Délka doby, za kterou se vyrovnáte s rozchodem, je klasickým diskutovaným tématem. Pokud patříte do tábora příznivců seriálu „Sex ve městě“, sledujete, že to trvá zhruba polovinu času, než kolik trvá vztah.
Jiní se utvrzují v tom, že na vyléčení zlomeného srdce nelze stanovit časovou osu (což je také skvělá výmluva pro to, abyste se najedli a rozbrečeli se do kbelíku KFC i po uplynutí jednoho roku).
A pokud jste Taylor Swift, jste docela v háji.
Pokud vás vaše kamarádka i po šesti měsících otravuje s detaily rozchodu a používá cokoli z výše uvedeného jako ospravedlnění svého trápení, můžete ji nyní umlčet tímto zjištěním:
Vědci v časopise Journal of Positive Psychology zjistili, že 11 týdnů po prožitém rozchodu bylo 71 procent účastníků schopno hodnotit svůj vztah pozitivně.
Souhlasili s pozitivními výroky, jako například: „Hodně jsem se o sobě naučil/a“, „Osobnostně jsem vyrostl/a“ a „Jsem více cílevědomý/á“. Něco jako v té písničce od Britney Spears „Stronger.“
Jistě, možná ještě budete chtít svému bývalému partnerovi zničit život (uklidni se, Taylor), ale aspoň si uvědomíte, že ten váš ještě úplně neskončil.
Přibližně po třech měsících se na tuto zkušenost budete dívat pozitivněji, než když jste se poprvé rozešli a mysleli si, že jste promarnili nejlepší léta svého života (ne, to se ve skutečnosti odehrálo už na základní škole – čas na spaní, svačiny zdarma, stresování se kvůli barevným tužkám — páni, my jsme se měli dobře!).
Zajímavé je, že tyto výsledky platily bez ohledu na to, zda byla osoba odkopnutá nebo odkopnutá. Pokud patříte k lidem, kteří mají z ukončení vztahu špatný pocit, nebojte se, váš bývalý vás stejně nenávidí, oba se s tím vyrovnáte.
Ale tím věda nekončí (pokud nejsme za Bushovy vlády). Podle vědců ze Stony Brook University je tak těžké nechat odejít bývalé je proto, že jsou vlastně crack. Ano, váš mozek je závislý na lásce. Tentokrát je to tak trochu jako v písničce Roberta Palmera.
Když se přistihnete, že píšete krkolomné e-maily, necháváte opilé zoufalé hlasové zprávy a sledujete jeho check-in body na Foursquare, svádějte to na své nucleus accumbens, oblast mozku spojenou s odměňováním, která podle vědců tuto závislost ukrývá.
Tenkrát jste napsali skutečnou ódu na penis svého bývalého? Jo, to z tebe určitě mluvily drogy.
A protože rozchody opravdu stojí za houby, je tu ještě víc důkazů, že nejsme vybaveni na to, abychom je dobře zvládali. Studie v časopise Psychological Science Journal zjistila, že se nám skutečně zpomaluje tep, když jsme nečekaně odmítnuti.
Ten mdlý pocit, který máte, když vám přítelkyně řekne: „Musíme si promluvit“, je velmi reálný a mohl by vysvětlovat, proč se po rozchodu cítíme tak zpomalení a vyčerpaní.
Všechny ty případy, kdy se k vám váš bývalý snaží doplazit zpátky a říká: „Ten rozchod mě uvnitř opravdu bolí,“ a vy si myslíte, že to jen trochu dramatizuje? No, nechci se vás zastávat, ale bolest z rozchodu je skutečně skutečná bolest.
Studie neurozobrazování zjistily, že odmítnutí, dokonce i cizím člověkem, aktivuje podobné oblasti v mozku, když prožíváme fyzickou bolest.
Možná jsme mu měli věřit, když říkal: „Mám pocit, jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi a rozdrtil ho kovovou lžící.“
Zapomeňte však, že příšerným zpěvem Kelly Clarksonové „Co tě nezabije, to tě posílí“. A na všechno ostatní je tu čokoládový dort a bramborové lupínky.
Smutek a zoufalství jsou bohužel také součástí procesu rozchodu. I když jsme asi nepotřebovali, aby nám to věda řekla, v jiné studii skenování mozku vykazovali ti hluboce rozrušení z rozchodu vzorce mozkové aktivity odpovídající chronické depresi a smutku.
Což se zdá být docela zřejmé, vzhledem k tomu, že většina z nás se chce po těžkém rozchodu zašít v ložnici, poslouchat smutné písničky a předstírat, že neskočí.
U těch, kteří byli ještě více než šest měsíců po zpřetrhání vazeb stále zavěšeni na bývalého, byly navíc zjištěny „mozkové vzorce odpovídající depresi, jako je snížená aktivita v insulární a přední a zadní cingulární kůře.“
To je akademická řeč pro to, že když jste opravdu, ale opravdu smutní, je narušen i váš neurologický stav.
Kdo má najednou chuť na Zoloft?!“
Díky, vědo, za to, že dáváš smysl něčemu, co nám v danou chvíli připadá, že nedává žádný smysl.
Díky, vědo, za to, že dáváš smysl něčemu, co nám v danou chvíli připadá, že nedává žádný smysl.