbu a kontrolu infekce.11
V zásadě je patogenní dospělé stadium D. immitis. Jedná se o nejčastější infekci v tropickém, subtropickém a mírném podnebí.12 Dirofilarióza je jednou z nejvýznamnějších infekcí přenášených vektory více než 60 druhů komárů.
Dirofilariová infekce v endemických oblastech se rozšiřuje. Írán je jednou z endemických oblastí této infekce. V Íránu byla infekce D. immitis u psa poprvé hlášena v roce 1970. V různých oblastech Íránu byla dosud D. immitis stanovena pomocí parazitologických (tj. Knottova metoda) a sérologických metod. Infekce tímto parazitem byla zjištěna ve většině oblastí s výjimkou Mašhadu. Mikrofilár je v krvi přítomen v noci (od 23:00 do 1:00), nicméně dochází k určitému střídání, které se liší podle různých zemí, hodin a ročních období, což je obvykle nejvíce patrné v odpoledních hodinách a v letním období. V Íránu byl ve studii, kterou provedli Ranjbar Bahadori a Eslami, pozorován nárůst počtu mikrofiltrů spočítaných v 1 ml krve v 1:00 hodin ráno (3316 mikrofiltrů) a pokles v poledne (668 mikrofiltrů).13 Tyto výsledky byly v souladu se studiemi, které provedli Eslami a Meshgi na infikovaných psech v Teheránu a Tabrízu.14 V této studii byly vzorky odebírány v odpoledních hodinách a také v letním období.
Také procento infekce D. immitis u psů s různým využitím a v různých oblastech Íránu je následující: V západní části Kaspického moře (51,40 %), ve východní části Kaspického moře (7,69 %), v Urmii, provincii Západní Azarbajdžán (24,80 % u ovčáckých psů), v Tabrízu, provincii Východní Azarbajdžán (8,40 % u městských a venkovských psů), v Meškinšahru, provincii Ardábel (34,40 % u městských a venkovských psů), v Tabrízu, provincii Západní Azarbajdžán (8,40 % u městských a venkovských psů).60 % u ovčáckých psů), Šíráz, provincie Fars (9,50 %) a Ahváz, provincie Chuzestán (11,70 % u ovčáckých psů), Teherán, provincie Teherán (2,00 %), a Garmsar, provincie Semnan (12,29 % u toulavých psů) byla zaznamenána infekce.9,15-19 Jak je vidět, procento nakažených ovčáckých psů D. immitis v provincii Hamedan bylo nižší než u ovčáckých psů v provinciích Západní Azarbajdžán (Urmia), Ardabil (Meshkin-shahr) a Chuzestan (Ahvaz).
Nejdůležitějším faktorem v epidemiologii tohoto parazita jsou klimatické podmínky. Srovnání povětrnostních podmínek v uvedených oblastech ukázalo, že míra teploty v provincii Hamadán byla nižší než ve městě Tabríz (8,40 %), s chladným počasím a suchým klimatem, byla však vyšší než ve městě Meškinšahr (34,60 %), s chladným a relativně suchým počasím, zatímco roční srážky a vlhkost v Meškinšahru byly vyšší než v Hamadánu.
Zdá se, že mezi uvedenými faktory jsou srážky a míra vlhkosti důležitější než ostatní klimatické faktory. Toto téma srovnává infekce na východ od Kaspického moře (7,69 %) s mírným počasím, vlhkým klimatem a menším množstvím ročních srážek a na západ od Kaspického moře (51,40 %) s mírným počasím, vlhkým klimatem a větším množstvím ročních srážek.9,16,17
V této studii bylo ze 157 odebraných vzorků celkem 22 případů (14,00 %) infikováno mikrofiláriemi, z toho 15 případů (9,55 %) bylo infikováno A. reconditum a 7 případů (4,45 %) D. immitis.
V morfometrických výsledcích byla průměrná délka mikrofilárie D. immitis 311,79 ± 9,83 µm a A. reconditum 228,16 ± 12,08 µm. Výsledky délky mikrofilár v této studii byly v souladu s jinými studiemi v Íránu a jiných zemích. Výsledky ukázaly stejnou citlivost obou metod. Specificita molekulární metody však byla vyšší.
Všeobecně se věk infekce u psů lišil, ve většině oblastí byla infekce stanovena mezi 3. a 15. rokem života. V této studii byli vyšetřovaní psi z hlediska věkových skupin rozděleni do čtyř kategorií (< 1, 1-2, 2-3, ≥ 4), nejvyšší procento infekce bylo zaznamenáno ve věkové skupině čtyř let.
Přítomnost mikrofileru v krvi představuje infekci, nicméně důležité je, že přibližně 30,00 % infikovaných psů s dospělými červy nemělo v oběhovém systému žádný mikrofiler. Citlivost modifikovaného Knottova testu a molekulárních testů tedy nebyla dostatečná a vykazovala falešně negativní výsledek. Absence infekce může mít jednoznačný důvod. Modifikovaný Knottův test je však levný a relativně rychlý a nadále se používá jako dobrá diagnostická metoda.
Sekvence ITS2 mezi D. immitis a A. reconditum mají společné sekvence i odlišné sekvence, v této studii byla k rozlišení použita sekvence ITS2. Vzhledem k rozdílům byla možná existence kmenů v rámci D. immitis, což vyžaduje další vyhodnocení, a výsledky sekvenování potvrdily, že A. reconditum má stejný rod a druh v různých částech světa. V databázi GeneBank dosud nebyly sekvence ITS2 genu Dirofilaria a Acanthocheilonema z Íránu zaznamenány. Úroveň infekce v Íránu se v různých oblastech liší. Nejvyšší míra infekce D. immitis je z provincie Gilan (51,40 %) u toulavých psů a nejnižší výskyt byl hlášen ve městě Mashhad (0,00 %). Také infekce v tropických oblastech, jako jsou města Shiraz a Ahvaz, u ovčáckých psů nebo venkovských psů s různým využitím byly hlášeny v 9,50 %, resp. 11,70 %.9,18
Naproti tomu infekce dirofiláriemi u masožravců nebyla v mnoha částech Íránu studována. Míra infekce, 8,40 %, u psů ve městě Tabríz s nižšími teplotami a vlhkostí je ve srovnání s provincií Hamadán téměř totožná. Také ve městě Meshkinshahr byla zjištěna míra infekce 34,60 % u psů. Kontaminace ve výše uvedených oblastech v provincii Hamadán byla značně nízká. Ke zjištění přesnějšího stavu této infekce je však třeba provést další odběr vzorků. Po zjištění důležitosti této problematiky je třeba provést rozsáhlejší výzkum, pokud jde o prevalenci infekce v zemi a její přenos a rozšíření.
.