Povstání v Jemenu v letech 2011-12

Povstání

Na konci ledna 2011 – poté, co lidové povstání v Tunisku, známé jako Jasmínová revoluce, donutilo prezidenta Zína al-Abidína Ben Alího odstoupit od moci a inspirovalo podobné protesty v Egyptě – se v Saná a několika dalších jemenských městech sešly tisíce protestujících, aby vyzvaly Alího k odstoupení z funkce prezidenta. Protestující skandovali prodemokratická hesla a odsuzovali chudobu a korupci na úřadech. Na rozdíl od egyptských a tuniských protestů, které se zdály mít málo centralizované vedení, se zdálo, že protesty v Jemenu organizovala a řídila koalice jemenských opozičních skupin. Jemenské demonstrace probíhaly bez větších násilností mezi protestujícími a bezpečnostními silami. V reakci na demonstrace učinil Ṣáliḥ několik ekonomických ústupků, včetně snížení daní z příjmu a zvýšení platů státních zaměstnanců. V únoru slíbil, že až mu v roce 2013 skončí stávající funkční období, nebude se ucházet o znovuzvolení, a slíbil, že jeho syn ho v úřadu nenahradí. Tento krok neuspokojil protestující, kteří upozorňovali, že Ṣāliḥ nedodržel předchozí slib, že nebude usilovat o znovuzvolení v roce 2006.

Proti ústupkům Ṣáliḥ pořádali protestující každodenní shromáždění, na kterých se často střetávali se stoupenci Ṣáliḥ, kteří útočili kameny, holemi a občas i střelnými zbraněmi. Tisíce jemenských univerzitních studentů a čerstvých absolventů uspořádaly 20. února v areálu univerzity v Saná sit-in a slíbily, že svůj protest neukončí, dokud Ṣáliḥ neodstoupí z funkce prezidenta. Ṣāliḥ se bránil výzvám k jeho sesazení s tím, že jeho brzký odchod by v zemi způsobil chaos.

Střety mezi protestujícími a policií pokračovaly i v březnu a vedly k několika dalším obětem na životech. Dne 10. března se Ṣāliḥ pokusil protestující opět uklidnit příslibem vypracování nové ústavy, která by posílila parlament a soudnictví. Uvedl, že návrh ústavy bude předložen k referendu do konce roku. Opozice tuto iniciativu okamžitě odmítla a nadále volala po Ṣāliḥově okamžitém odchodu.

Stále násilnější taktika používaná bezpečnostními silami proti protestujícím oslabovala podporu Ṣāliḥ v jemenské vládě a oslabovala jeho moc. Dne 18. března zahájili Ṣāliḥovi loajalisté v civilním oblečení palbu na demonstranty v Saná a zabili nejméně 50 lidí. Tato epizoda přiměla desítky jemenských úředníků, včetně diplomatů, ministrů vlády a členů parlamentu, aby na protest rezignovali. Dne 20. března generálmajor Ali Mohsen al-Ahmar, velitel 1. obrněné divize armády, oznámil podporu opozici a slíbil, že k ochraně protestujících použije své jednotky. Zběhnutí Ahmara, považovaného za nejmocnějšího vojenského důstojníka v Jemenu, bylo rychle následováno podobnými oznámeními několika dalších vysokých důstojníků. Zběhnutí dále zvýšilo napětí v Saná, kde zběhlé vojenské jednotky i ty, které jsou stále pod Ṣáliḥovou kontrolou, rozmístily na klíčových místech v okolí města tanky a obrněná vozidla.

Dvaadvacátého března Ṣáliḥ opět odmítl okamžitě odstoupit a místo toho nabídl odchod z funkce v lednu 2012, po parlamentních volbách. Opozice jeho nabídku odmítla. S rostoucím tlakem na odstoupení Ṣāliḥ zahájil jednání s vojenskými důstojníky, politickými představiteli a zástupci kmenů, aby rozhodli o podmínkách jeho odchodu. Dne 26. března se objevily zprávy, že dohoda je na spadnutí, a sám Ṣāliḥ ještě posílil dojem, že se chystá odstoupit, když ve svém projevu prohlásil, že předá moc pouze do „bezpečných rukou“, aby země neupadla do chaosu. Nicméně 28. března, uprostřed zpráv, že jednání uvázla na mrtvém bodě, se Ṣāliḥ opět tvářil vyzývavě a prohlásil, že již nebude dělat ústupky opozici.

23. dubna Ṣāliḥ naznačil, že přijímá plán navržený Radou pro spolupráci v Zálivu (GCC), který by ho zbavil moci a zahájil přechod k nové vládě. Plán vyžadoval, aby Ṣāliḥ odstoupil 30 dní poté, co formálně požádá premiéra o vytvoření vlády národní jednoty, která by zahrnovala členy opozice, výměnou za záruku imunity před trestním stíháním pro Ṣāliḥa a jeho spolupracovníky, včetně rodinných příslušníků a bývalých úředníků. Po Ṣāliḥově rezignaci by o 30 dní později následovaly prezidentské volby. Plán byl brzy schválen jemenskou opozicí, ačkoli mnoho protestujících rozzlobilo ustanovení poskytující Ṣáliḥovi imunitu. Počátkem května iniciativa ztroskotala, když Ṣáliḥ na poslední chvíli stáhl svou podporu a odmítl dohodu podepsat. O tři týdny později, po provedení některých formálních změn v dohodě, zástupci Ṣāliḥ oznámili, že je připraven dohodu podepsat. Dne 22. května však Ṣāliḥ na poslední chvíli opět odmítl podepsat, což způsobilo, že GCC pozastavila své úsilí o zprostředkování. Vzhledem k tomu, že šance na vyjednání dohody se zdály být mizivé, zesílily násilné střety mezi loajalistickými a opozičními silami. Ve dnech, které následovaly po Ṣāliḥově odmítnutí podepsat dohodu GCC, vypukly v Saná těžké boje mezi pro-opozičními kmenovými milicemi a jednotkami věrnými Ṣāliḥovi, při nichž zahynuly desítky lidí.

3. června Ṣaliḥ utrpěl rozsáhlé popáleniny a střepinová zranění, když explodovala bomba nastražená v prezidentském paláci v Saná. Následujícího dne byl převezen na léčení do Saúdské Arábie a funkci zastupujícího prezidenta v jeho nepřítomnosti vykonával jeho viceprezident ʿAbd Rabbuh Manṣūr Hadī. Jemenští představitelé tvrdili, že se Ṣāliḥ rychle vrátí do Jemenu a ujme se svých povinností, ale členové opozice jeho nepřítomnost uvítali jako příležitost k vyjednání dohody o předání moci, která by ho formálně zbavila moci.

I když byl Ṣāliḥ mimo zemi, snahy opozice o vyjednání předání moci zřejmě vázly. V září v Saná opět vypukly přestřelky mezi opozicí a silami věrnými Ṣāliḥovi. Uprostřed rostoucích obav z občanské války se 23. září Ṣāliḥ náhle vrátil do Jemenu.

23. listopadu po několikadenním vyjednávání Ṣāliḥ podepsal dohodu o předání moci viceprezidentu Hadímu. Podle mezinárodně zprostředkované dohody se měly prezidentské volby s Hadím jako jediným kandidátem na hlasovacím lístku konat v únoru 2012, přičemž Ṣāliḥ si do té doby ponechal titul prezidenta. Hadī by poté vykonával funkci prezidenta po dobu dvou let a řídil by sepisování nové ústavy. Volby proběhly podle plánu v únoru a Hadī složil prezidentskou přísahu 25. února.

.