V letošních prezidentských volbách zaznívají od Donalda Trumpa a některých jeho příznivců poměrně často výrazy jako „právo a pořádek“ a „mlčící většina“.
Tyto výrazy odkazují na dřívější prezidentské volby, které se konaly v roce 1968. Tehdy šlo o souboj tří stran: bývalého viceprezidenta Richarda Nixona, republikána, úřadujícího viceprezidenta Huberta Humphreyho, demokrata, a kandidatury třetí strany, jižanského segregacionisty, guvernéra Alabamy George Wallace.
Stejně jako v roce 2020 se prezidentské volby v roce 1968 konaly uprostřed městských nepokojů, rostoucí násilné kriminality, rasového napětí, střetů mezi demonstranty a policií a vysoké míry politické polarizace.
Navzdory těmto paralelám při pohledu na volby v roce 1968 a jejich srovnání s letošními skutečně vyniknou rozdíly, nikoli podobnosti.
Centrické vyrovnání
Ačkoli události roku 1968, jako byly nepokoje ve městech, vražda Martina Luthera Kinga mladšího a intenzivní boje ve Vietnamu, byly polarizující, obě hlavní strany stály ve většině otázek mnohem blíže sobě než nyní.
V roce 1968 byli demokraté jako celek spíše centristickou stranou, v jejíchž řadách bylo mnoho konzervativních bílých jižanů v Kongresu i ve státních a místních úřadech. Tito Dixiecrats, jak se jim říkalo, měli tendenci vyvažovat vliv severních liberálů ve straně.
Republikánská strana byla tehdy také výrazně centrističtější, měla mnoho umírněně konzervativních voličů a zákonodárců, kteří omezovali takzvané „hnutí konzervativního křídla“ GOP.
O výrazně centrističtější orientaci systému dvou stran pak svědčí i to, jaké prezidentské kandidáty si demokraté a republikáni v roce 1968 vybrali. Oba byli kvintesencí establishmentu.
Kandidát demokratů Hubert Humphrey byl ve většině ohledů tradičním liberálem Nového údělu, typem FDR inspirovaného, prounijního a antikomunistického levicového středu, jehož formující politickou zkušeností byla Velká hospodářská krize.
Kandidát Republikánské strany Richard Nixon byl známý především tím, že působil jako muž č. 2 v umírněně konzervativní Eisenhowerově vládě. Ačkoli se tyto hlavní liberální názory New Dealu a Eisenhowerovy republikánské názory výrazně lišily, byly si přesto bližší než formy liberalismu a konzervatismu, které v demokratické a republikánské straně převládají dnes.
Nezávislý kandidát toho roku, George Wallace, byl rušivou a polarizující postavou. Nakonec skončil ve volbách až na třetím místě, protože jeho protikandidát, generál Curtis LeMay, odradil voliče svou velmi jestřábí rétorikou ohledně války ve Vietnamu.
Kandidatura Wallace však volby ovlivnila, protože jeho popularita na Jihu (kde zvítězil v pěti státech) zvýšila možnost, že žádný z kandidátů nedosáhne většiny ve Sboru volitelů, což by volby přehodilo do Sněmovny reprezentantů USA.
Wallaceova kandidatura rovněž ovlivnila situaci tím, že přispěla k pokračující erozi podpory Demokratické strany mezi bílými obyvateli Jihu, což byl trend, který nakonec změnil americkou politiku.
V roce 1968 však Wallaceův hlavní vliv na závod spočíval v tom, že přitáhl hlasy, které by jinak získal Nixon, který následně zvítězil pouze s plným počtem – 43 % – celonárodních hlasů.
Tento typ souboje tří stran a jeho důsledky se velmi liší od letošního prezidentského závodu, který je v podstatě závodem dvou osob.
Staré apely nemusí fungovat
Některé z nejdůležitějších otázek v roce 1968 se také zásadně lišily od těch dnešních.
V tom roce patřily k nejvlivnějším faktorům, které rozhodovaly o výsledku voleb, prudce rostoucí inflace a válka ve Vietnamu. To je ve výrazném kontrastu s rokem 2020, kdy je inflace velmi nízká a žádná zahraničněpolitická otázka nemá takovou váhu jako Vietnam v roce 1968.
A některé z hlavních problémů v roce 2020, jako je pandemie koronaviru, klimatické změny, zdravotní péče, vysoká nezaměstnanost, imigrace, obchod a úpadek střední třídy (což se v roce 1968 ještě nestalo), před 52 lety neexistovaly.
Také protesty proti rasové nerovnosti a policejní brutalitě v roce 2020, v některých ohledech podobné těm z roku 1968, jsou odlišné, protože tehdy se soustředily na odpor proti starému systému segregace Jima Crowa, nikoli na méně zjevný systémový rasismus zakořeněný v ekonomické nerovnosti a masovém věznění.
Testování stejného přístupu
Jsou-li roky 1968 a 2020 tak odlišnými volebními roky, proč se fráze spojené s prvním z nich měly tendenci objevovat v předvolebních projevech prezidenta Trumpa?
Trump, kterému bylo v roce 1968 22 let, je dost starý na to, aby si pamatoval prezidentské volby v roce 1968, které byly první, v nichž mohl volit. Nepochybně si také pamatuje přitažlivost Nixonových témat „zákona a pořádku“ a „mlčící většiny“ mezi bílými voliči z dělnické třídy a nižší střední třídy v okrajových čtvrtích New Yorku, kde vyrůstal. Ačkoli mnozí z těchto voličů byli historicky orientováni spíše na volbu demokratů, rostoucí kriminalita a nepokoje ve městech zvýšily u tohoto typu voličů obavy z černochů. Nixonovy heslovité věty je pomohly přimět k tomu, aby volili republikány.
Trump se zřejmě snaží použít stejný přístup i tentokrát, ale vzhledem k tomu, jak odlišné jsou podmínky v roce 2020 od těch v roce 1968, není jasné, zda bude mít Trumpova taktika podobnou váhu jako v době, kdy ji používal Nixon.
.