Potraty nezpůsobují deprese, ačkoli ženy, které trpí depresemi a úzkostmi, mohou mít větší pravděpodobnost, že podstoupí potrat, uvedli ve středu vědci.
Studie je nejnovějším důkazem, že potraty nezpůsobují deprese. Politiky, které uvádějí poškození duševního zdraví jako důvod pro omezení přístupu k interrupcím, se nezakládají na skutečnosti, napsali vědci v časopise Journal of the American Medical Association’s JAMA Psychiatry.
„Důsledky interrupcí pro duševní zdraví byly použity k ospravedlnění státních politik, které omezují přístup k interrupcím ve Spojených státech,“ uvedl tým pod vedením dr. Julií Steinbergovou z katedry rodinných věd na Marylandské univerzitě, napsal.
Je to obtížné studovat, protože žádný výzkumník nemohl eticky náhodně přiřadit těhotné ženy, aby buď potrat podstoupily, nebo ne. Další nejlepší věcí je studovat velkou skupinu žen, z nichž některé otěhotněly a některé ne, a některé, které potrat podstoupily a jiné ne.
Použili rozsáhlou dánskou národní databázi zahrnující téměř 400 000 žen narozených po roce 1980.
Steinbergův tým porovnával ženy, které si nechaly předepsat antidepresiva, s ženami, které je nepředepsaly. Dánská databáze obsahuje také podrobnosti o potratech – což se může méně přesně projevit v amerických datech, kde potraty mohou, ale nemusí být zaznamenány.
„Ve srovnání se ženami, které potrat nepodstoupily, měly ty, které potrat podstoupily, vyšší míru užívání antidepresiv,“ napsali vědci. „Podrobný pohled na data však naznačuje, že vyšší míra užívání antidepresiv nesouvisí tolik s potratem jako s jinými rizikovými faktory deprese u žen, které potrat podstoupily.“
„To znamená, že zvýšené riziko deprese se nezměnilo od roku před potratem do roku po něm. A v rozporu s dřívějšími tvrzeními, že potrat má dlouhodobé nepříznivé účinky, se riziko deprese snižovalo s delším časem, který uplynul po potratu,“ dodali.
Ženy, které měly děti, zpočátku užívaly antidepresiva méně často – možná kvůli neochotě užívat jakékoli léky během kojení a péče o novorozence. Poté však míra užívání antidepresiv stoupla více u žen, které měly děti, než u těch, které děti neměly.
Zjištění by neměla překvapit nikoho, kdo se zabýval lékařskými studiemi o míře potratů, uvedly Dr. Nada Stotlandová z Rush University a Dr. Angela Shresthaová z University of Illinois v Chicagu.
„Navzdory desetiletím studií, které ukazují, že potraty nezpůsobují duševní onemocnění, se množí dezinformace,“ napsaly v komentáři.
Některé skupiny bojující proti potratům tvrdí, že psychiatři mají diagnózu zvanou „postabortivní syndrom“ nebo „postabortivní stresový syndrom“, ačkoli žádná taková diagnóza v lékařských textech neexistuje.
Ženy, které se již nacházejí ve stresové situaci, se mohou rozhodnout pro interrupci, protože nezvládají těhotenství a výchovu dítěte, napsali Stotland, bývalý prezident Americké psychiatrické asociace, a Shrestha, který se věnuje psychiatrii.
Téměř třetina amerických psychiatrů se rozhoduje pro interrupci.amerických žen podstoupí potrat do 45 let věku, poznamenali.
„Potraty podstupují z těchto důvodů: přetrvávající duševní onemocnění, včetně poruch spojených s užíváním alkoholu a návykových látek, aktuální závazky, násilí ze strany intimního partnera, včetně vynuceného nebo vynuceného sexu, nezralost, chudoba, potřeba dokončit vzdělání a nedostatečná sociální podpora,“ napsali.
Přičemž jazyk kolem stresu, úzkosti a duševního zdraví je nejasný.
„Anglický jazyk svádí k záměně duševních nemocí, jako jsou poruchy nálady a úzkosti, s normálními lidskými prožitky, jako je smutek a úzkost,“ napsali.
„Tohoto zmatku využívají protipotratoví aktivisté jak ve vědeckých publikacích, tak ve veřejné politice.“
Aktivisté proti potratům zkreslovali i další lékařská fakta, aby ospravedlnili omezení přístupu k potratům, včetně často vyvráceného tvrzení, že potraty zvyšují riziko rakoviny prsu. To se týkalo i krátkého incidentu za prezidentství George W. Bushe, kdy federální agentury spadající pod ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí uváděly toto nepravdivé tvrzení v brožurách.