Abstrakt
Struktura lidského plicního acinu byla popsána jen zřídka. Cílem studie bylo zjistit strukturu větvení respiračních bronchiolů a alveolárních kanálků v lidském acinu z periferní části plic, kde prostorové omezení mohlo ovlivnit strukturu větvení dýchacích cest. Plíce byly získány od 18leté oběti dopravní nehody a fixovány v inflaci pod tlakem 25 cm H2O. Blok byl vyříznut ze spodního okraje pravého dolního laloku a vložen do plastu. Byly vyříznuty sériové řezy a sledován vzor větvení dýchacích cest, kterým je podřízena terminální bronchiola. Acinus byl ze dvou stran ohraničen pleurou a ze zbývajících stran septem pojivové tkáně. Terminální bronchiol se dělil na dva respirační bronchioly, z nichž každý dával vzniknout čtyřem systémům alveolárních kanálků. Mezi po sobě jdoucími systémy alveolárních kanálků pokračovaly respirační bronchioly jako samostatné dýchací cesty, které se směrem k periferii postupně alveolizovaly, ale nepředcházely jim další větve respiračních bronchiolů. Směrem k periferii, k okraji plic, se systémy průdušek stávaly méně složitými. Celkový objem acinu byl podobný objemu zjištěnému v předchozích studiích. Tento způsob větvení nebyl dosud u lidského acinu popsán.